Drak sa vracia

„Ty tomu nechápeš. Sú ľudia, ktorí aj keď žijú s ostatnými, zostanú sami.“ Dedinčania zo svojho spoločenstva vyštvú hrnčiara, prezývaného Drak. Po rokoch sa vracia - starší a s páskou cez oko. Väčšina miestnych si myslí, že má niečo za lubom. Niečo zlé, vraj mu to našepkáva pomsta. Keď však treba zachrániť ich stáda dobytka z požiaru, je to nakoniec práve on, kto sa na samovražednú misiu dobrovoľne podujme. Žiada jediné: aby mohol vo svojom dome pokojne dožiť. Lenže, čo ak mu skutočne ide o niečo viac? Drak sa vracia je povinné školské čítanie, z čoho vyplýva, že ste sa mu pravdepodobne vyhli. Novelu Dobroslova Chrobáka v roku 1967 sfilmovalo slovenské štúdio Koliba, staviac na podmanivú, čierno-bielu kameru. Príbeh sa miestami až prehnane potápa do ticha (niekedy nezaznie jedno jediné slovo snáď 10 minút), čo spočiatku pôsobivé, ale potom to začne otravovať a týmto chladným neosobným prístupom, si to film môže pohnojiť u niektorých typov divákov, ktorí by mu aj dali šancu, ale toto ich znechutí. Nepomáha ani jednoduchý scenár, ktorý sa miestami príliš otrocky pridŕža hlavných zásad „slovenskej dedinskej literatúry“ (bezmocnosť človeka voči krásnej, ale drsnej prírode, predsudky davu voči jedincovi, tvrdá každodenná robota, alkoholizmus). Knižku som čítal, páčila sa mi. Film nudil, ale inak šlo o solídne, poctivé remeslo. (01.06.2009)

Horské drama sdílené především obrazem a hudbou. Způsob vyprávění je prostý bez jakékoliv interpretace. Vnitřní rozpory se odhalují postupně, náznakem. Hlavní ženská postava pronese za celou dobu jen pár slov. Drsná horská příroda, která se s nikým nemazlí dává přežití jen silným náturám, co dokáží postavit každé situaci. Jako předloha posloužila románová novela Dobroslava Chrobáka, kterou završil svou spisovatelskou dráhu. Černobílá fotografie Vincenta Rosince upoutala už ve filmech Kým sa skončí táto noc nebo Zvony pre bosých. Pomocný režisér Martin Slivka (20.03.2015)

Tohle dílo má nepopsatelnou atmosféru. Naprosto vychytaná kamera zabírající různé detaily, předměty, hory, obličeje, nebo točící se kolem dvojice Lukavký a Vašáryová - to je prostě na svou dobu velký nadstandart! A nejen na svou dobu! I teď má kamera Vincenta Rosince přímo magické účinky. Klaním se a to nejen před panem kameramanem. Ústřední trojice příběhu - Lukavský (nadabován perfektně Štefanem Kvietikem), Gustav Valach a nádherná 25 letá Emília Vašáryová mají mezi sebou zvláštní poetickou symbiózu. No a vůbec všemu kraluje geniální hudba Ilje Zeljenky (pro mě spolu se Svetozárem Stračinou nejlepší slovenský hudební skladatel), jeho pekelné chorály vyvolávají až rituálně hororovou atmosféru, zejména když Drak (Lukavský) se Šimonem (Valach) přelízají hory, tak hudba tak graduje, že to je až neskutečný a k tomuto filmu dělá více než půlku skvělé práce. Geniální! Takové filmy už se opravdu nikdy nenatočí a já jsem přešťasten, že takové klenoty (zejména v 60. létech) vznikaly. (04.09.2013)

Šílenost. Pohanský western, ve kterém se podřezávají beránci, Vašáryová ani necekne a Lukavský celou dobu jede McQueena řízlého Davidem Carradinem. Skoro desetiminutová scéna z hořícího lesa plná kravského bučení a úderů bičem svou intenzitou ve slovenské kinematografii zřejmě nemá obdoby. Ten, kdo Grečnera za normalizace zatíp, by si zasloužil Bory. (23.03.2016)

Dokázat plout na stejné vlnové délce po celou dobu s filmem je velmi náročné, možná dokonce nemožné. Divák bývá často ponechán, aby si domyslel. Možná až příliš často. Tak trochu Godardovské kašlání na diváka. Samostatnou kapitolou je ovšem audio složka filmu, nejen samotná hudba, ale celá zvuková kompozice je naprosto úchvatná. Tolik nápadů a hravosti se jen tak neslyší. Kdyby existovalo něco jako šarmantní zvuková stopa filmu, tak já tady mám svého vítěze této pomyslné soutěže. (25.10.2018)