Iná Zem

Roztřesená kamera naprosto bezdůvodně zběsile zoomuje a oddaluje a polovina záběrů je rozmazaných. Ze způsobu natočení bych opravdu blil, jakej to má jako smysl? To, že jde o nízkorozpočtovou nezávislárnu snad neznamená, že musí kamaraman, kterej si nemůže dovolit jízdu, pořád takle kokotit, ne? Ach jo, tahle za každou cenu dynamická forma. Jinak to mohl být výrazně nadprůmerný film. (31.01.2013)

Kontemplatívna sci-fi depka, ktorá kladie viac otázok ako odpovedí, ale v podstate si to môže dovoliť, keďže je viac tou rozorvanou depkou ako klasickým sci-fi. Plus za Brit Marling, ktorá je skutočne zaujímavá osoba. Svedčí o tom aj fakt, že jej dávajú hlavné role vo filmoch s málo postavami, čiže veľa priestoru. Mínus za kameru, ktorá pôsobila ako keby sa človek za ňou práve učil zoomovať. A to si ja takéto veci bežne nevšímam. Tých 70% je celkom adekvátnych, prikloním sa však k vyššiemu hodnoteiniu, pretože ide o film, ktorý je zrozumiteľný, no napriek tomu necháva priestor na vlastné interpretácie. Tá moja je taká, že sme tu mohli vidieť nebo aj peklo. A to všetko na zemi. A v opačnom poradí. (07.09.2014)

Aj napriek veľkému potenciálu na sci-fi, ostáva tento film na úrovni drámy, na pozadí ktorej sa postupne stráca geniálny, v úvode sľubne pôsobiaci, nápad so zrkadlovým obrazom Zeme. Hlavná dejová línia je postavená na emóciách, výčitkách svedomia a nenaplnených snoch Rhondy a jej vzťahu k Johnovi, čo jednoducho nestačí. Chýbalo mi tam viac postáv, nejaké oživenie scenára... miestami som sa nudil. (24.11.2011)

Díky tuze zavádějícímu názvu filmu jsem teda čekal trochu jinší kafíčko. V podstatě se jedná o hutné dramátko, kdy přídavné jméno "zvrácený" asi není úplně na místě, ale jistá morální škrabačka na hlavě tomu určitě nechybí. A to vše úplně mimo sci-fi, se kterým si tvůrci jen pohráli, bojím se, že přímo berličkoidně. Každopádně vzpomínka na von Trierovu Melancholii byla, bohužel z Another Earth mi čelist nespadla. 65% (27.12.2014)

Podobně jako Melancholia, ani Another Earth není primárně o sci-fi. A jsem za to ráda, protože po zhlédnutí traileru, který se snažil navnadit diváky na fakt, že ve vesmíru existuje naše přesná kopie a že hlavní hrdinku zajímá, zda její druhé já udělalo ty samé chyby, jsem se bála, jakou děsivou, nesmyslnou, nelogickou astronomickou šílenost z námětu tvůrci vykřešou. (Pokud existuje mně totožná, "druhá" verze mé osoby, znamená to, že se po miliony let muselo na obou planetách vše probíhat naprosto stejně. Z čehož zas můžeme dospět k závěru, že každý pohyb, každá má myšlenka by měla být naprosto identická a paralelní s tou, kterou má mé dvojče na Zemi č. 2, a že mezi našimi činy nemůže být sebemenšího rozdílu.) Another Earth však naštěstí "druhou planetu" nechává na pozadí, tvoří z ní jen metaforickou odpověď na otázku, jaký by asi byl život hlavních hrdinů, kdyby před čtyřmi lety dopadlo vše jinak. I proto k mému překvapení na základní problémy nalézá celkem racionální odpověď a svým odhodláním zkoumat spíše vztah mezi dvěma postavami, si žádné další nepřidělává. Zcela bez obav přiznávám, že nejsem nějaký fanoušek nezávislých filmů vyžívajících se v "ruční" kameře, neznámých hercích a pomalu vyprávěném příběhu, tentokrát mě ale ta sonda do života dvou lidí velmi bavila. A i když ta velká modrá koule na obloze může v závěru působit jako příběhová berlička (alespoň kamarád, který byl v kině se mnou, ji tak vnímal), mně se to metaforický, melancholický, pravdivě lidský a místy i filosofický (kde jinde postavy citují Platóna?) příběh včetně svého rozuzlení líbil a ani v jedné scéně mě nenudil. (15.12.2011)