Rock of Ages

Filmový muzikál, který hraje na trošku tvrdší notu, než jsou slavná Pomáda nebo (bohužel) neméně známá hudební série Muzikálů se střední. Příběh dívky, protkaný hity osmdesátek, je jako z pohádky. Plná ideálů se z amerického venkova přestěhuje do velkého a divokého Los Angeles, kde si chce splnit své velké sny. Přiznávám, že do prvních minut snímku jsem netušila, že se jedná o muzikál. Bohudík za to. Protože jinak by to byla jedna velká hloupá romantická pohádka, která svou naivitou a tím, jak to hlavní hrdince všechno vychází, byla prostě nereálná blbost. Je to velká škoda, protože všichni herci podávají famózní výkony, co se týče zpěvu. Filmy z valné většiny dokoukávám až do konce, to znamená i se závěrečnými titulky. Zde jsem byla obzvlášť zvědavá, zda-li zpívali opravdu herci. Má poklona tedy patří především Tomovi Cruisovi, který se své role rockové hvězdy zhostil na výbornou. Jeho postava Stacee Jaxxe je natolik životem rockera otupělá, že přes alkoholový závoj naprosto nevnímá běžnou realitu. Překvapili i další zpívající herci, jako například Catherine Zeta-Jones, která bohužel nedostává ve filmu větší prostor a její jediné sólové vystoupení vypadá jak tanec zombíků. Nebo Alec Baldwin je jako majitel klubu se svým parťákem Russellem Brandem naprosto okouzlující a i zde je velká škoda, že se jim nedá víc prostoru. Místo toho hlavní prim hraje vcelku sympatická dvojice mladých lidí, která ale ovšem jede podle zavedeného scénáře - zamilování, blbá shoda náhod, nikdo si nic neřekne, rozejdou se, holka je na dně a tancuje ve strip klubu, kluk ze "zatvrdí" a na truc udělá to, co by nikdy neudělal; nakonec se znovu sejdou, konečně si řeknou, jak to bylo, láska jako trám, konec, happy end. Velká, převeliká škoda, že se právě do popředí dostává tahle dějová linie, místo abysme se víc dozvěděli více o výše zmiňovaných lidech. Souhrnem se jedná o parádní hudební rockový muzikál, kde zpívající herci podávají skvělý výkon. To, co film získal zpěvem, bohužel rychle ztrácí v příběhu, který je hloupý a chybí větší prostor pro "vedlejší" postavy. (03.10.2012)

Uff. Takových skvělých hitů, taková vlna nostalgie a přeci z toho Adam Shankman nevytáhl nic víc než jen mrzký patvar, který spíše než aby zaujal, vás donutí uvažovat o přetáčení všecho krom známých melodií naroubovaných na příběhovou linku filmu. O vyloženě debilních postavách a mizerných hereckých výkonech ani nemluvě. Paradoxně bych ovšem Cruise neviděl jako největší problém... (23.05.2015)

Zasloužilí rockeři sobě. Zlatý věk rocku oslavuje režisér Adam Shankman ve dvouhodinové rockové operetě plné známých rockových vypalovaček především z let osmdesátých. A není na to sám. Do jeho rockové show přijal, mimo jiných, pozvání Tom Cruise, který se zcela oprostil od svých typických "cruiseovských" hereckých manýrů a jeho alkoholem věčně sjetá rock star Stacee Jaxx s početným zástupem nadržených fanynek padajících přímo k jeho poklopci, je další perlou v jeho postupně se rozrůstajícím hereckém rejstříku. Řečeno zprofanovaným výrazem osmdesátých let, který se sem hodí, byl zkrátka boží. A to platí i o ostatních hercích, kteří si ve svých dokonalých performance odzpívali a odtančili své. Vlivem zajímavě podaných cover verzí do jisté míry překonali i originály, které bych si až na několik málo výjimek nepustil, protože rock music moc neprožívám. Jenže tady, když Cruise zazpíval Bon Jovi nebo klasickou pecku od Journey, tak se nedalo odolat. Odolat se ovšem nedalo hlavně blond kočičce Sherrie, která přijíždí do L.A., aby tady nastartovala svoji pěveckou kariéru po které touží a skončila jako striptérka a přitom se zakoukala do cool rockera Drewa. Ve skutečnosti se však zamilovala a později zasnoubila se mnou, a já dal tak konečně vale všem svým fanynkám a nudným brunetám, a definitivně se s ní usadil. Pak jsem jí byl nevěrný s Malin Ackerman, která to ve spodním prádle coby usedlá reportérka prestižního hudebního časopisu, pořádně žhavě rozjela. Roztomile působila i (zřejmě) homosexuální dvojka Alec Baldwin s Russellem Brandem, dále nažhavená a pokrytecká žena starosty Catherine-Zeta Jones a vše uzavřel Paul Giamatti se svým hudebním nevkusem pro rapující chlapecké boybandy v roli vypočítavého manažera. Film měl náboj, byl sexy a měl vychytaná hudební čísla ve kterých se super zpívalo a Mary J.Blige možná všechny s přehledem přezpívala. Rock je mrtev, ale v tomhle hudebním filmu, žije dál. Mé hodnocení: 100% (24.04.2013)

Mám pojem ROCK spojený se svižným basovým duněním, které si nejraději vyslechnu ve společnosti zpocených leč šťastných existencí v začouzeném sále. Proto mám jisté výhrady k rejžově přesvědčení, při kterém vydává popíček za rock, barbíny i štětky za rockerky a přitom mne obtěžuje problémy hodnými dívčího deníčku („Když mi umřel křeček, tak tvoje hudba mi to fakt pomohla překonat!“). Přesto snímek nehodím do odpadu, neboť dvě čísla se mi celkem líbily, pár nečekaných hlášek také trefilo cíl a zábavné nahánění raperů po pódiu hodlám občas použít jako zaručený lék proti trudomyslnosti. (28.10.2012)

Jsem poznamenaná a první minuty mě pohltily. Slibovala jsem si, že dám za pět i přes to, že film o rockerech osmdesátek a to ještě s blonďatou panenkou musí být značně naivní (příjezd bloncky do Elej tolik a tak dojemně připomínal klip Poison - Fallen Angel), jenže co se z toho s příchodem Cruise vyklubalo, nemá obdoby. Vlastně se dá říct, že dík Tomíkovi jsem měla spásnou příležitost tolik nevnímat, že srágoroidní je i to ostatní. Jak se přihodilo, že byl obsazen do hlavní role snad nejnehodivšíse herec, zkoumat nehodlám, ale jeho vstupy byly pro mne čirým utrpením, a tak jsem jen dík zřídkavým polehčujícím okolnostem v podobě tónů Poison, Def Leppard, Extreme a Guns and Roses vydržela. Naivita, nostalgie, rockoví uplakánci ? Jen houšť, ale takhle ? (28.10.2012)