Dvojuché kuriatka

Kam to speje,kam to speje-ved sa ako blázon smeje :DD Asi takouto rýmovačkou by som scharakterizovala celý môj priebeh sledovania tejto atypickej komédie,pri ktorej sa mi až nechce veriť,že pochádza z nemeckej dielne.Výrazne ma prekvapili a odkrajujem kúsoček z mojich predsudkov voči nim v rámci filmovej tvorby.Toto som si vychutnala a toto ma bavilo.Pre tých,ktorý sa chcú len tak pobaviť a nerobia im problém drobné chybičky,ktoré sa našli,ale čo je v dnešnom svete stopercentné..?!Veľmi dobré. (15.12.2013)

Lavírujem s hodnotením podobne, ako tomu bolo aj u Zajíčka bez uší. Od začiatku som totiž mal dojem, že "toto nie, toto je zlé, toto je veľmi zlé" - tu hystéria, tam nepochopenie sa, ďalej hnev, vzájomné odplaty... Až potom prišlo cca posledných 30 minút, ktoré boli (z môjho pohľadu) v celej tejto dvojdielnej sérii absolútna TOPka a celkové vyznenie filmu posúvajú do úplne iných dimenzií. Trvalo mi deň si uvedomiť, že práve tá posledná polhoďka robí film (napriek mnohým, typicky nemeckým bláznovstvám a uchýlnostiam :)) krajším, lepším, dospelejším, než sa na prvý pohľad zdá (a navyše, hovorí o tom, že bojovať má zmysel). A ústrednú dvojicu mám inač veľmi rád :). Pôvodne som to videl na 3,5* zaokrúhlené nadol, ale vo finále (EDIT - po čase) tomu dávam ešte menej - 2*. Tilovu tvorbu mám rád, ale toto bolo skrátka pritiahnuté za vlasy. A to nezmení ani úžasný soundtrack, ktorý v tomto filme je jednoducho "Boží" (a vôbec, na toto som si u Tila už zvykol), obsahuje neskutočne veľa vynikajúcich piesní, viaceré sú dosť indie, (mimochodom, čím to je, že tieto moderné nemecké filmy obsahujú tak skvelý výber piesní?), ale len dobrý soundtrack nestačí... Dodatok - názov filmu je veľmi trefný, a vychádza zo sympatického plyšáku, (imho) dobre vystihuje Luda :) (11.08.2020)

Dějově možná sušší, ale sakra, ta hudba, to podkreslení situací... Nebýt toho, možná je to jen průměrná romantika se špetkou komedie. Takhle jsem si ale skoro i kvalitně pořval. Viděno víceméně jako útržky, na pozadí při celodenním uklízení, ale už jen to na mě dokázalo zajímavě zapůsobit. 65% (18.12.2017)

Oproti prvnímu dílu (Zajíček bez oušek) byla tohle méně komedie a více o vztazích. Aféra s kamarádem Anny jsem myslel, že je jedna velká past (společně s dalšími nástrahami) na Luda, ale nebyla, což se mi zdálo až moc neuvěřitelné (už jen to, že tam Ralf po ránu začne běhat nahej nejen před Annou, ale i Ludem). Film se tak již pomalu dostává do Rodinných pout, oproti jedničce (85 %) již hodnotím jen na 65 %. Do trojky už bych se raději, Tile, nepouštěl. (23.11.2011)

Zatímco prvnímu dílu (Keinohrhasen) jsem vyčítala vulgaritu, tady bych vyčetla spíše sentimentalitu (ano, Til Schweiger v několika scénách dokonce brečel...). Druhý díl mi byl ale přesto nějak bližší, asi vzhledem k tomu, že žiju ve vztahu, takže mi film o partnerských krizích řekne více než film o hledání partnera. Některé dialogy jsou sice hodně klišovité a předvídatelné, happy-end až skoro neuvěřitelný, ale jde o příjemný oddychový film. A v neposlední řadě oceňuju Schweigerovu kreativitu v pojmenování své dcery - Emma Tiger Schweiger se opravdu krásně rýmuje. (19.07.2011)