Kohút na víne

Til Schweiger chtěl zviditelnit svoji dceru, tak si pro ni napsal film a sám si ho i zrežíroval. Postavil ji tak do centra a kolem ní uplácal sentimentální, klišovitý a pitomý příběh plný nesympatických postav. Jediným sympaťákem zůstává tak sám Schweiger, který hraje opět stejnou postavu jako ve svých dvou předešlých filmech Zajíček s ušima a Kuře bez uší (talentovaný proutník bez peněz). Vtipné mi to moc nepřišlo, naštěstí se mu ale jako vždy povedl alespoň písničkový soundtrack. (11.06.2012)

Til Schweiger je skvělý herec, ale jako režisér musím říct, mi zatím moc nesedí. Neříkám, že Kohout na víně je špatně natočený film. On možná není ani špatně natočený, jen je natočený tak neobvyklým způsobem, že bude chvíli trvat, než si na to koulení, poulení a vyšpulování očí před kamerou já zvyknu. Je to totiž hlavní devizou filmu. Ve výsledku je film víc bláznivý, než ze života, což je určitě k dobru, protože občas je takové filmy taky potřeba dát. Na druhou stranu je tady Til dost nemastnej a neslanej a vše vynahrazuje jeho dcera, která je jeho skutečnou dcerou, a která naprosto suprově hraje rozmazlenýho spratka tak dobře, že kolikrát nejde ani nevěřit, že to hraje. Til přes to všecko ale jenom hodí věci za hlavu a jede dál svůj život neživot v bytě, kterej vypadá jak radio stanice islandských telekomunikací. (10.03.2013)

Film jsem měla původně puštěný spíš jako background a málem jsem ho v první půlhodině přepla, protože mě ta malá doháněla tak docela k šílenství. Nakonec se z backgroundu stala hlavní činnost a já se nechala vtáhnout do děje, možná i díky skvělému soundtracku. Snímek mě dost překvapil díky pár milým momentům a má dušička se nad tím vším jen smutně pousmála... (24.09.2012)

Moje teprve druhá Schweigerovka. A něco na způsob biologičtějšího Kolji. Téma nenadálého otcovství a problémů spojených s jeho přijetím je bohužel drceno vysokou mírou nerealisičnosti. Hlavní hrdina, tedy biologický otec dítěte, už od začátku působí uvolněným dojmem a že ho tato situace vlastně vůbec nezasáhla, což si protiřečí s jeho vlastním výrokem, že neví, co s tím. Během poloviny se film až zbytečně přehupuje v zdlouhavou, natahovanou kaši, která se zdá nemít konce. Slibný začátek tak vyplýtval veškeré zbytky potenciálu a zbyla jen snaživá, ale nudná skořápka. Líbilo se mi hudební podkreslení, snažící se navodit až emotivní atmosféru, nicméně tentokrát to nefungovalo tak dobře, jako třeba v Kuřeti s ušima. To mi připomíná... co jen přijde příště? Cvrček na stáži? Jinak Til si opět až egoisticky odkroutil jak režii, tak i hlavní roli, kde stejně tak jde v druhé řadě o psaní scénáře a lehké zasazení do filmového průmyslu. Tak si říkám... není to skoro jako boření asi už páté zdi? Film se mi tedy nezdál úplně nepovedený, ale když jsem se začal ani ne v půlce nudit, nevypovídá to ani o tom, že by dostál svého nemalého potenciálu. Milé, ale nesympatické. 50% (25.02.2018)

Zajímavá barevnost, po estetické stránce velmi krásné a zvláštní. Herci byli taky dobří a konflikt, nebo spíše problém dvou otců pro jednu dceru a také soužití s vaším dítětem, o kterém jste nevěděli, že ho máte, tu byl vyobrazen velmi přirozeně. Sice to není žádné nové téma pod sluncem, naopak vcelku běžné - matka nechá dítě u jeho otce, který nemá ani páru, že má dceru, ale tady se liší tím zpracováním. Kdy tu vlastně je ještě druhý otec, který dítě doposud vychovával jako vlastní. Zajímavé střety, psychologické momenty a nakonec vtipné vyústění při soužití dvou otců a nakonec dvou rodin. Jediné, proč nedávám 5* je ta dětská herečka. Né že by byla špatná, oproti dnešním např. českým dětským hercům byla skvělá. ale takové děcko bych asi zabila. Jako hodit mobil do vody, protože se jí zrovna nevěnuje, a pak mu poradit ať ho dá sušit na toustovač. Vařit si vajíčka na neskutečném množství oleje a podpálit při tom kuchyň atd...A ještě jsem zapomněla zmínit zvláštní název filmu, pojmenovat ho podle jediného jídla, co umí hrdina uvařit:) (29.09.2012)