Konečná

Dobrá zpráva pro všechny atrofované, plešatějící otyloně, kteří v osmdesátých letech tahali na rameni svlečení do půl pasu nějakou tu třímetrovou kládu, aby udělali dojem na naondulované kikiny v plísňácích a síťovaných tričkách a při funění na benčpresu téměř neheterosexuálně, závistivě pokukovali po vybledlých, pokrčených fotografiích Mistra Olympie ve slipech, vytrhaných ze Západoněmeckých časáků, a cpali se rozmixovaným tvarohem a drcenými skořápkami ořechů kvůli objemu. Guvernátor je back, jak ostatně sliboval už nořivřší se se vztyčeným palcem do ingotu se zkapalnělým železem. Roky jsou však neúprosné a už zdaleka nevypadá jako ten přežraný, stažený králík, co si při kolébavé, nemotorné chůzi o sebe frajersky odíral ochlupení na gigantických femorisech a jemuž jsme se všichni tolik chtěli podobat. To, co se z něj vrátilo, spíše připomíná přestárlého šarpeje, kterému někdo omotal kolem krku krepák, a jemuž by to s jeho striemi a nadměrně vytahanou kůži slušelo v dalším pokračování MIB. Avšak kult je kult! Arnieho akcent i po sto letech za oceánem pořád zní, jakoby se každou chvíli chystal navléci do kožených kalhot a začít jódlovat, a jeho herecký talent nehoblovaného prkna prostě přinutí každého pravověrného funouška zamáčknout nostalgickou slzu, trochu opět rozpumpovatl na Kettleru své kefírovité bicáky, ulízat přehazovačku a zkusit ještě z posledních sil zachránit nějakou tu Sáru Connorovou ze spárů robotického dilda. Ruku na Superanabolon, zrovna dvakrát triumfální návrat se nekoná. Možná je to tím, že si scénárista ještě nevšiml, jaký máme dneska rok a v jednoduchosti spojené s topornými hláškami už síla přeci jen není, možná tím, že tam musel za každou cenu narvat supertrapného Jackasse v roli Raimiho retardovaného bratra Mixéra, který by se měl raději nadále nechávat kopat do koulí, žrát hovna a vylizovat houmlesákům podpaždí v reality show pro obráběče kovů a debilní závozníky. Tak či onak, na upocené tři to s namoženým trapézem nakonec vydá a nezbývá, než se děsit, jak bude vypadat babí léto GerontoConana, povislého krále Aquilonie. (09.02.2013)

Shodou okolností jsem si Konečnou pouštěl při stejné kocovině jako Smrtonosnou past 5. A soudě podle toho, že zatímco Willisův návrat spíše vzbuzoval lístost, kdežto ten Arnieho mě vysloveně těšil, je Konečná velice důstojným comebackem. A to i přes to, nebo právě proto, že nepůsobí nijak megalomansky, ale tak nějak skromně, lokálně, americky v tom dobrém smyslu slova. Arniemu postava šerifa sedne jak ulitá, nechává ho pohybovat se v těch hereckých polohách, které mu sedí a kde ho lidi chtějí vidět. Připitomnělost děje se do značné míry daří rozředit zajímavým hereckým obsazením a nadhledem. A akce samotné jsou zábavné, přepálené ale ne moc. A díky tomu všemu mě možnost vidět Arnieho zase střílet a hláškovat tak nějak příjemně dojímala. Ideální comeback. (03.06.2013)

Nebýt prostější zápletky a postavy Johnnyho Knoxvillea, která se svým pojetím do filmu zoufale nehodí, mohlo to být naprosto čistých 80%. Takhle je třeba přivřít oči, vzhledem ke kvalitní akci, pěknému vizuálu, památným hláškám a příjemné sebeironii, kterou božský Arnie projevuje, to ale není vlastně tak obtížné. Sice "jen" 70%, ale zatraceně pevných pro poctivě odvedené béčko v áčkovém balení. A nejmilejší překvapení? Arnold na to i po letech má. Vypadá výborně! (21.01.2013)

Náramne som sa potešil, keď si za svoj návrat do hlavnej úlohy po dlhých 10tich rokoch Arnold Schwarzenegger vybral film pod taktovkou môjho najobľúbenejšieho kórejského režiséra Jee-woon Kima – vyzuálne veľmi nadaného režiséra drsných príbehov s jemnou dávkou poriadne čierneho humoru. Vo svojom americkom debute je však podľa očakávania umiernený, no The Last Stand i keď sa stal prepadákom, rozhodne nebude robiť hanbu vo filmografii ani jednému z nich. Po čiernom humore neostala ani stopa ale odľahčené prvky našťastie ostali – prestrelka drsných nájomných zabijakov so zástupcami šerifa v mestečku (scénku s Luisom Guzmánom asi poniektorý neprehltnú), inak krásne to rôznorodá a jednoznačne sympatická partia od Jaimie Alexander po Johnnyho Knoxvilla ktorý je asi prvý krát znesiteľný. Vizuálne je film lahôdka hneď od úvodných titulkov až po záverečnú naháňačku s fárami v kukuričných lánoch (milujem naháňačky na autách v kukuričnom poli a práve v Arnieho filme je top =)). (05.03.2013)

Nevyčítal bych filmu, že se zapomněl v 80. letech, kdyby diváku nabídl i nějakou parodii sebe sama, či hmatatelné odkazy na předchozí Arnoldova díla, jenže nic z toho se nekoná. Neakční pasáže jsou až zarážejícím způsobem nudné, člověk pak děkuje Bohu (Arnoldovi) i za tu béčkovou akci, která stěží proráží z šedivého průměru... Arnolda je ve filmu málo a ostatní figurky bez něj nedokáži pořádně rozbouřit plátno. Whitaker se snaží, přesto jeho postava zůstává jen matným odleskem hrozivého poručíka Kavanaugha, jehož hrál v The Shieldu. 5/10 (18.07.2013)