Terapia láskou

Dosud mi nebyla diagnostikována žádná duševní porucha, nikdy jsem neběhal oblečený do pytle na odpadky, nemám v plánu řádit v kotli Philadelphia Eagles, ze zásady nepronásleduji žádnou ze svých manželek a přesto jsem Patovi hrozně rozuměl. Ale taky jsem mu záviděl, protože duševně porouchaná Tiffany měla v sobě tolik energie, že nemám nic proti tomu ztratit se na chvíli v jejích očích. Do jejího příchodu jsem se nijak zvlášť nebavil, ale pak se pozitivní myšlení změnilo z teoretických plků v úžanou realitu. (17.03.2013)

Tak to tohle byl velký balzám na duši! Ironicky vtipné, čistě romantické a psychopaticky dokonalé! A co se týká Jennifer Lawrence, nevím jak to tahle dvacetiletá holka dělá, ale momentálně si nevybavuji více sexy herečku okolo jejího věku! Co bych dal za takovej tanec! Naprostá bohyně. No a Bradley, to je prostě frajer a svýho mentally ill boye hraje dobře. (15.01.2013)

|| Scenár: David O. Russel / Predloha: Matthew Quick | Hudba: Danny Elfman | Produkcia: Bruce Cohen, Donna Gigliotti | Distribúcia: The Weinstein Company | Štúdio: The Weinstein Company, Mirage Enterprises | Rozpočet: 21 miliónov $ | Tržby: 232,237,526 $ || Herecká lahoda. Pekný námet, obsahujúci zbytočné postavy, ktoré rušia celkový prúd deja a nemajú čo pridať. Celkovo to potom pôsobí gulášovito, čo je veľká škoda, pretože inak by som napálil možno aj plnú pálku, aj napriek záverečnej gíčovyto-emočne-vydierajúcej tendencií. Ťažký nadpriemer. Hlavne herecky. (27.04.2013)

Terapii jsem naštěstí viděl ještě před udílením Oscarů, tudíž si uchránila čtvrtou hvězdu. Předpokládal jsem totiž, že Jeniffer za tu prdlačku dostane maximálně pochvalu od maminky. Jenže když může být nominovaná třeba i taková Jacki Weaver, která za film dvakrát ohlásí "uvařím krabí tyčinky", je už možné asi úplně všechno... No, to byl úvod a teď k filmu. Moc hezká tečka v předoscarových dostizích, která Taxis překonala ladně a s humorem. Pochvaluji si styl natočení, který dobře pasuje ke všemu tomu šílenství a magořině jednotlivých postav, jakožto i dobře vybranou hudbu. Bradley se ukázal být skvělou volbou a civilní výkon Roberta mě potěšil jakbysmet. A teď ještě dovětek; vzhledem k úvodu svého komentáře si neodpustím tematický závěr, ve kterém bych akademikům doporučil, aby také zauvažovali o nějaké té terapii. Třeba láskou, to je jedna z nejpříjemnějších variant. (26.02.2013)

Hrdinové screwball komedií se chovali jako blázni. Hrdinové Terapie láskou blázni jsou. Samozřejmě v mezích amerických indie romancí – čili jde o figurky s výstředním chováním a minimální psychologickou hloubkou, které jsou definované jenom jejich interakcí s bezprostředním okolím. Jemu sem tam ujedou nervy, ona má nymfomanické sklony, oba někoho ztratili. Teď potřebují emocionálně vyplnit uvolněný prostor a najít ztracenou rovnováhu (třeba v tanci). Víc pro pochopení příběhu a zakušení dobrého pocitu v závěru vědět netřeba. Russell vsadil na dobré herce a prudké slovní výměny, nepřekvapí tak, že mezi vrcholy filmu patří scény, v nichž po sobě křičí několik psychicky labilních postav, snímaných roztřesenou kamerou. Nejde ale o další projev „shaky cam“ syndromu. Nervní kamera je využívána v souladu s Patovým postupně tlumeným neklidem. Klidnější jsou scény u psychiatra a určitou harmonii pohyb kamery získává postupným sbližováním ústředního páru, které je však dlouho motivováno zištně, takže jistá nervozita a nejistota přetrvává. Kamera nás i v jiných scénách upozorňuje na to, co si postavy uvědomí teprve později (čtení dopisu), čím je vytvářeno napětí a vyvoláváno očekávání, jež alespoň zpříjemňuje cestu za předvídatelným zakončením. Je potěšující, že scénář oproti mnoha současným komediím nesestává jenom ze Scén a Hlášek a má také pečlivě promyšlenou strukturu (vyklenutý dramatický oblouk, chcete-li) – bez hluchých míst, s finále, v němž jsou svědomitě zužitkovány veškeré motivy. Skutečnost, že hrdina nemá své jednání plně pod kontrolou a kvůli „léčbě“ se musí naučit tančit, nijak neoslabuje důsledně androcentrický narativ (rodiče od Tiffany téměř nepoznáme, ti Patovi podmiňují rozuzlení) a také v jiných ohledech je scénář revizionistický jedině ve vztahu ke screwball komediím. Společenské normy jsou podrývány přenesením léčebného procesu z institucionálního rámce do vnějšího světa, resp. popřením dichotomie mezi „normálností“ a „bláznovstvím“. Oproti klasickým screwball komediím si zde díky realistickému kontextu (léčebna, prášky, agrese) uvědomujeme, že postavy jednají jinak, než jak je v jejich světě zvykem. Ani jedna z nich však nemusí postoupit do normálnějšího světa. Jinými slovy, všichni jsou blázni, jde jen o to, najít toho správného. 75% Zajímavé komentáře: imf, ScarPoul (25.02.2013)