Orol Eddie

Bylo to fajn. Taron Egerton se vtipně ksichtil, ale chybělo mi tam nějaký drámo. Něco, kvůli čemu bych mohl hlavnímu hrdinovi vyloženě fandit. Šlo vlastně jen o to, aby se nezabil a na to měl zase zkušeností dost. Nějak extra k popukání mi to nepřišlo, ale bylo o fajn. Ty jeho rodiče mi přišli hyper. (02.05.2016)

Olympijský duch pošel už někdy v polovině 20. století, zbyl po něm pouhý olympijský puch a i okřídlený Kuberténův výrok o převaze účasti nad vítězstvím se od té doby stal úsměvným kýčovitým anachronismem, který by se z fleku dal tisknout na hajzlpapíry. Typický moderní olympijský „amatér“ v životě lopatu neviděl ani v televizi a hnán vpřed sponzorskými „dary“ výrobců sportovního oblečení a náčiní, menstruačních vložek, jogurtů, piva, aut, nevýhodných půjček a hypotečních úvěrů či předražených mobilních signálů jak je rok dlouhý pouze urputně dopuje a pod nálepkou „Sportem k trvalé invaliditě“ neúměrně huntuje své tělo, jen aby byl slavný, nesmazatelně se zapsal do komerčně vyhajpovaných análů, sponzoři mu zvedli plat a ve třiceti dostal oprávněné ZetTéPéčko spolu s nejmodernějšími kloubními náhradami a teplým funkcionářským místečkem v naprosto nekontrolovatelné díře na prachy zvané Státní olympijský výbor. Proto je velmi milé až exotické, když se občas mezi tu vysteroidovanou strojovou „amatérskou“ elitu procpe nějaký nesponzorovaný nemotorný manták, jenž se z celé své blahoslavené duše opravdu chce „jen zúčastnit“. Být už tehdy v Kelgery internety, stal by se Orel Edý bez pochyby vatařem a nejslavnějším Tytrubkářem všech dob. Veřejnost totiž nesmírně zvráceně miluje sledovat a lajkovat retardéry, dementy, mongoloidní potraty a jiné postižence, ať už skáčou na lyžích nebo zpívají, že milujou Májnkraft. Zaostalá zrůdička Edouš by byl ideálním vzorkem a rozhodně už tenkrát i daleko lépe naplňoval ony správňácké olympijské ideály čistoty ducha než třeba tehdejší skokanský fenomém, sociopatický násilník a egoistický kokot Matti Nykänen. Taxe ten zabrzděný velkobritský pták alespoň dočkal vlastní limonádičky naplňující hřejivým pocitem srdíčka všech romantických snílků, že když má jeden veliký sen a jde si odhodlaně za svým, taxe mu splní, ať je to retard, jaký chce. No, já jsem kupříkladu za všechny ty potencionální oběti rád, že se Edýmu nezdálo třeba o kariéře leteckého dispečera, velitele jaderné ponorky nebo Houmra v Dukovanech. Každopádně je to film na úrovni Kokotů na sněhu, negerského to bobu ze stejné olympiády, tedy milý, příjemný a zábavný, ačkoliv se skutečných událostí drží asi jako mrdka na skle a je notně dramaturgicky popkornově dopatosovaný. Mimo jiné páreček škaredých, proplešlých, nudných a otylých strejců, který ve skutečnosti učil toho létajícího downa příliš nepadat, nahradil překrásný kůl boreček Hjů, aby si na své přišly i dámské karpální tunely, a i řádně zhnusený Výron Egrtn (mimochodem herecky výborný) je oproti původnímu nedonošenci pořád ukrutný sympaťák. (23.04.2017)

Srdcovka a film pro dobrou náladu. Eddie je takový ten tvrdohlavý mezek, který si dokáže diváka získat. Egerton je parádní, někde na hraně mezi realitou a sympatickou verzí pro masy a Jackmanovi je role napsaná na tělo. Skok s cígem nemá chybu. Přesná režie a scénář, který se reality drží jen aby dobre bolo, 80's synth hudební styl, parádní atmosféra a Garmisch-Partenkirchen... ty můstky jsem jako děcko obdivoval. (01.05.2016)

Škoda, že se zjednodušovalo, neboť Eddieho kravení na můstcích trvalo podstatně déle, než jednu olympijskou sezónu. Šáde, že nebyl obsazen ještě retardovanější herec, protože Egerton se sice překonával, ale na orlíka to nestačilo. End thysis epyty, nacpat do role Pearyho Hugha jen proto, aby se utržilo více na nateklých klitorisech. Jinak však smekám, výborné píárko pro skoky, důstojný následovník filmu o calgaryjských souputnících z Jamajky a především - tento příběh už měl být zpracován dávno. Příběh, ze kterého by Coubertin nadšením vytekl. (16.01.2017)

Přihlouplá rodinnná story o tom, jak si retard šel za svým snem. Těžko se dá pochopit, co tohle vlastně dělá v áčkové filmařině, protože šablonovitější příběh letos jen tak nedostanete. Jackmanova postava je předvídatelná od A do Z a hlavně těžce nudná a nezajímavá. Edgerton hraje cosi co má být sympatické a máme s tím soucítit, ale neděje se tak. Snaha přiblížit se svým nekonfliktním postojem a odlehčenou dramaturgií např. Kokosům na sněhu je okatá a nepříjemná, protože tahle patlanina nemá ani šarm, ani nenudící příběh. Totální ztráta času, navíc s digitálními skoky ala Simír v Kobře 11. Jediné, co to zachraňuje od totálního kolapsu je pár dobrých momentek a opravdu neotřelá tématika skoků na lyžích. To tady totiž dlouho nebylo. (11.06.2016)