Godzilla

Mňa toto realisticky stvárnenie legendárnej Godzilly bavilo a teším sa na budúcnosť, kedy sa pravdepodobne dočkáme množstva crossoverov, spin-offov a rip-offov. Monsters šetrilo obludami a nepáčilo sa mi. Godzilla tiež šetrí... a páči sa mi. Presvedčivá, naliehavá a v dobrom nepríjemná, zlovestná (viď. démonicky natočená a ohudobnená pasáž zoskoku parašutistov) a mrazivá vízia. Nie som prekvapený, že mal  práve Edwards takúto víziu, ale som prekvapený, že mu ju producenti nezatrhli. (13.01.2017)

Poetiku, zákonitosti, motivy a stupiditu filmů godzillí série to může s moderním blockbusterem kombinovat sebelépe, (to ať posoudí místní znalci kaidžu eiga), ale s nabubřelým konstatováním, že je to snímek roku, na mě nechoďte. Neustálé okrádání o divácké atrakce vyvolává asi tolik slasti, jak kdyby vám někdo z pusy pořád bral rozpouštějící se čtvereček luxusní čokolády. Dokážu ocenit celkovou nekonvečnost, perfektní triky nebo temnou Desplatovu hudbu i oddalované vyvrcholení, ovšem ono finále za to čekání nestálo. 65 %. [Kino, 2D] (30.06.2014)

Krucinál, tak tohle bolelo. Godzilla se od začátku vydávala za atmosférický a (v rámci blockbusterových možností) realistický biják. Cestou se ale něco pokazilo a do kin doráží katastrofa v trochu jiném slova smyslu. Ani by tak nevadilo, že ústřední monstrum přichází extrémně pozdě a vlastně toho moc nepředvede. Mnohem horší je, že postavy, které mají člověka k největší atrakci filmu dovést, vůbec netáhnou. Bryanu Cranstonovi nejspíš vždycky zapnuli kameru a pak šli na kafe s tím, že přece ví, co dělá. Zbytek osazenstva si potom rozdělil znuděné (David Strathaim), nevyužité (Elizabeth Olsen) nebo totálně wtf postavy (Ken Watanabe), kolem kterých se děje jedna pitomost za druhou. A není to ani dramatické, ani napínavé a až na pár výjimek ani příliš zábavné. Jistě, třeba Pacific Rim byl také ohromně hloupý. Jenže se to v něm alespoň často řezalo a bylo jasné, že jde o dětinskou poctu žánru, která se vůbec nebere vážně. Tady se bohužel veškeré ambice o jakousi serióznost rozplizávají pod nánosem podivných armádních rozhodnutí, nefunkčních žánrových kliček a patetických dialogů. A ačkoliv je jasné, že Edwards zcela záměrně točil civilnější dospělý film, a ne akční výplach, jednoduše nemá příběh ani postavy na to, abyste se jím nechali vtáhnout. Což sebekvalitnější triky prostě nikdy nemůžou nahradit... (5/10) (13.05.2014)

Hollywood Made in Japan. Kašlu na ploché postavy, kašlu na otravná hollywoodská klišé a zas a znovu kašlu na přísnou kritiku ostatních. Nová Godzilla je natolik velkolepá, že snese i těch pár bezzubých výroků rádoby erudovaných chytráků, které stejně skončí pod tíhou její monumentálnosti. Tady jde o větší měřítka. Tam, kde Pacific Rim připomínal barevnou transformeří omalovánku, tam Godzilla konečně plní vlhké sny svých fanoušků. Občas navodí atmosféru a strach z neznáma, místy (možná i nechtěně) pobaví a ve dvou případech dokonce tají dech (scéna na železničním mostě a výsadek parašutistů). Design Godžiry se vrátil k původnímu japonskému konceptu (a vlastně i stejné naivitě), Muta připomenou Cloverfieldskou svini a stometrové ještěrce nelze nefandit při závěrečném souboji s poslední brutální fatalitou. Zážitek z nejlepšího kina v ČR nejen rezonuje, ale sílí. Jo, byla to pecka! (15.05.2014)

Baví mě představa pubertálních popcornožroutů jdoucí na další Pacific Rim, případně Emmericha a dostávající Edwardsův v tradici zakořeněný sequel, který Godzillu neikonizuje jako hrozbu, kolem níž je potřeba akčně kroužit a kochat se destrukcí, ale jako kámoše, kterého matka příroda využívá jako ultimátní regulační prostředek, zatímco lidi (resp. Američani) statují a veškeré průsery ve filmu způsobují svojí vlastní debilitou vycházející z touhy řešit konflikty sami bez otevřenosti k poznatkům jiné kultury. Což samozřejmě všichni vykládají jako přešlapy proti logice, ačkoli nikdo nezná svět, v němž by koexistovala jadernou energií napájená MUTA, takže pasovat nějaký neprůstřelný realismus na podobný fikční svět, jenž jde očividně ve šlépějích šedesátileté historie, vlastně ani nejde. Godzilla je (imho, samozřejmě) hodně pevně uchopený autorský projekt nadšence, který vyžaduje, aby měl sledující divák alespoň nějaké godzillovské základy a chápal tudíž přebíhání od stylu a myšlenek poválečné japonské kaiju kinematografie k japonsko-americké moderně, která si zachovává intelektuální přesahy a zároveň dovede gradovat k jedné z nejimpozantnějších monstr-fatalit na stříbrném plátně. (15.05.2014)