Starobylá tetování

velmi zajimave a poucne, nicmene chybelo mi tam vice informaci i o jinych kulturach, kde ma tetovani tradici a vyznam. zde se ukazalo jen neco vcetne "na efekt sokantnich" vystrelku dnesni doby (jesterka, belmo...). a Craig palec nahoru, ze se nechal tetovat ruznymi praktikami a prokazal, ze neni jen klasicky "host" nejakeho poradu (01.01.2013)

Tenhle dokument jsem viděla na české televizi a hodně mě zaujal. Co všechno museli udělat naši předci jenom pro tetování - označení kmene nebo jakkoliv důležité tetování. Dost mě vyděsilo to všívání do kůže nebo tetování na oko. Ono je hrozně fajn, když se s tetováním pokročí do takových možností jako jsou překrásné barvy či jakési "3D" pavouci a jiné podobné motivy, ale barvit si oči do modra je trochu moc na mě.. I když teda sama mám tetování hodně jsem se divila co na sebe všechno člověk nechá natetovat, ale zaujal mě ten motiv tetování - s významem. Když si vojáci nebo námořníci nechávají tetovat zajímavé ornamenty a označení jich samotných nejen kvůli identifikaci, ale i vzpomínku na jejich kamarády co padli jako takovou jejich nostalgickou kroniku, to mě zaujalo. Bohužel se ještě najde spousta lidí co se na tetování ohlížejí jako na vězeňský cejch. Nejvíce mě ovšem vyděsila ta vězeňská tetování - šifrovaná a přesto čitelná a mnohdy vyvolávající hrůzu a tatéři, kteří jsou naprostí mistři s nějakým vyrobeným strojkem. (13.02.2013)

Pohled na tetování snad ze všech úhlů. Od různých technik jeho tvorby až po možné odstraňování laserem. Craig byl fakt sympaťák, procestoval různá zákoutí světa, aby nám ukázal všechny různé smysly a techniky tetování. Od historie až po současnost. Dokonce si mnohé zkusil i na vlastní kůži. Docela mě zarazil postoj k tetování v Japonsku. Něco málo tom, že tetování je tam spojováno s kriminalitou a hlavně s Yakuzou jsem věděla, ale že je to bráno tak, že vás nepustí do bazénu s kérkou, to je trochu moc. (08.01.2011)

Skvělý dokument. Obzvlášť první polovina, která pojednává o historii a kultuře různých "kmenů" a států a včetně jejich starobylých forem tetování. Druhá půlka už byla jen v Americe (jak jinak). Ameriští vojáci mi třeba přišli už moc kýčovitý a ten extrém, to byl opravdu extrém! Každopádně "průvodce byl frajer, když se nechal tetovat třeba japonskou metodou. A důležitá myšlenka potvrzena - tetování má něco znamenat, ne že se nechám tetovat, když to má i kámoška. ..se svojí kočkou na nártu si připadám jak loser.. (09.02.2013)

Vedle spousty informací docela podrobných (různé techniky včetně takových bizarností, jako je např. tetování oční bulvy..., princip odstraňování obrázků z kůže atd.) i naopak povrchních (symbolika) se dočkáme i sdělení plytkých („mariňáci svoje kérky milujou“ - ostatní, kteří si je nechávají dobrovolně dělat, je snad nenávidí?), diskutabilních („každé tetování je uměleckým dílem“ - skutečně?) i vyložených protimluvů („v posledních letech zažívá v Americe tetování obrovský boom“, ale o pár minut později „v Hollywoodu je tetování považováno za něco extra“ - že by ti lidé od filmu natolik pokulhávali v oblasti módních trendů za většinovou populací USA?). Vychytání podobných nedostatků by filmu určitě prospělo víc, než každých 10 minut průvodcem opakovaná mantra, že jsme na cestě kolem světa, abychom prozkoumali historii tetování. Docela by mě v té souvislosti zajímalo, jaké je mínění tvůrců o jejich typickém cílovém divákovi a o jeho schopnosti udržet myšlenku. Asi to nebude moc optimistická představa... Ale pokérovaní chovanci nápravného zařízení v Arizoně jsou v těch erárních růžovoučkých trenýrečkách opravdu drsňáčci k nakousnutí :-) -------- V titulcích filmu uvedeno: režie Dara Horenblas. (06.01.2013)