Nevestinec

Vypravit se začátkem minulého století do tohohle vyhlášeného (filmově artového) nevěstince nevyžaduje jen plnou prkenici, ale také určitý respekt pro všechny ty lehké holky v něm. Prodejná láska měla v té době šmrnc, kurvičky byly spíše milenky, které umí nejenom roztáhnout nohy, ale třeba i zamilovat se a naslouchat. Tak nějak se nám to snaží v nádherných pochmurných obrazech ukázat režisér Bertrand Bonello. Druhá polovina vyprávění se odcizuje, dramatizuje, překvapivě se hrábne do rockových strun v místech, kde by to nikdo neočekával a my zjišťujeme, že s koncem vykřičených domů se stává z prodejné lásky jen obchod bez emocí ve špinavých ulicích, bez vší té noblesy předchozích let .. (20.09.2013)

Nevěstinec není historický film, který realisticky vykresluje prostředí pařížského nevěstince na přelomu století. Ostatně - o to se ani nesnaží. Namísto toho nám naservíruje vypiplanou vizuální stránku – dobové kostýmy, líčení, účesy a hlavně samotné prostředí nevěstince. Dále pak musím pochválit výborné masky (ano, nabízí se srovnání s Jokerem, a ano myslím si, že Nevěstinec je o krok dál) a hlavně výběr hudby. (Tady se nabízí srovnání s Marií Antoinettou od Coppoly, která taky použila hudbu, která nekorespondovala s daným obdobím). Je jasné, že vztahy v nevěstinci nemohly být idylické, jak nám je prezentuje Bonello. Také opakování některých sekvencí může ze začátku působit chaoticky a chvíli trvá, než se člověk přizpůsobí rytmu filmu. Pokud nečekáte nějakou hlubokou psychologickou sondu do života prostitutek a pokud vám nevadí výrazná stylizace, pak se na Nevěstinec vyplatí podívat. (01.12.2011)

Poodľa mňa jeden z najväčších hitov klubovej scény a festivalovej sezóny posledného roka, len ma mrzí, že to súdiac podľa viacerých komentárov veľa ľudí nepochopilo. Výrazne autorský film, hovoriaci o úpadku, o tom, ako sa za vyše 100 rokov degradovalo viac, než len "najstaršie remeslo", ale aj láska a spoločnosť; výpoveď univerzálna, vizuálne strhujúca, smutná, s precíznou atmosférou a perfekcionistickou výpravou, kopou neznámych, krásnych a talentovaných herečiek a nasýtenými všetkými rovinami - významovou, estetickou, emočnou - len tá dejová, ako sa veľakrát podotýka, tu chýba, no to vôbec nevadí, je to totiž zámer, keď si uvedomíme, že tu chýba aj hlavný hrdina a je to vlastne film á la téz. Film plynie a vťahuje vás do seba, jedna skvelá scéna strieda druhú, aby to vyvrcholilo v sugestívnom viacnásobnom závere. Pre mňa osobne je to jeden z ďalších filmov o "konci sveta", akých za posledné obdobie vzniklo pomerne dosť (ako napr. Perfect sense, Melancholia, Turínsky kôň), aj keď možno ešte o čosi viac mi to pripomenulo Smrť v Benátkach. Výborná je aj zvuková zložka a soundtrack. (26.03.2012)

Tak trochu osobnější a soukromější a intimnější Black Dahlia :) Ale divák by neměl čekat nějaké vyšetřování, pátrání nebo dokonce odhalování PROČ. L'Apollonide je zkrátka takovou sondou do každodenního života prostitutek v lepším bordelu kdesi v Paříži. Mně se tahle nedějovost líbila. Mělo to totiž svůj účel - film se tak zaměřil zejména na vztahy mezi dívkami a mamá a na to, jak ony samy vnímají svůj životní osud. Film nastiňuje jejich sny (vdát se, být bohaté), obavy (syfilis, podivní zákazníci a někdy dokonce úchylové) a jak jsem už napsala - hlavně všední problémy. Jaká má prostitutka být, co má dělat, co nedělat. Poslední scéna jako by byla poselstvím do přítomnosti: bordely a jejich osazenstvo se ani během sta let nezměnilo. Svými hrami s retrospektivou mě Bonello několikrát úplně dostal. (26.03.2012)

Řečeno s klasikem: "Svět se řítí do ďáblovy řiti", a ani to nájemné tělesné obcování není, co bývávalo za starých zlatých časů, neboť vše zachvátila barbarská amerikánská pseudokultura. A zde pozvedl čacký Bonnello svůj hlas, a s pomocí obrazových klišé evropského malířství 19. století natočil opus, který krutě obžalovává dnešní hamburgerizaci prodejného sexu. Film tento je monumentálním příspěvkem v boji za naše kulturní evropské bordely. (01.04.2012)