Nazí v sauně

predne tedy nechapu, proc je festivalovy nazev "nazi v saune", uz to je dost zavadejici oproti originalnimi finskemu nazvu ci anglicke verzi. tento film je urcite nutne chapat v danem kulturnim kontextu. pro finy je sauna jakymsi posvatnym mistem. drive zeny v saune rodily, a kdyz clovek zemrel, jeho telo bylo ulozeno nejdrive v saune. sauna je take mistem, kde se clovek nejvice otevre, zvlaste finove, kteri jsou obvykle velmi uzavreni. dokument mozna i poukazuje na paradox, kdy finove sdili velmi osobni zalezitosti ve stavu, kdy jsou nazi (v saune), tedy v naprostem protikladu k ostatnim evropskym kulturam.faktem ale je, ze film je zdlouhavy a poenta je v zasade jasna od prvnich minut. i tak je to ale vcelku zajimavy pocin. (10.09.2011)

Nápad to není špatný, atmosféru to taky do určité chvíle má. Jen škoda, že ve filmu nebylo víc originálních scén (medvěd). V druhé půli začnou muži v sauně řešit ty samé problémy, co řešili jiní muži v sauně v první polovině. A to už se film lehce podobá jakémusi kolovrátku, který hraje pořád tu samou písničku. Příběhy jsou si až příliš podobné, navíc občas někdo ani nic moc neříká. Až příliš často dlouhou chvíli sledujeme mlčícího a potícího se chlapa. Což není zrovna můj šálek čaje. (16.03.2011)

Na finský dokument o saunařích plný sál? Je to možné:-) Někteří Finové jsou zvláštní už sami o sobě, což teprve potom když jsou v sauně? Saunařská výpověď mužů z různých koutů Finska - osudy, příběhy, trápení. Sauna je prostě jistá forma terapie, někdo jde do hospody, jiný do lesa a třetí do sauny. A ta sauna je třeba ve starém karavanu, v telefonní budce nebo v práci. Trápení se ženami, trápení s životem...témata se po čase opakují, tlustí Finové pláčou...film krásně pomalý a seversky melancholický. (05.03.2011)

Marná snaha priblížiť sa Jarmuschovym či Kaurismakiho konverzačkám. Zhluk krátkych epizódiek rôznej stopáže: obyčajní ľudia vedú v saunách obyčajné dialógy o živote. Až príliš obyčajné a mdlé na to, aby mohli zaujať či už samostatne, alebo tematicky čoby celok. V jednotlivostiach chýba scenáristický náboj a vypointovaná súhra postáv, a spojujúca myšlienka “Fínski chlapi to majú ťažké” tak vyznieva iba v žalostnú sebaľútosť. (25.07.2011)

(CINEMA MUNDI 2011) Festivalový název - NAZÍ V SAUNĚ - splňuje svůj účel, protože je lákavý, ale ono se není na co dívat. To ovšem neznamená, že by nebylo co poslouchat, protože anglický název - znamenající PÁRA ŽIVOTA - vystihuje, proč se ti staří a oškliví muži (a jedna žena, pro kterou platí to stejné, co jsem napsal o mužích) scházejí v sauně, která jim slouží jako určitá forma terapeutického sezení, kde se mohou také vypovídat ze svých trápení. Jednotliví protagonisté se zde obnažují nejenom fyzicky, ale i psychicky, což je dostačující jako reprezentativní vzorek respondentů národa s tak vysokými statistickými výsledky co do počtu sebevražd. Horší to je s tím, že se povídání pánů po nějaké době divákovi unaví, protože "ty řeči jsou na jedno brdo". Dokument v poslední třetině pouze únavně naplňuje koncept (lidé v sauně mluví o svých tragických osudech), který již nemá čím ozvláštnit, protože to zajímavé a zábavné bylo vyplýtváno ze začátku (směšnost toho, kde se saunuje - v autě či telefonní budce, směšnost toho, kdo se saunuje - medvěd, Santové). V úplném závěru se z konceptu uhne společnou písní protagonistů, ale ta dává až příliš najevo podobnost osudů zůčastněných, tedy věc, kterou si divák dokázal z předcházejících desítek minut vyabstrahovat i bez tohoto "přídavku". (06.03.2011)