Polski film

Kluci hrají zčásti sebe, zčásti své filmové role. Taky Krakov není pouze Krakovem, ale i Brnem. Určitě bychom se tu mohli dlouze dohadovat, do jaké míry je Polski film pravdivým životním vyprávěním jeho aktérů a kde už začíná pracovat scenáristova tužka. To ví naštěstí jen lidé, kteří mají snímek na svědomí. Naštěstí proto, že právě toto přemítání, tápání a třeba nakonec i odhalování (u Daniela s Liškou jde o odhalování doslova fyzické) jednotlivých vrstev je na Polském filmu to nejzábavnější. Tedy samozřejmě pokud opomeneme hlášky, které mají zpočátku neuvěřitelnou kadenci i jiskru, ovšem ke konci už jen tak dotahují příběh ke zdárnému (?, nepovím) konci. Přesto bych se nebál označit řadu z nich za geniální. A takový by vlastně mohl velmi snadno být i celý film; je zábavně hravý, usměvavě vynalézavý, dovádivě podvratný a z velké části také lišácky rafinovaný a matonoho... no, to raději ne, jednoduše neotřelý. A považte, že to jsou přívlastky vcelku lichotivé. Proto je velká škoda, že to někdy v druhé polovině sklouzne do lepkavého sajrajtu, z kterého se to hrabe už jen velmi těžko, jinak z toho mohla být snad ta úplně nejlepší česká komedie poslední dekády. Přesto jde vidět, že se v tom Najbrt našel a já se budu těšit na jeho další tvorbu, doufejme, že vyzkouší zase něco jiného. Jediná má obava je, jak asi bude snímek fungovat doma na DVD nebo v sobotu v televizi. (04.07.2012)

Polski film je úlet. Je to jako když nahoře na kopci rozjedete vozík bez brzd a naskočíte aniž by jste tušili délu kopce a jeho spád... Zprvu improvizované fiktivní vtipné divadélko s hodně dobře sesazenou skvadrou lidí jež mám všechny opravdu rád (Budař, Polášek, Matonoha, Liška, Plodková a samozřejmě Marek Havlát Daniel) se sice zvolna a zprvu snad i možná trochu rozpačitě rozjíždí - aby jste už v půlce nevěděli, zda je to ještě skutečnost či fikce... Od prchnutí z hotelu se děj podivně láme kamsi do absurdna (místy i do trapna) a já se lehce ztrácel. Závěrečná scéna s Havlátem už měla dokonce prvky hororu :-) Škoda, že od poloviny těch vtipů, kdy film je již méně reportážní výrazně ubívá... Ač tak či tak, tohle je prostě originál o hercích ,,jedna ku jedné'', který tu ještě nebyl a který bude neokopírovatelný. Navíc mám humor i projev všech zůčastěných rád. Budař je těžkej originál, Liška s Plodkovou a Danielem zvládají v klidu i vážné role (Venkovský učitel, Protektor), Polášek s Matonohou jsou častými hosty Na stojáka kde si ze sebe umí dělat hustou srandu.... Vazby ze školy dobře zafungovaly! Je to hodně solidní průměr, škoda však toho konce... * * * PS. A Polákům se omluví kdo ? :-) (02.08.2012)

Na tento film jsem se díval z důvodu, že mám jeho hlavní představitele v oblibě. Myslím, že tak by to mělo i zůstat, tento film je hlavně pro fanoušky. Pokud nejste fanoušek, film Vám nejspíš nic nedá, možná se budete i nudit. Ono se ani tak nejedná o film, ale spíše takový film o filmu, který je plný parádně přirozených hlášek, které v klasickém filmu moc nenajdete. "No můj typ to moc není... ale dal bych jí, kdyby chtěla." (15.12.2016)

Marek Najbrt je č*rák. Všichni jsme, ale on je největší. Prostě v mých očích synonymum pro Boha českého (a teď už i polského) filmu. Sežral jsem mu prvotní Mistry i s navijákem a teď celý prut Polskiho filmu, jenž se nebojí svlíknout se do naha, pomazlit se s Malkovichem a v hlavě natropit paseku, který se ještě teď směju. Prostě ideální "český film" za polskými hranicemi nebo chcete-li španělská vesnice v našich končinách, která se bere/nebere smrtelně vážně. I ♥ PL. (17.03.2013)

Ono je strašně vyčerpávající a otravný, když vám hraný film pořád dokola stereotypními zcizováky opakuje, že je jen hraný film. Nejde totiž o žádný experimentální/subverzivní princip, nýbrž o princip zcela stupidní, který diváka připravuje o to, co je na hraném filmu nejkouzelnější. Což zákonitě vede k resignaci a následnému otrávení nudou - pokud tedy nejste nenároční diváci, kteří se spokojí s přiblbou exhibicí herců, kteří si dělají srandu "sami ze sebe". A největší zklamání Polskiego filmu tkví vlastně v jeho srabáctví: V tom, jak se bojí fikční realitu narušit nějakým opravdovým zcizujícím efektem a namísto toho na sebe jenom vrství další roviny filmů o filmu (respektive jsou jen tři a je složité se v nich zorientovat jen díky jejich nedotaženosti). Všechno je dopředu napsaný a ten odvážný krok do dokumentární reality - který by popřel to trapné hraní si na hru a možná doopravdy něco sdělil - není nikdy učiněn. (A tak mi na filmu nejvtipnější vlastně přijde, že Krakow vypadá ve filmu doopravdy jako Brno a že Matonoha vážně vůbec neumí hrát.) (19.07.2012)