Denunciant

Udavači to nemají nikdy lehké. Už vůbec ne, když se jejich přítelkyně musí prodávat na ulici a oni musí poslouchat její touhy po odjezdu do Ameriky (kde by stejně žili oba obdobným životem). Gypo Nolan je tragická, ale i pochopitelná postava skoro celý film. Bohužel je napsán chvílemi tak tupě a ignorantsky (což byl asi účel), že jsem chtěl jeho smrt a konec filmu. Já prostě nemám rád takhle hloupé až tupé postavy. Ty Oscary jsou pro mě také trochu záhadou, protože Denunciant je obyčejný snímek se vším všudy, i když možná na svou dobu dokázal ukázat pravdu o opilcích a povalečích v problematické době a prostředí. (22.12.2009)

Svěřepý McLaglenův výraz v roli Jidáše zradivšího své ideály za třicet stříbrných a jeho následné peripetie se svědomím v atmosféře revoltujícího Irska. Černobílá "fordovka", která však na věci nenahlíží ani trochu černobíle. Pokud je scénář výtečný (jakože je), tak kamera se rovnou může rovnat plátnům nizozemských mistrů (zdá se mi to či na ní kameraman Hall navazuje v Road to Perdition?). Není to, ovšem chyb prosté. Závěr je vzhledem k předchozímu ději poněkud naivní, je tu pár momentů kdy se projevuje Fordova zatíženost jeho tvorby v době němého filmu (což v roce 1935 problém jinak moc již nebyl, takže bych to rozhodně nepřehlížel a neomlouval dobou vzniku) a hraje tu Uno O´Connor. Sice sotva pár desítek vteřin, ale i to díky mé alergii na její specifický projev stačí k jisté rozmrzelosti. (11.04.2008)

Zásadní raný Ford na téma "jedné noci v jednom městě, když vás trápí svědomí". Připadal jsem si jako u Marcela Carného (gabinovská vizáž McLaglena, mlha), případně v noiru Fritze Langa (svícení, sevřené prostředí). Silný fatalismus. Moc dobré. Na film se příznačně odkazuje Martin Scorsese ve Skryté identitě (analogie některých motivů obou filmů), kde můžete zahlédnout pár fragmentů v puštěné TV v bytě DiCapria. 90% P.S. Brzy v TV, nepropásněte (05.04.2008)

Muži v boji - láska žen - duševní bída a chamtivost způsobená alkoholem a podnícená chudobou - nevyhnutelnost osudu... To vše v atmosféře střetu s nepřátelskou mocí, noci, mlhy a strachu z odpovědnosti a trestu... Na svou dobu nepochybně strhující psychologické (a vlastně i svým způsobem politické) drama o zradě, vině, odplatě a nakonec i symbolickém odpuštění, jak jinak u katolických Irů než před Kristem, že... Samozřejmě vše namíchané a stylizované do dobových žánrových klišé, každopádně však myslím ryze umělecky velmi působivé a filmařsky brilantně odehrané a natočené. - - - P.S. Případným kritikům tohohle díla pak nelze než říct - ten film je téměř třičtvrtě století starý! Každopádně pak i pro necinefily jde o ideální sondu do historie světové (americké) kinematografie - a nejen v daném žánru. - - - - - (Poprvé viděno 10.4.2008 na ČT2, komentář zde jako třetí - 11.4.2008) (11.04.2008)

Velmi dobré drama o jedné zradě, která nemohla skončit dobře. Je to opět otázka svědomí než trestu. Protože smrt může být vysvobozením, ale ten červ, který hlodá ve vašem nitru po celý život, je neskutečná potvora. Někteří herci sice možná trochu přehrávají, ale vzhledem k roku vzniku bych to ještě toleroval. Největší devizou je silně postavený příběh. (23.04.2008)