Terapia láskou

Jediná chemie v tomhle filmu je na předpis z lékárny. Miluju romance narušených lidí, ale dávám radši přednost laskavé nadsázce Garden State před touhle plouživou stagnací z předměstí, zakončenou taneční vložkou á la Napoleon Dynamite. David O. Russell přepisuje dějiny - full retard a přesto na Oscara! (14.01.2013)

Silver Linings Playbook jsem na základě zámořských ohlasů vyhlížel jako jednu z nejlákavějších letošních Oscarovek, ale bohužel, úplně stoprocentně přesvědčivě to na mě tedy nezapůsobilo. Neučesaná vztahová síť kopy divných, bláznivých, neurotických postav, jimž kraluje Jennifer Lawrence a Bradley Cooper (jež oba považuju za velmi nadané mladé herce), si moje srdce nezískala. Příjemná svižná zábava to docela je, budu-li se na to snažit dívat pozitivně. Ale nic víc. Emočně mě film minul obrovským obloukem, dokonce až v takové míře, že si ani nejsem jistý, kdy přesně jsem měl nějaké emoce pocítit. Vždyť ten vztah hlavních postav je budován tak nějak mimochodem, hlavně teda ze strany Coopera. Potkaj se, hádaj se, tancujou a bum. Chris Tucker na zabití. 7/10 (13.01.2013)

Opravdu bych potřeboval asi nějakou tu chemii, protože tady žádná emocionálně uvěřitelná nebyla. Průměrná zápletka, nezajímavé herecké výkony, spousta "dramatického" žvanění a lacině neuvěřitelné vyústění. Tahle terapie se mnou ani nehla. Jak by mohla, když stěží naplňuje své žánrové označení. Neotvírá srdce, některým však zatemňuje mozek. ___ Korunu všemu nasazují letošní nominace - sázím 0/8 - už tak je to od Weinsteinů úctyhodný lobbing. (19.01.2013)

Playbook může být Terapií láskou, když se divák brodí podobnými sračkami jako hlavní hrdina. Jeho následná cesta ven totiž působí reálně a dává naději v lepší zítřky. Pro Russella to bude předčasný vrchol kariéry. Menší problém je obsazení Lawrence. Její výkon je skvělý, ale věkový rozdíl 15 let od Coopera je znát a to ještě hraje vdovu. Veškeré dialogy jsou však úderné a hysterické výlevy zábavné. (18.08.2023)

To si dřív zalyžuju v pekle, než přiznám tomuhle rádoby nezávislému, vypočítavému a vykonstruovaně nelogickému filmu nějakou hloubku. Mám-li užít příměru k hrdinově bipolární poruše (dříve známé jako maniodepresivní psychóza), člověk, který zažil mánii, si potom i v normálním stavu následně často připadá jako v depresi, a z tohohle dvouhodinového přesvědčování, že Jennifer Lawrence sluší tmavý přeliv, jsem při pomyšlení na mánii, do níž mě uvedl Mistr, který u Akademie nedostal pro jistotu vůbec šanci, krapet v depresi já... (08.03.2013)