Brestská pevnost

Je to dosť dobrá vojnová dráma z ruskej produkcie. Má veľmi dobrý príbeh o posádke pevnosti, ktorá si žije obyčajným životom, pričom väčšina neverí, že by mala začať vojna s Nemcami a preto nie sú ani dostatočne pripravení. Ale čoskoro sa presvedčujú, že sa mýlili a tak musia čeliť hromadnému útoku lepšie vyzbrojených Nemcov, ale sovietski vojaci sa len tak nevzdajú a urobia všetko preto, aby agresora zastavili. No uvedomujú si, že sú v tom sami a že vyhrať takýto boj je prakticky nemožný. So spracovaním som dosť spokojný, pokojný úvod pôsobí vzhľadom na celkovú situáciu až prekvapivo idylicky, ale aj tak to má svoje čaro a dá sa aspoň čiastočne zoznámiť s pár výraznými postavami, takže mi to sadlo. A po tej rozbehovej dvadsaťminútovke sa to už naplno rozbehne a skutočne ma veľmi príjemne prekvapilo, ako to celé pôsobí tak dynamicky a intenzívne, keďže na prípravu nie je prakticky žiadny čas a útoky nepriateľa neutíchajú, naopak len silnejú, vďaka čomu ma to výborne vtiahlo. Navyše sa dej neustále presúva po rôznych miestach pevnosti, pričom na každej z nich sa vždy nájde nejaká výborná postava, vďaka ktorej som im fandil o to viac a ešte poteší aj viacero menších, osobnejších príbehov, hlavne chlapec hľadajúci svoju kamarátku naprieč celým bojiskom alebo dvojica mladých zamilovaných. Ale očakávane už časom predsa len cítiť, že film už nemá čo nové ponúknuť a začne pomaly upadať do stereotypu, kvôli čomu ma už hlavne posledná tretina bavila podstatne menej, než prvá polovica, ale aj tak som sa ani v tých slabších častiach nenudil a pozerá sa na to dobre až do konca. Akcie je tu dosť a páči sa mi. Platí o nej prakticky presne to, čo aj o spracovaní, takže spočiatku je intenzívna a časom sa už kvôli odohrávaniu v tom istom prostredí nutne začne opakovať, ale aj tak je skvelo natočená, pôsobí dostatočne veľkolepo a správne drsne, poteší výber techniky, hlavne na nemeckej strane a nájde sa tu aj viacero nezabudnuteľných momentov, hlavne ťažko zranený muž chrániaci svojho syna pred granátom. A nevadila mi ani tá dávka typického ruského heroizmu, to už k takýmto filmom patrí. S hereckým obsadením som dosť spokojný, výborná postava chlapca, dvojica výrazných dôstojníkov a ešte plno zaujímavých vedľajších postáv. Réžia a technická stránka sú výborné, skvelá vizuálna stránka, má to tú správnu atmosféru, drsné prevedenie a ani emócie nie sú najhoršie, v rámci žánru tu nemám čo vytknúť. Takže tu ma mrzí skutočne iba to, že to časom upadne do stereotypu, ale aj tak patrí Brestská pevnosť rozhodne medzi tie najlepšie vojnové filmy za posledné roky. 76% (01.06.2014)

Když jsem žádal o nahození tohoto snímku do databáze, těšil jsem se jak k němu napíšu i obsah, ale kolega Thomassi - s jehož hodnocením současných ruských válečných filmů nelze než souhlasit - byl rychlejší :-)). Tak alespoň takhle: "Brestská pevnost" oprávněně staví pomník vojákům, ke kterým se v případě že přežili válku zachovala macešsky i jejich vlastní společnost a uznání se dočkali až několik let po Stalinově smrti. Snímek se sice v detailech rozchází s historickou skutečností (například statečné přihlášení se komisaře Fomina ke své židovské a komunistické identitě je fikce, ve skutečnosti ho udal jeden z jeho spolubojovníků), ale v podstatných bodech se drží faktů a jako pocta heroickému boji posádky pevnosti v beznadějném postavení funguje dokonale. Bez zbytečného patosu se tvůrcům podařilo nejen technicky kvalitně zpracovat bojové akce, ale ukázat i tragický osud sovětských civilistů. Pro milovníka vojenské historie jsou zajímavé takové detaily, jako rozdíl mezi uniformami pravidelné armády, pohraniční stráže a vojsk NKVD, nebo v jiných snímcích málo vídaný starší sovětský samopal Děgťarev, jímž je (na rozdíl od chronicky známého Špagina) vyzbrojen poručík Križevatov. Není bez zajímavosti, že padlí v bojích o Brest představují 5,42% všech ztrát na životech, které německé strana utrpěla za první týden války na celé východní frontě. Jak silný dojem na německé vojáky udělala morálka a obětavost obránců Brestu dokazují i slova generálplukovníka Heinze Guderiana na jejich adresu: "To člověk může jenom obdivovat". (04.01.2011)

Výborná ruská vojnová dráma. Plná bolesti, smútku a nesplnených snov. Ako bolo vo filme spomenuté, všetci tušili, že sa blíži vojna, len ju nečakali tak skoro.... A potom sa už nedalo urobiť nič, len zomrieť. Je výborné, že podobne ako mnohé iné európske vojnové drámy, aj táto sa vyvarovala typických amerických kudrlinkových záležitostí a miesto toho sa bez príkras radšej zamerala na reálne hrôzy vojny, do trpkých dôsledkov a smutného konca. Ešte smutnejší koniec však čakal navrátivších zo zajatia, ktorí putovali rovno do ďalšieho lágru, tentoraz do vlastného. Holt, ľudské osudy sú niekedy veľmi smutné, bolestivé a nespravodlivé. 80/100 (23.12.2014)

Ach jo. Čtvrthodinky růžovoučkého života v pevnosti, častušky před portrétem milovaného Stalina, zamilované dvojice, a pak najednou všude Němci, nálet, bombardování. Přežije pár lidí, ale světě div se, do konce filmu ještě celou hodinu a půl mají Němci furt koho střílet a hromadně. Tam snad ani na začátku tolik lidí nežilo, jaké hromady mrtvol statečných Sovětů se válejí v každém záběru. A pak další výbuchy a další stateční Sověti padají mrtví. A to zde pořád jsou ti další Sověti, co se někde skryli a podnikají záškodnické akce! Celé to pak vypadá strašně nesmyslně. Možná podle dobových údajů jsou časové údaje přesné, ale přece jenom se Němci poté, co vtrhnou do pevnosti, chovají značně netakticky. Stejně tak Sověti vyrážejí na zteč se židlí v ruce, něco jako odstřelování nenapadne ani jednoho. A celou tu dobu přemýšlím, co to je kurnik za pevnost, že stačil jeden nálet a pár Němců s kvérama, že to div nesrovnali se zemí? Navíc mi furt nesedí velikost pevnosti (kluk říká, že je malá, celkový záběr ji nezobrazuje nijak velkou) a ten počet lidí, co Němci furt hromadně střílejí jak na střelnici na pouti. Kde se ti Sověti berou? Navíc mi chybějí skutečně historické informace a pozadí - třeba skutečnost, že milovaný Stalin měl s Němci uzavřený pakt o neútočení, že se Sověti žádného útoku neobávali a že sám Stalin nevěřil, že by Němci zaútočili, protože do té doby byli spojenci. Kde je ten šok, že nás napadl spojenec?! A to samozřejmě nemluvím o všech těch vyděračských záběrech statečných Sovětů, pomalu umírajících v dešti kulek, pomalu trhané granáty, ale statečné, ach báťuško Staline, tak statečné! Kdyby to aspoň mělo nějakou jednotnou bojovou linku - tady mám oddíl a jdeme Němce pomaličku nakopat kus od kusu, prosím. Ale tohle ne. (06.04.2013)

Dlouho se mně nestalo, abych z nějakého válečného filmu byl tak nadšený, jako právě z Brestské pevnosti. Přiznám se, že tento německý pogrom v okolí města Brest jsem nevěděl, ač je to jedna z nejvýznamnějších událostí běloruské historie druhé světové války. Alexandr Kott nicméně udělal výpravu takovou, že srovnatelná by mohla být snad jenom se Zachraňte vojína Ryana. Samozřejmě si ani zde Rusové nemohli odpustit pár patetických momentů, jako třeba, že opravdu hodně silně dávali najevo, jak moc velkým problémem byl nedostatek zbraní. Lidé pak hrdinsky pochodovali na smrt a nezacukli ani koutkem oka, že by chtěli změnit něco ohledně toho, že jsou v první linii a nemají ani zbraň. Místy chybělo místo pro logiku, ale dá se to odpustit. Kór v tak velkém filmu. Každopádně nejenom efekty, ale i pohled dítěte dělá z tohoto filmu místy až strašidelný příklad jednoho válečného momentu, který je tu popsán víceméně dopodrobna. Nemám, co bych víc dodal. Válečný film, co je tak na půli cesty mezi psychologickým válečným filmem a čistým válečným filmem plným výbuchů. Přesto ale oboje dělá tak dobře, že se těch 138 minut nedokážete přestat koukat. Viděno na základě Challenge Tour 2015. (03.05.2015)