Kohút na víne

Moje teprve druhá Schweigerovka. A něco na způsob biologičtějšího Kolji. Téma nenadálého otcovství a problémů spojených s jeho přijetím je bohužel drceno vysokou mírou nerealisičnosti. Hlavní hrdina, tedy biologický otec dítěte, už od začátku působí uvolněným dojmem a že ho tato situace vlastně vůbec nezasáhla, což si protiřečí s jeho vlastním výrokem, že neví, co s tím. Během poloviny se film až zbytečně přehupuje v zdlouhavou, natahovanou kaši, která se zdá nemít konce. Slibný začátek tak vyplýtval veškeré zbytky potenciálu a zbyla jen snaživá, ale nudná skořápka. Líbilo se mi hudební podkreslení, snažící se navodit až emotivní atmosféru, nicméně tentokrát to nefungovalo tak dobře, jako třeba v Kuřeti s ušima. To mi připomíná... co jen přijde příště? Cvrček na stáži? Jinak Til si opět až egoisticky odkroutil jak režii, tak i hlavní roli, kde stejně tak jde v druhé řadě o psaní scénáře a lehké zasazení do filmového průmyslu. Tak si říkám... není to skoro jako boření asi už páté zdi? Film se mi tedy nezdál úplně nepovedený, ale když jsem se začal ani ne v půlce nudit, nevypovídá to ani o tom, že by dostál svého nemalého potenciálu. Milé, ale nesympatické. 50% (25.02.2018)

většina normálních lidí by asi napsala "milý film" nebo skoro jako "Kolja", ale sorry, mě ty nahromaděný klišé, absolutní předvídatelnost a holka, co pořád kroutí očima, podpálí barák, hodí Tilovi mobil do vody, a ani jednou na ní nikdo nezvýší hlas, prostě vytáčej... o celkovým vyznění filmu ani nemluvě - něco tak nechutně pozitivního jsem už dlouhou dobu neviděl. Sequel bych svěřil nebožtíku Ingmarovi, aby těma mezilidskejma vztahama trochu zatočil... 1- (12.02.2011)

Začátek nic moc, přechytřelé děcko bylo dost protivné, a kromě nepřehlédnutelného charisma, kterým Til disponuje ve značné míře, nebylo čím zaujmout. Naštěstí se to slibně rozjelo za podpory výborného soudtracku a docela dobré zábavy obou tatínků, včetně čím dál milejší dcerušky a sympatické Katariny. Story, hudba, režie celkem za 3, čistá hvězda patří Tilovi za svou personu i ukočírovanou režii a výběr hudby. (04.01.2013)

Film jsem měla původně puštěný spíš jako background a málem jsem ho v první půlhodině přepla, protože mě ta malá doháněla tak docela k šílenství. Nakonec se z backgroundu stala hlavní činnost a já se nechala vtáhnout do děje, možná i díky skvělému soundtracku. Snímek mě dost překvapil díky pár milým momentům a má dušička se nad tím vším jen smutně pousmála... (24.09.2012)

,,NADEŠEL ČAS PROJEVIT TROCHU ODPOVĚDNOSTI“...... /// Henry je chlápek, kterýho ženský nenáviděj, ale každá ho chce. A nejednou – holka u dveří (dítě vole, malá holka, taková vokatá, zdravě voprsklá…). Čekám… půl hodiny a furt nic. Furt se vykecávaj, vysvětlujou, jako bych byl dement (ne, neznaj mě!) a souhlasím s tím, že je to takový milý….. ale nuda! Holčička je holčička (ale taková Sue byla jinej kalibr) a příběh se utápí ve vztahu Henry vs. ženský. Ftipný? Holčička zapálí byt a je v klidu, vlastně voba jsou v klidu, což je fajn, ale že bych z toho byl nějak extra vodvázanej… Nezáživný – leda, že by vám to připadalo SLADKÝ. Zvláštní je, že neřešej kraviny a přitom se v nich utápěj. Každopádně je z ,,Kohouta“ cejtit nadšení (kdyby to šlo, tak by asi Til Schweiger hrál i tu holku….), ale ani to nestačí, aby konflikt – co je to vlastně bejt táta, vykouzlil víc než jen hafo lacinejch gest, útok na rodičovský city a zjištění, že děti vám změní život k lepšímu. Spíš zklamání…. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Tak nějak v životě tápu. 2.) Běžně nacházím před svejma dveřma cizí děti (???? tak tohle radši nechám bez dovětku….). 3.) Thx za titule ,,Sysel“ a ,,iqtiqe“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (07.04.2013)