VOD (1)
Obsahy(2)
Jeden den v životě Anderse, mladého narkomana léčícího se ze závislosti, který na chvíli opustí léčebné centrum, aby se mohl zúčastnit pracovního pohovoru a po dlouhé době se setkat se starými přáteli v Oslu. (Edisonline)
Videá (1)
Recenzie (37)
...vynikající režie, přesně takhle to mám opravdu rád, nádhera. K souznění s hlavní postavu také není potřeba čekat dlouhé minuty, věřím, že film k tomu většinu diváků donutí od prvního momentu, i když se staneš součástí doslova ztělesnění smutku, deprese a nulových vyhlídek na zítřek. Vítej v postfeťáckém světě, kde pro jednoho skončily všechny jízdy, tedy pro toho, co to nezvládl, a vrací se odtamtud, kam ostatní, ač v tom jeli s ním, nemuseli. Ten jeden je obdarován falešnými úsměvy a jistotou o "normálnosti" obyčejného života, který se nakonec přece jen dá nějak žít, je to bezpochyby podobná závislost, ale když v tom jedou všichni kolem, tak je to v pohodě. Náš feťák vrací úsměvy, snaží se zapojit, ale asi to nepůjde, i ta největší naděje končí jen ve hlasové schránce...podle mě se vrátil do špatného prostředí, existují i jiné možnosti...Jinak norštinu jsem dlouho neslyšel, taky pěkný i celkový nostalgický nádech týkající se hlavního norského města...opravdu mistrně natočený smutný film, hodně konverzační, plně vypovídající...ale na plný počet to u mě není. ()
Niektoré veci už nevrátiš a budú sa s tebou vliecť celý život. A po dosiahnutí určitého veku sa proste začať odznova asi nedá. Film však v tomto ohľade neprináša žiadne riešenia. Koncom vlastne ponúka len jedinú možnosť - riešenie neexistuje. Takže film o depresii vlastne depresiu len spôsobí. A na to stačí si pustiť len správy v telke, netreba festivalové filmy. ()
Film z druhého plánu jemně, ale nesmlouvavě tematizující univerzální spoluzodpovědnost a vzájemnou spojitost lidských nádob žijících na témže místě v tentýž čas, spoluodpovědnost a propojenost, které si dnes ve jménu "osobní svobody" - včetně "svobody zničit se" - povětšinou odmítáme připouštět, ale ony proto ještě nepřestávají existovat. *** Film zpovzdálečí a zdánlivě nezaujatě tematizující nevšímavost a přehlušování, vtělené a zapuštěné do přediva zákonů, pravidel a práv naší dnešní společnosti posilujících zdánlivou izolovanost jedinců a jejich osudů tak, že se zdá téměř přirozené sledovat, jak se jeden tonoucí mezi ostatními nakonec nevyhnutelně utopí, byť cítíme, že to svou nepatřičností volá do nebe. Každé lidské utrpení se týká přinejmenším každé lidské bytosti v dosahu (i kdyby jen v dosahu mobilní sítě), a nemůžeme se z toho vyvinit, ačkoli - jak nám tenhle film předvádí - se velice přesvědčivě snažíme ujistit o opaku. *~ ()
Nemá význam rozmýšľať nad tým, čo všetko sa hnalo Andersovi hlavou. Nevieme, čo sa naozaj udialo pred tými sračkami, do ktorých sa dostal. Ale musela to byť sila, keď nemal pri sebe najbližších. Evidentne mu tých 11 mesiacov nestačilo na to, aby si to všetko dal aspoň ako-tak v hlave do poriadku. Anders Danielsen Lie to tak zahral, že som sa na jeho tvár celý čas nevedela vynadívať. Pre mňa toto bol naozaj parádny zážitok. ()
Hezky natočený snímek, hezky zpracovaný a atmosféra je správně šedivě melancholická. Co se týče příběhu, tak mi zase tolik nesedl, možná by si to zasloužilo trochu více souvislostí a vysvětlení. Má sice jít o příběh v jednom dni, takže chápu to málo vysvětlivek, ale stejně. Naopak některé scény byly ve filmu úplně zbytečně dle mého názoru a úplně nepochopitelně vytržené z kontextu. Silnější tři hvězdy. ----" Vím, že jsem to řekl předtím, ale teď jsem lepší člověk."---- ()
Galéria (13)
Fotka © Strand Releasing
![Oslo 31. augusta - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/162/718/162718089_87f8c3.jpg)
Zaujímavosti (4)
- Anders Danielsen Lie (Anders) a Iselin Steiro (Iselin) sú manželmi v skutočnom živote. (Arsenal83)
- Na začiatku je ukázaná demolácia 15-poschodovej budovy Philips v Osle. Budova bola zničená 30. apríla 2000. (Arsenal83)
Reklama