Len Boh odpúšťa

Dánský trip do krvavého světa drog a thajského (homo)boxu. Teď jde o to, co jako divák zkousnete. Nicolas Winding Refn nemá potřebu jakéhokoliv vyprávění. Příběh je prostý. Poselství nejasné. Snové výjevy jak z Barbara nebo Fear X díky prostředí Bangkoku dostávají ještě extatičtější rozměry. Symbolika utínání končetin, dobra zrozeného zlem a pokřiveného dobra, které spravedlnosti dosahuje zvrácenými prostředky. Sprostá a stále špatně naladěná Kristin Scott Thomas dokonale kontrastuje s naprostou Goslingovou pasivitou a s až terminátorskou precizností Vithayi Pansringarma. JEN BŮH ODPOUŠTÍ navíc obsahuje jednu z nejtrýznivějších mučících scén poslední doby. Pokoukání pro opravdu ty nejnáročnější diváky s temnou pachutí, která doznívá ještě dlouho po posledním tónu závěrečné písničky. (06.06.2013)

Věnování a poděkování Jodorowskymu a Noému... Jo, Refn by hodně chtěl být jako oni. Ze začátku je to "on se tak snaží, zív", což se ale kupodivu pomalu změní na "on se tak snaží, dík". Scény s repetitivním hudebním podkladem byly lahoda, až jsem se musela usmívat jako idiot. To, jak mě poslední dobou Refn sral (Drive, kecy o Trierovi), díky téhle laskavosti začalo trochu odeznívat (jen si to zas nesmim číst). Takže klidně sem s něčím dalším... Ale stejně je to píčus. (06.06.2013)

Když máte fetiš na násilí, musíte ho patřičně uspokojit. Co třeba fyzický souboj s Bohem..? Mulholland Dr. uprostřed Bangkoku, pohádka přemrštěné reality, všudypřítomná asijská spiritualita (karaoke!), nasednutí na Noého archu formy i znepokojení a síto, kterým propadávají fanoušci Drive - prostě sexy manýra ikonických obrazů, v které jsem si Refnil jak prase v žitě. Směju se nářkům nad povrchností příběhu, protože už jen v samotném názvu je zakódováno vše potřebné k hlubšímu vrtu. Bůh a jediný spravedlivý je jasný, Ďábel je Cliff Martinez. Ty zvonečky, synťáky, varhany a pod okny projíždějící důlní rypadlo.. Sobecký perfekcionista Refn mě má zase v hrsti. Vrabčáka. Holubi na střeše ať se klidně poserou.. (13.06.2013)

Musím si rozmyslet, jestli to bylo míněno jako humor, nebo jako filosofování. Pokud humor, tak za čtyři. Pokud filosofování, tak mnohem, mnohem méně. Vlastně je to prodloužená verze tohohle http://www.youtube.com/watch?v=X21mJh6j9i4. / S rozmyslem a dosavadními zkušenostmi s Refnem (Drive, Bronson, Valhala) docházím k názoru, že záměrně ten film směšný rozhodně není. Pak se nabízí otázka, jak ohodnotit film, kterým jsem se královsky bavil, ale to proto, že je bizarním způsobem špatný. Protože Refn není Ed Wood, nejspíš to vypadá spíš na nižší hodnocení. (30.05.2013)

Film o tom, jak je těžké, odlehčit výčitkám. Impozantní rozjímání nad lidstvím v obrazech a zejména tempu, které nemusí sednout každému, a nejen proto by se na něj měl každý dívat sám. Jako bonus Refn dokazuje, že dnes k cestování za okouzlením se odlišnými světovými kultůrami nepotřebujete letenku - stačí k tomu talentovaný režisér a jeho jasná vize. Usmívejte se, jak je libo. Gosling mě má. (05.12.2013)