Godzilla

Něco mezi Emmerichem a klasikou. Z Emericha si to bere silný vizuál, který je podobně kvalitní, jako na svou dobu předchůdce, má stejně silná panoramata a ještě promakanější detaily, zatímco z klasiky si to bere především vzezření monster a hlavní dějový mustr. Emmerich byl daleko víc okázalý a efektní, tady je to těžce efektivní a v rámci mezí přízemní filmařina, ačkoliv velké finále nechybí. Lineární houstnutí atmosféry skvělé, hlavní postavy a jejich pobyt na plátně přímo nečekaně proměnlivý a vzhled Godzilly na smajlíka. Je to zajímavý blockbuster, který není tak robustní jako byl předchůdce, ale určitě je chytřejší, filmařsky promakanější a nespolehající jen na destrukci všeho možného a formální atraktivitu, ale i na vedení herců, scénář, střihovou skladbu a hlavně je ve vzduchu cítit pocta původním filmům. (16.05.2014)

Těžká pocta starým filmů a ještě starší Godzille, která se totálně otočila zády k diváckým očekáváním. Ten, pro koho je Godzilla jen "ta od Rolanda Emmericha", bude v kině zažívat šok infarktových rozměrů. Edwards z vysoka kašle na okázalou akci i snahu těžit z vysokého rozpočtu prostřednictvím hlavního monstra. Místo toho mu jde především o vykreslení zoufalé situace, jíž prezentuje očima přihlížejících, kteří na situaci nemohou nic změnit. A to je vzhledem ke zvolenému konceptu nejen v pořádku, ale vlastně i jediné možné řešení. Mám ohromnou radost z toho, že v dnešní době může vzniknout podobně nekompromisní kousek a navíc ještě vydělat. Teď to chce dvojku s Mothrou! 90%. (18.05.2014)

Baví mě představa pubertálních popcornožroutů jdoucí na další Pacific Rim, případně Emmericha a dostávající Edwardsův v tradici zakořeněný sequel, který Godzillu neikonizuje jako hrozbu, kolem níž je potřeba akčně kroužit a kochat se destrukcí, ale jako kámoše, kterého matka příroda využívá jako ultimátní regulační prostředek, zatímco lidi (resp. Američani) statují a veškeré průsery ve filmu způsobují svojí vlastní debilitou vycházející z touhy řešit konflikty sami bez otevřenosti k poznatkům jiné kultury. Což samozřejmě všichni vykládají jako přešlapy proti logice, ačkoli nikdo nezná svět, v němž by koexistovala jadernou energií napájená MUTA, takže pasovat nějaký neprůstřelný realismus na podobný fikční svět, jenž jde očividně ve šlépějích šedesátileté historie, vlastně ani nejde. Godzilla je (imho, samozřejmě) hodně pevně uchopený autorský projekt nadšence, který vyžaduje, aby měl sledující divák alespoň nějaké godzillovské základy a chápal tudíž přebíhání od stylu a myšlenek poválečné japonské kaiju kinematografie k japonsko-americké moderně, která si zachovává intelektuální přesahy a zároveň dovede gradovat k jedné z nejimpozantnějších monstr-fatalit na stříbrném plátně. (15.05.2014)

Monsters reloaded. Spousta teasingu, spousta tahání za péra, velké přísliby, a pak málo opravdové radosti. Lákání na neviděné, zastřené a tajemné vcelku zabírá, těch pár velkorysých momentů si člověk užije o to víc. Ale je jich málo a chybí tu ta údernost a nadšení, s jakou se žánr aktualizoval třeba v Cloverfieldu. Godzilla se interesantně posunula a koncepčně obejme v podstatě celou historii monstrfilmů, je ale spíš uondaným řevem do prázdna, než strhujícím nebo nedej bože zábavným letním blockbusterem. (14.05.2014)

To, co se slibovalo nejvíc, tedy nový pohled na nejslavnějšího bořitele mrakodrapů, to jediné nakonec nepřišlo. Civilní pojetí přináší spoustu zbytečných podzápletek a až překvapivě průhledných klišé, vědecký podklad zase skrývá neuchopitelnou hromadu kulometné odborné hatmatilky. A monstrem v celé jeho kráse Edwards až zoufale šetří, dokonce tak moc, že jsem byl ještě před příchodem hlavních atrakcí doslova ubitý věčným čekáním a odkládáním. Na to, jak vysoko se mířilo, byl ten pád při začátku závěrečných titulků až bolestně střízlivý. Několik vysloveně nervy drásajících scén (tunel) proto zachraňuje alespoň nějaký zážitek jen velmi střídmě. (14.05.2014)