Kohút na víne

Osvědčená šablona funguje. Všichni jsou šťastní, maj se rádi; Liv Scheiger nezklame, jeho dcerka (anebo jak jí já odteď říkám „německá Chloë Moretz“) je srdcem filmu. K tomu mě odvazová hudba přesvědčuje, že se mi má film líbit, a já jí to klidně žeru, protože kvůli tomu všemu jsem si ho pustil. Říkejte si, že jsem cíťa, ale tohle má i svou hloubku. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 7 | hudba 8 | humor 4 | akce 1 | napětí 1 | pustil bych si znovu 7 (17.02.2013)

Jako u většiny mých filmů jsem moc nevěděl, do čeho jdu, a snad i to přispělo k tomu, že jsem z něj vyšel naprosto povzneseně. A co mě napadlo jako první - ale až při závěrečných titulcích - že je to takovej malej německej Kolja. Naprosto, aspoň z toho, co vím o německé kinematografii, nevšední film o všedních životech nevšedních lidiček, podaný s uvěřitelností, lehkostí i vtipem... prostě okouzlující. (07.01.2012)

Film, který je svým způsobem velmi dobrý, na to, že je točeno Německé produkcí, tak klobouk dolů, německé filmy, většinou nestojí za nic, ale co hodně pomohlo, byla velice roztomilá dívenka v tomto žánru, asi nebýt jí, její bezprostředností, které má neskutečné kouzlo, asi bych nehodnotila takto, prostě na dívence stojí celý film, a i německý jazyk se dal přetrpět, ačkoliv nemám ráda tento jazyk, takže já jsem spokojená (19.08.2012)

Til Schweiger zasedl ke klávesnici a řekl: "Tak schválně, jestli svedu nacpat všechna klišé do jednoho scénáře" - a povedlo se... Povzbuzen úspěchem, s dcerou doma nanečisto natrénoval pestrý rejstřík nepřirozených úšklebků a viděl, že je to dobré, Jasmin Gerat doporučil, ať hlavně dobře vypadá a směje se jako do fotoaparátu a viděl, že je to dobré, pak vše přenesl na plátno a čekal, že to bude dobré - a nepovedlo se... No, není každý den posvícení, a to ani v případě, že se podává kohout na víně, musíte to po večerech ještě vypilovat, Emmo a Tile. (20.11.2013)

Til Schweiger chtěl zviditelnit svoji dceru, tak si pro ni napsal film a sám si ho i zrežíroval. Postavil ji tak do centra a kolem ní uplácal sentimentální, klišovitý a pitomý příběh plný nesympatických postav. Jediným sympaťákem zůstává tak sám Schweiger, který hraje opět stejnou postavu jako ve svých dvou předešlých filmech Zajíček s ušima a Kuře bez uší (talentovaný proutník bez peněz). Vtipné mi to moc nepřišlo, naštěstí se mu ale jako vždy povedl alespoň písničkový soundtrack. (11.06.2012)