Tri dcéry

Už delší dobu se pokouším objevit nějaký skrytý poklad slovenské hrané tvorby, něco z archivu, co mi dosud unikalo, ačkoli jde o mimořádný počin. Víckrát jsem se přesvědčil, že filmy, které mě dosud míjely, za to opravdu nestály. Tentokrát jsem se ale trefil do černého. Tři dcery se podobají tomu nejlepšímu z Kachyňovy tvorby, snad nejblíž mají motivem řeholnice, která musí najít smysl života mimo klášterní zdi, k Noci nevěsty. Uher ale používá jiný styl a kormidluje příběh jinam. Ve střetu těch, co představují vítězný pokrok, s těmi, co budování nového světa překážejí, používá režisér hořkou ironii a obě strany konfliktu ukazuje v hodně nelichotivém světle. Pokrokový předvoj společnosti ztělesněný trojicí funkcionářů představuje jako chlípný, zbabělý a trapně pokrytecký, matku představenou jako cynickou intrikánku a společenství jeptišek jako bigotní a zapšklou komunitu. Obě strany pak shodně neschopné soucitu. Když je třeba, ustoupí všichni ze zdánlivě nesmiřitelných ideologických pozic a jeptiškám najednou nevadí snaživě papouškovat režimní fráze na školení, zatímco funkcionáři se s těmito vnějšími rituály spokojují a nechávají své svěřenkyně žít více méně po svém. Je to vlastně podobenství života v reálném socialismu. Z tohohle festivalu malosti vyčnívá jediné lidské stvoření, u kterého vítězí obětavost a vědomí odpovědnosti. Copak se s ním asi stane? Celkový dojem: 90 %. (16.12.2020)

... CHODÍ RICHTÁR POD OKNÁ, ROZKAZUJE NA VOJNU, ŠTRNGY-BRNGY-OSTRUŽLINKY, ROZKAZUJE NA VOJNU. CHOĎ TY, DCÉRA NEJSTARŠIA, CHOĎ BOJOVAŤ ZA OTCA, ŠTRNGY-BRNGY-OSTRUŽLINKY, CHOĎ BOJOVAT ZA OTCA!  JA, OTECKO, JA NEJDEM, JA BOJOVAŤ NEBUDEM. ŠTRNGY-BRNGY-OSTRUŽLINKY, JA BOJOVAŤ NEBUDEM! CHOĎ TY, DCÉRA STREDNEJŠIA, CHOĎ BOJOVAŤ ZA OTCA,  ŠTRNGY-BRNGY-OSTRUŽLINKY, CHOĎ BOJOVAŤ ZA OTCA! JA, OTECKO, JA NEJDEM, JA BOJOVAŤ NEBUDEM, ŠTRNGY-BRNGY-OSTRUŽLINKY, JA BOJOVAŤ NEBUDEM! CHOĎ TY, DCÉRA NEJMLADŠIA, CHOĎ BOJOVAŤ ZA OTCA, ŠTRNGY-BRNGY-OSTRUŽLINKY, CHOĎ BOJOVAŤ ZA OTCA! JA, OTECKO, JA IDEM, JA BOJOVAŤ JA BUDEM, ŠTRNGY-BRNGY-OSTRUŽLINKY, JA BOJOVAŤ JA BUDEM. KEĎ JEJ ŠATY MERALI, VŠETKY DIEVKY PLAKALI, ŠTRNGY-BRNGY-OSTRUŽLINKY, VŠETKY DIEVKY PLAKALI. KEĎ JEJ VLASY STRIHALI, AJ MLÁDENCI PLAKALI, ŠTRNGY-BRNGY-OSTRUŽLINKY, AJ MLÁDENCI PLAKALI. KEĎ NA KOŇA SADALA, CELÁ OBEC PLAKALA, ŠTRNGY-BRNGY-OSTRUŽLINKY, CELÁ OBEC PLAKALA. KEĎ NA KONI LETELA, TRISTO TURKOV TOŤALA, ŠTRNGY-BRNGY-OSTRUŽLINKY, TRISTO TURKOV ZOŤALA... Pořád mi to zní v uších. Za tenhle tip děkuji filmovému kolegovi darkrobyk. (01.10.2023)

Obsah distribútora pojal iba vedľajšiu líniu príbehu, ktorá má predlohu v Shakespearovej hre. Hlavná línia je o niečom inom - o snahe včleniť zostávajúce kláštorné spoločenstvá do socialistického spoločenstva práce a jednoty. Táto snaha však naráža na odpor. Za niektoré odvážnejšie myšlienky a kritiky systému môžeme vďačiť otvorenejšej dobe pred šesťdesiatymôsmym. Nie nezaujímavá téma s typicky slovenským trpkým koncom. Škoda, že obsadenie je väčšinou iba béčkové, v niektorých prípadoch asi len ochotnícke alebo totálnymi nehercami. (31.07.2020)

Štefan Uher má dar od Boha. Aj v tomto jeho filme je vidieť takmer v každom zábere silný cit pre vizuálne podanie snímku. Schátralé a ošúchané budovy, celé ulice, kláštorné múry...a to všetko v čiernobielom podaní vyznieva ako kus umenia. Čakal som príbeh otca a troch dcér, ktoré vyhnal do kláštora, ale táto linka je už v úvode zatlačená do úzadia a hlavnou témou filmu je nútená prevýchova mníšok komunistickou ideou. Nie je to komédia, ale nájde sa tu mnoho vtipných momentov. Tak trochu na nervy ide dookola opakujúca sa pieseň, ktorá sprevádza celý film. Miestny hlupák si ju spieva v jednom kuse...Doteraz som na tento film nemal šťastie a trochu chápem prečo ho bývalá československá či slovenská tv nevysielala často. Dávnejšie určite z propagandistických dôvodov a cenzúry a v dnešných zhýčkaných časoch je pre väčšinu divákov príliš umelecky podaný. Ja to však ocením, kvalitu a Uhrov talent som tu videl. 80%. (18.07.2015)

Na přelomu epoch, kdy staré časy odcházejí a nové nastávají se na cestě životem potkávají lidé z obou světů. Jedni opojeni vítězstvím, mocí a slávou, druzí poraženi, snažíc se zachovat holou existenci. Události roku 1948 připravily o střechu nad hlavou církevní řády, které tím přišly úplně o všechno. Někteří bratři a sestry začali nový civilní život, jiní ale neměli anebo nechtěli nikam jít a stali se přítěží systému, stejně jako kulaci, buržousti a další "odpadlíci" a "zrádci". Tento příběh je vyprávěním o skupině boromejek (asi?), které skončily na kterémsi panském dvoře v područí tamního správce a jeho nohsledů. Je krásné, jak nikdo tehdy vlastně nevěděl, co komunismus přinese, jak moc se budet "zametat", co ti soudruzi nahoře všechno vlastně chtějí. Hlavní bylo přežít. Pan režisér nám, lidem, krásně nastavil zrcadlo...lidská blbost je bezmezná. 90% (07.01.2012)