Godzilla

Lépe to dopadnout nemohlo a Edwards splnil, co slíbil. Umně balancuje na hranici mezi poctou jeho milovanému Spielbergovi (takže nás, stejně jako Spielberg v Čelistech velkou část stopáže napíná pouhými náznaky) a poctou všem 29-ti filmům s přerostlou ještěrkou a čtyřem godzillím generacím společnosti TOHO, které započaly roku 1954 a s velkou pompou „zavřely krám“ roku 2004. Zejména s posledními dvěmi – "alternate reality" sérií a následující "new generation" sérií má nová Godzilla spoustu shodných znaků a styl vyprávění. Směju se některým kritikám zdejších přemoudřelých pubíků, kteří jsou políbeni maximálně Emmerichem a podivují se (samozřejmě zcela od věci), že Godzilla šlehá plameny, polyká atomovky a nohy má jako slon. Jenom tak dokazují svojí neznalost a ignoranci. Já kvituji, že Edwardsovi se podařilo téměř nemožné – najít balanc mezi klasickým hollywoodem a japonskou poetikou godzillí série, kde bylo, je a doufám, že i bude vše možné.__PS: Herci jsou tady, stejně jako u japonských originálů, v podstatě zbyteční a řešení jejich rodinných vazeb se také nijak neliší od japonských bratříčků, takže je zbytečné nad tím lkát. (16.05.2014)

Sledovat blockbuster, který je silně schematický (rodinný archetyp voják – sestřička, šachovnice vedlejších postav) a zároveň v mnoha ohledech žánrové stereotypy bez skrupulí obchází (utnuté souboje monster!), přičemž si celou dobu buduje prostor přesnou kamerou a nervózní hudbou, je prostě ryzí radost, která se v závěrečném souboji několikanásobně umocní do potřebné epické šíře. Aneb dlouho mi nějaká destrukční žánrovka nedělala takovou radost tím, že je vlastně konverzačním dramatem. PS: Trumfnout vizuální highlight seskoku padákem pravděpodobně letos už nebude možné. (28.08.2014)

Při sledování poslední Godzilly jsem byl po délku stopáže jak na houpačce. Úžasná, dech beroucí první třetina, která navozuje atmosféru tajemnosti, očekávání toho, co každý divák očekává, naprosto epické a monumentální zobrazování scén, kdy hudba a kamera prostě exceluje ... ve druhé třetině jsem ale jaksi nechápal záměry tvůrců a "děj", ve který se to stočilo, dostavovala se nuda a já pokukoval po stopáži a říkal si ... "uuups ... tady někdo zapomněl na hlavní "postavu"?" Jenomže ta celá hodina a půl diváka a hlavně skalní příznivce Godzilly jako "moster subžánrovýho kousku" natahuje, napíná a připravuje na závěr, kterej je TAK STRAŠNÁ sada !!! Tak nehoráznej nářez neskutečně gigantickýho, epickýho a doslova mostrózního kalibru, že ten film vlastně vyzní jako donekonečna oddalovanej orgasmus, kterej když konečně příjde, tak kdyby vám řezali rezavou pilou hlavu, tak žádnou bolest neucítíe ... Tam Godzilla exceluje a při posledním jejím zařvání na diváka mi šel zároveň mráz po těle a zároveň slza dojetím se mi vkradla do oka ... A o to jde, že já neodsuzuju již od dětství filmy, který mají až špičkovej konec ... spousta diváků chce akci (ať už jakýhokoliv charakteru) od začátku do konce. Takový filmy jsou fajn, ale filmy, kde to hlavní proběhne až v závěru a film si s divákem trochu pohraje ... proč ne? Takže já jsem spokojenej, nejsem nadšenej jako když jsem viděl Jacksonova King Konga, ale jsem naprosto spokojenej a u konce opravdu nadšení a emoce fungovaly a já si s Godzillou zařval s rukama nad hlavou nadšením na celej barák... :-) (06.08.2014)

Takže, pokud jsem to správně pochopila, žádné testování hlavic v historii lidstva nikdy neproběhlo. Hnízdo těchto prehistorických gigantů je zřejmě někde u pobřeží KLDR, která pod oficiální rouškou testování zbraní, ve skutečnosti občas vypouští nějakou tu radiaci za účelem zneškodnění nějakého toho monstra pod hladinou. Výbuchy elektráren a tsunami jsou už potom vedlejšími účinky. Nicméně se mohli alespoň o něco víc snažit, když se teda rozhodli, že půjdou s pravdou ven a natočí o tom film. Taková jedna velká, tmavá nuda a šeď. Děj nic moc a příšerky nepříšerné spolu s nehereckými výkony jen korunovaly celkovou zoufalost. Jediný kdo mě leknul byl racek, který vysklil okno autobusu. Jinak všechno už tu bylo a v mnohem lepším kabátku. 1,5* (22.04.2017)