Ten, kto stojí v kúte

Takový obratný mix hipsteřiny, gay friendly teen komedie a navrch pár překvapivých dramatických momentek. Klub odložených superchytrých teenagerů, kteří se po většinu času chovají jako dospěláci, nebo lépe. Ale do celkového konceptu feel good vibe filmu to tam pasuje. Dalo by říct, že žádné ryzí esence dokonalosti se nedočkáme, ale průseru rovněž ne a ruku na srdce, když se v té jedné osudové scéně rozehraje na plné pecky David Bowie, je to ta čtvrté hvězda. We are infinite. (27.02.2023)

Neznalost Bowieho zamrzí, ale to je v mých očích v podstatě jediná výtka. Hlavní postavy mají hloubku, nejsou omezeny jen na několik charakterových rysů. Syžet informace dávkuje postupně a odhaluje skrytá tajemství daných postav v ten nejlepší moment. Víme přesně to, co ví a co zjistí hlavní hrdina. A co je důležité, i to, čeho si je vědom sám o sobě. To, co je uloženo hluboko v podvědomí, vyvěrá na povrch a vrcholí v emocionálně velmi silném závěru a převrací předešlé tak trochu naruby. Nicméně nic nepůsobí uměle a vykonstruovaně právě proto, že je rozsah vědění omezen na hlavního hrdinu (útržkovité vzpomínky se přemění na úplné v jediném, prchavém momentu)... Ale ten zpropadený Bowie. (23.12.2012)

Chytrý ale uzavřený outsider, čerstvý prvák na střední, se skamarádí se staršími spolužáky. Ochutnává drogy, chodí na Rocky Horror Picture Show, zažívá první polibky a lásku.. Na první pohled možná příběh nezní kdovíjak, ale postupně se odvíjí do veselých momentů i bolestivé krásy. Přesní herci, jimž jejich role věříte (možná až na zkaženou Sam/Emmu Watson). Skvěle padnoucí soundtrack (The Smiths, Cocteau Twins), bez kterého by atmosféra byla poloviční. Je to prostě pocitovka - nemusí se trefit do každého, ale v těch, které zasáhne, bude rezonovat dlouho. (26.12.2012)

Občas si pod vlivem něčích hodnocení seženete film, sem tam si ho užuž pustíte, ale nakonec uplyne několik let, než na něj dojde... a on Vám pak svojí propracovaností a neuvěřitelným feelingem vystřelí mozek z hlavy. Perks Of Being A Wallflower je jeden z nejlepších filmů o dospívání, jaké jsem kdy viděl. Úžasné dialogy a verbální i situační humor, úžasné vztahy, už pochopitelně méně úžasné vyrovnávání se s hromadami sra(ndi)ček, které si leckdo hned vedle nás táhne s sebou už z dětství, aniž o tom víme, a především perfektní herecké výkony. Emma Watson si nemohla pro své první filmové vystoupení po ukončení Potterovského martyria vybrat lépe, a ve 22 letech se stala bohyní. Nádhernou (nejen fyzicky) a přesto křehkou a zranitelnou. Stephen Chbosky potvrdil pravidlo (z nějž existují bolestivé výjimky;)), že film vydupaný z vlastní knižní předlohy má jinou sílu než komerční studiový produkt. Twist čtvrt hodinky před koncem sice není úplně nečekaný, ale film je režírovaný tak, že na tu jistou nedořešenou věc téměř zapomenete, a najednou zjistíte, že sledujete úplně jiný film než jste si mysleli. Logan Lerman s Ezrou Millerem si to tu dali naprosto mazácky, a já vím, že i kdybych se ještě někdy stěhoval, tak nosič s tímhle filmem zůstane se mnou. 100% (23.02.2020)

Chci napsat komentář a koukám, že se v popisku objevila nově předloha, scénář a kamera. Mám z toho dobrý pocit, podíval jsem se na tohle především kvůli Mae, která byla opět kouzelná, jen škoda že jí ukázali i v nelichotivém světle coby poblázněnou manijačku do vztahů, ale co. Ezra mě byl strašně sympatický a pokud jste měli na škole podobné zvíře, musela to být s ním super zábava. Snímků nahrává i to, že se děj odehrává na začátku devadesátých let, není tedy obklopen tím sajrajtem co je teď všude a to třeba divná muzika a důraz na dokonalost. Hezký příběh. (14.02.2013)