Život především

myslím, že je pro nás, rozmazlené Evropany, zcela nepředstavitelné, co musí prožívat lidé v méně šťastných končinách planety. Osud, jaký byl uchystán pro dvanáctiletou Chandu, by byl hodně tvrdý i pro dospělého, natož pro dítě. Nicméně, musím říct, že i přesto, že se jedná o tak silný příběh, tak způsob zpracování mě příliš neoslovil a já se chvílema docela obstojně nudil (06.10.2013)

(CINEMA MUNDI 2011) ŽIVOTU PŘEDEVŠÍM v podstatě nelze nic vytknout, jelikož komplexním způsobem nahlíží na problematiku AIDS a předsudků s touto nemocí spojených, aniž by se z diváka okázale dolovaly emoce, jelikož je vyprávění omezeno na racionálně uvažující, pragmatickou mladou hrdinku Chandu. "Nelze nic vytknout", pokud přistoupíme na to, že se jedná o plakátový film, který sice vkusně tematizuje tíživé otázy, které dlouhodobě sužují nejenom Jihoafrickou republiku, ale činí tak prostřednictvím vykonstruovaného vyprávění, modelových postav, schematických scén a zásadních proslovů, kdyby náhodou někomu uniklo to opravdu podstatné. Tento vstřícný náhled, kdy se opomenou nedostatky díla, ovšem kálí fakt, že jde o adaptaci bestselleru Allan Strattona. Při převodu evidentně zůstaly linie, které nejsou ve filmu dořešeny, což vytrhává ze zaměření se na ústřední téma AIDS. (29.03.2011)

Téma o kterém můžeme číst téměř každý den v různých obměnách, nám tentokrát v jednom dramatickém příběhu poodkryl Oliver Schmitz. Bylo mně strašně smutno z toho, když jsem viděla jak Chanda, vlastně ještě dvanáctileté dítě, které svou matku hluboce miluje, čelí nejen pokrytectví, pomluvám a předsudkům svého okolí, ale přitom se sama musí vyrovnávat se smutným faktem, že i její matka má tu všemi odsouzeníhodnou nemoc AIDS. Smutné, drsné a já souhlasím se vším co tady už napsal uživatel Dudek. (03.09.2015)

Když si vezmeme jakému tématu je Život především věnován, je příjemným překvapením, že se nesnaží lacině šokovat, citově vydírat a dokonce ani varovat. Problematika AIDS je z kinematografického hlediska velmi vděčná, a to nejen protože se jedná o jedno z globálně nejdiskutovanějších témat. Nicméně Život především se nevěnuje (jen) AIDS jako takovému, naopak očekává od diváka alespoň minimální znalost této nemoci, ale spíše (oboustrannému) vnímání (nejen) pozitivních ze strany africké veřejnosti. Snímek je vyprávěn skrze postavu dvanáctileté Chandy. Věk hlavní postavy již přímo nabádá k citovému nátlaku na diváka, nicméně, jak jsem již uvedl, touto cestou se tvůrci nevydávají. Naopak nechávají Chandu vystupovat velmi dospěle, její konfrontace s neustálými životními peripetiemi (smrt sestry, problémy s otčímem, nemoc matky apod.) je podávána bez přílišného „tlačení na pilu“. Hlavní postava sleduje současné problémy bez naučených předsudků. Odmítá představy dospělých. Nechápe jejich pohled na svou nejlepší kamarádku (lehce načrtnutá problematika dětské prostituce). Poměrně zajímavou interpretační rovinu nabízí postava paní Tafy. Ta ačkoli vystupuje jako nepříliš důležitá postava, na konci se ukáže jako hlavní hybatelka děje. Její závěrečné „osvícení“ a ovlivnění ostatních může zároveň poukazovat jak na slabé tak silné stránky filmu. Říká odvážně, že každý jednotlivec může změnit svět, na druhou stranu vyvolává otázku, zda se některé postavy nechovají jen, jak jim scénář káže. Přestože se Život především věnuje hned několika závažným tématům zároveň, působí uceleným dojmem. O tom zda jsou jednotlivá témata rozvedena dostatečně, by se však dalo polemizovat. (09.03.2011)

Snažil jsem se ze všech sil udržet vnímání tohoto závažného příběhu černé školačky. Chápajíce, že tento film není z řady píčovin Hollywoodu, nevypnul jsem po 19. minutě jak téměř pravidelně činívám. Bohužel nepochopil jsem záměr tvůrce a především mě to nijak nevzalo. Nějak tak tak jsem se dopotácel do konce ale poselství tohoto příběhu mi zůstalo utajeno. Snad jen to, co je mi jasné celý život. Afrika byla, je a bude chudá. Lidé v ní žijící byli, jsou a budou podřadní. To že mají černé huby, jen zlehčuje jejich identifikaci. Navíc je obyvatelstvo tohoto světadílu nesmírně líné, lživé, zkorumpované, antagonistické. Byl jsem tam, dost šokující. I Mirek Dušín by s tím měl problém, a jakej to byl Rychlej šíp, tam by dostal šípem nejspíš do hlavy.... (26.03.2012)