Godzilla

Scénář staví na střetu civilizace s přírodou a zjevně vychází z předpokladu, že lidstvo je přežitek. Jak jinak si vysvětlit, že postavy jsou šablonovité, občas promlouvají jako po požití psychotropních látek a nemají žádné smysluplné dramatické oblouky? Zůstává jen ta nejošuntělejší peripetie ze všech - tatínek musí najít rodinu. To ostatní se rychle zazipuje do pytlů a odbude pár přibližnými větami. Žádný realismus, hlubší psychologie a provokativní práce se známými motivy se nekoná (snad jenom smrt / obecně vážná stylizace jsou tu nezvykle častými hosty). Druhým skrytě (zřejmě) mizantropickým prvkem je jednání lidského velení, které plánuje s důmyslem doby kamenné a pokud někdo v jeho konání spatřuje hlubší smysl, ať mi ho prosím sdělí, nejlépe písemně a s nákresy. Takže zbývá Godzilla vs. MUTO + mravenčí lidská perspektiva, která střet monster dokáže fragmentovat, včas zakrýt nebo mimoděk nahlédnout v celé jeho gigantické majestátnosti. Lidi tu prostě nejsou proto, aby jednali a byli zajímaví sami o sobě, ale aby se mohli dívat a film se mohl sytit jejich pohledy. Tady Gareth Edwards a jeho posádka předvádějí, že někdy jednoduše stačí dodat výživnou potravu pro oči a uši a efekt se uprostřed nefunkční lidské story stejně dostaví. Opojení měřítkem monstra, jeho vypiplané estetizování a rámování ve fotogenických kompozicích je smyslem celé Godzilly, která je pomalejší a majestátnější, než bývá zvykem. Podobně jako pár výtečně načasovaných scén a old schoolové hromobití Alexandre Desplata v orchestřišti. Monstra z hlubin mají přesně tu kulervoucí vibraci, kterou jsem čekal od Pacific Rimu. Ten tak konečně dostávám v jedlé podobě rok poté. Můžeme spekulovat, jestli napřesrok pro změnu někdo doručí to, co se čekalo od Godzilly. [75%] (13.05.2014)

Tenhle film můžu hodnotit jako rejpal intelektuální a můžu se ptát jak je to s radiácí a elektřinou, jak je to s obyčejným sklem na který se valí tsunami, to můžu, ale taky se na to můžu vysrat a můžu film hodnotit jako divák obyčejný, který se přišel do kina bavit, dostat blockbuster se vším všudy, vyslechnout si hlasové možnosti šupinatý přerostlý slečny, mající na vizitce prosté "Godzila" a tak taky ten biják hodnotit chci a budu. Prolog trval krapet delší dobu než měl, chápu že nás Gareth chtěl pořádně natěšit, ale už to hraničilo. Nicméně jak se na scéně objevila přerostlá hovádka, začalo se na sedačce spokojeně pochrochtávat, protože to co umí pan Seamus s kamerou je fakt good job, mostová scéna, para vysádek do San Francisca, bitka na Golden gate, Godzilka v mlze, to jsou abslutní blaha filmu a to fakt musí ocenit každej kdo má část srdce z filmové pásky. Trošku mě mrzel střih, třeba scéna kdy Godzila kousne MUTA a střih na modlící se vojáky, ale budiž Gareth je hold amík a odpouštím mu i proto, že jsem z mnoha záběrů cítil, "miluju tě Godzillko" a podle toho ten film dělám, což se mě líbí. Další chvála půjde na hudbu, hrozně se mě líbil ten akční motiv, škoda že nebyl využit častějc. Herci mě nějak nepřesvědčili, ale oni tady beztak hrajou druhý housle. Fajné a pěkné byly záběry které zdůrazňovaly velikost hovádek. Jo, krapet střihnout ohrané fráze a dialogy a bylo by to bez výčítek. I tak se ale jedná o zábavnou vizuálně nadstandartní podívanou při který člověk zjistí, že Putin není vrcholvej predátor. (14.05.2014)

Při sledování poslední Godzilly jsem byl po délku stopáže jak na houpačce. Úžasná, dech beroucí první třetina, která navozuje atmosféru tajemnosti, očekávání toho, co každý divák očekává, naprosto epické a monumentální zobrazování scén, kdy hudba a kamera prostě exceluje ... ve druhé třetině jsem ale jaksi nechápal záměry tvůrců a "děj", ve který se to stočilo, dostavovala se nuda a já pokukoval po stopáži a říkal si ... "uuups ... tady někdo zapomněl na hlavní "postavu"?" Jenomže ta celá hodina a půl diváka a hlavně skalní příznivce Godzilly jako "moster subžánrovýho kousku" natahuje, napíná a připravuje na závěr, kterej je TAK STRAŠNÁ sada !!! Tak nehoráznej nářez neskutečně gigantickýho, epickýho a doslova mostrózního kalibru, že ten film vlastně vyzní jako donekonečna oddalovanej orgasmus, kterej když konečně příjde, tak kdyby vám řezali rezavou pilou hlavu, tak žádnou bolest neucítíe ... Tam Godzilla exceluje a při posledním jejím zařvání na diváka mi šel zároveň mráz po těle a zároveň slza dojetím se mi vkradla do oka ... A o to jde, že já neodsuzuju již od dětství filmy, který mají až špičkovej konec ... spousta diváků chce akci (ať už jakýhokoliv charakteru) od začátku do konce. Takový filmy jsou fajn, ale filmy, kde to hlavní proběhne až v závěru a film si s divákem trochu pohraje ... proč ne? Takže já jsem spokojenej, nejsem nadšenej jako když jsem viděl Jacksonova King Konga, ale jsem naprosto spokojenej a u konce opravdu nadšení a emoce fungovaly a já si s Godzillou zařval s rukama nad hlavou nadšením na celej barák... :-) (06.08.2014)

Po pár desítkách minut mi bylo jasné, že se loňský Del Torův Tichomořský Šprým chytat nebude a pak, někdy kolem havajského „vylodění“, jsem zaslechl sotva patrné křupnutí. To gojira Edwards zašlápla ploštici rodu Emmerich.. Nerd Gareth, jehož Monsters jdou cítit z každého políčka filmu, si zaslouží absolutorium za to, jak se dokázal popasovat s enormním tlakem dvou mlýnských kamenů (hollywoodské zvyklosti, japonská předloha), přičemž jsem si jist, že tím druhým by se nechal kdykoliv dobrovolně rozšmelcovat. Představil decentní reboot o lidské bezvýznamnosti v konfrontaci s „děsivou sílou přírody“, jenž láskyplně vzdává úctu předlohám a který nenabídne žádný rozšláplý Bílý dům, dětinské džouky či amerického prezidenta sedícího obkročmo na střele Trident, což pochopitelně vyvolá v jistém okruhu publika nevoli. Poslední hvězdu bych čistě ze soukromých důvodů přidal, kdyby se ubral plyn u amerických rodinných šablon a více se sešlápl u japonského vědomí nukleárního traumatu (Hirošima, Nagasaki, incident lodě Lucky Dragon a koneckonců i Fukušima), nicméně chápu, že s ohledem na producentské zázemí byla tato mise nemožná a tu pátou hvězdu si můžete de facto připočítat, pane Edwardsi. Arigatö! P.S.: Pobavila scéna, kdy ta gorilí velryba pokojně plula k San Francisku v doprovodu křižníků a torpédoborců. Jen si vezměte - nerezaví, je energeticky nenáročná a nevyžaduje žádnou údržbu. Vzhledem k její zásluze k ochraně vlasti (byť nevědomé) by ji klidně mohli v docích natřít na námořnickou šeď a opatřit nápisem USS Godzilla! Jen si nedokážu představit, že by na jejím hřbetě pořádali veteráni připomínkovou akci k výročí útoku na Pearl Harbor.. (16.05.2014)

Godzillácké filmy nikdy nebyly inteligentní a už vůbec NESMĚJÍ být realistické. Hrozba zničení se musí jevit jako nepochopitelná a nepřijatelná. Původní filmy jsou postaveny na očekávání, napínání a "nevidění". Později, kdy se z Godzilly stala popkulturní ikona, se základem naopak staly souboje s jinými monstry a Godzilla už není bad guy, ale good guy. Poslední hollywoodský film s Godzillou se tak po svém velmi dobře vyrovnává s oběma těmito fázemi a nároky. Skvělý nápad hned dvakrát(!) neukázat velkou bitvu a napnout nás až do finále, kde God-sillák předvede svůj wrestlerský final-move, ze kterého nám spadne čelist, je prostě ten nejlépe využitý staromódní postup. Je jasné, že mladší hyperaktivní generace diváků z toho ale bude nesvá. Film řeší nejenom střet (křehké) civilizace a (hrozivě nevyzpytatelné) přírody , ale i dvou kultur, japonské a americké. Ta americká se jeví stejně "navíc", jako lidstvo samo. Bez ní a jejích rodinných hodnot by se však příběh nedal ukoukat. Každopádně, žádný jiný velkofilm nedělá z lidí tak bezmocné statisty jako tento, a nikdy nebylo tak třeba milovat monstrum, které je k naší lásce netečné. (Delší článek zde: http://respekt.ihned.cz/delnici-kultury/c1-62224170-godzilla-jako-trenazer-bezvyznamnosti-a-ztraty-iluzi) (13.05.2014)