Žluté moře

,,POJEDEŠ DO KOREJE A NĚKOHO TAM PRO MĚ ZABIJEŠ“....... /// Goo Nam nemá zrovna šťastný dny. Dluh 60 tisíc wonů je slušnej i na číňana, ale díky ,,spasiteli“, má důvod myslet na novej začátek.... Zajímavý (?) vypravěčský tempo. Všechno se děje tak nějak samozřejmě, žádnej stres, hluchý místa se tvářej zábavně a všichni dělaj jakoby nic, a že to, co se doposud stalo nebylo důležitý, protože to hlavní teprve přijde (jasan, vždyť je pryč jen hodina....). Nekecaj, přijde! Akční honičky ,,ne“auty, chlapci se řežou nejen nožem a nebo sekerou, ale i prasečíma kostma (což mi připadá obzvláště nehygienické) a i když je to přehnaný a s policajtů dělaj děsný kretény (nerozčiluj se, z těch korejskejch...) jsem v klidu a říkám si ,,AKCE vole, to musí bejt“, a jsem zvědavej, jestli je fakt nesmrtelnej. Goo Nam dokazuje, že když si člověk myslí, že už nemůže, tak může ještě jednou tolik (bavíme se o zdrhání a rvačkách...), všichni se navzájem likvidujou, ten přišel o ochranku, ten o celou tlupu a ....je to fakt dlouhýýýý....! Kdyby vynechali kraviny (třeba scény, kde se žere. To je fakt brutalita...), nebyla by tu smrtící stopáž a mohl jsem se rozplývat nad 5* záležitostí. Takhle je to ,,jen“ 3a½!, ale dám 3*. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že i v Číně se maj na pozoru před holkama, s očima šikmýma jak vagína (jsem já to ale veršotepec!). 2.) Myslím si, že dokážu rozeznat Číňana od Korejce. 3.) Thx za titule ,,richja“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** (13.11.2011)

Hong-jin Na sa môže s kľudným svedomím zaradiť medzi kórejskú filmársku špičku. Na poli autorského filmu umne využíva násilie a prekračovanie únosných medzí v rámci explicitnosti vo svoj prospech. Jeho diela majú atmosféru, sú dramaturgicky vyvážené. Postavy možno pôsobia chladným dojmom ale v rámci motivácií a určitej kauzality, ktorá tu stavia na náhodu a zradu fungujú bezchybne. Nemá to žiadne morálne posolstvo ani sa to nehrá na nejako veľké umenie. Ale v rámci žánru je to rovnaká pochúťka ako režisérov predchádzajúci snímok The Chaser. Najfunkčnejšie využitie filmovej reči za veľmi dlhú dobu. Rozprávanie obrazom striedajú uveriteľné dialógy. Yellow Sea je v zásade o sebadeštrukcii, pomste a nádeji, ktorá na konci aj tak zomrie. (26.03.2017)

Vidím, že korejci mají rádi nože, mačety a sekery.Nádherně brutální scény jsou díky tomuhle vidět. Začátek a konec filmu je naprostý luxus, ale střed se trošku zbytečně natahuje a díky tomu, že každý šikmáč vypadá stejně jsem měl sem tam problém pochopit o co jde. Snad jsem to nakonec pochopil správně. Palec nahoru za skvělou hudbu a herecké výkony. Choreografie bojových scén stojí taky za to. (03.12.2011)

První kapitola je nudná, druhá je průměrné akční drama a pak následuje asi sto let trvající pohádka. V pohádkové části nám neprůstřelný a nezranitelný taxikář předvede, že je přeborník v boji holýma rukama, s nožem, sekerou, v plavání, v běhu, řízení kamionu a osobního auta. Profesionální zabijáci z úcty k těmto dovednostem devadesát let obdivně kroutí hlavami, které si nechají odsekávat bojovně naladěným taxikářem, tleskají rukama, které si nechají odřezávat tímtéž mužem, lapají po dechu, když reinkarnovaného Zátopka nemohou dostihnout. Mnohým se dokonce i narovnají oči v úžasu, co zase na ně náš bazedovou chorobou trpící Číňan vytáhne za bojový hmat, chvat a jiné. Zbývajících deset let filmu je rozděleno mezi nechutné pojídání čehokoliv čínským supermanem a hláškami z jiné planety korejských policistů. Dobrý bože a ten závěr napsala samotná Delia FIallo? Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí ... Bezruč Slezské písně psal půl století, jen půl století, litoval člověka, který jen sto let kopal uhlí, jen sto let. A kdo polituje mně, že jsem se stopadesát let dívala na něco takového? (30.09.2020)

Neurazí, ale ani nenadchne. Predchádzajúci režisérov ospevovaný počin The Chaser (3,5*) taktiež (asi ako jeden z mála) nepovažujem za kórejský kinematografický „klenot“. Tam však ešte dokázal udržať tempo a napätie takmer po celý film, avšak v jeho najnovšom počine len zbytočne naťahuje, naťahuje a znova naťahuje. Dva a pol hodinová dĺžka je tak viac ako zbytočná. Prvú hodinu sa vo filme toľko zásadných vecí neudeje (celkovo by išiel dej zhrnúť doslovne do dvoch viet), navyše dlhé zábery na stojacích, čakajúcich, pozerajúcich, jediacich a iných hrdinov len podčiarkujú začiatočné až príliš pomalé tempo. Opačne to je v ďalšej časti filmu, keď nastane niekoľko „povinných“ naháňačiek v uliciach, lodiach a pod. Zdalo by sa, že film naberie na obrátkach, no v tejto fázi sa režisérovi dej absolútne rozsypal pod rukami. Chvíľami nastupuje tápanie, ktoré neskôr vyústi až do nezáujmu o to ako sa to bude celé vyvíjať ďalej, nebodaj ako to skončí. Tým zároveň stráca aj v akčných scénach, pretože tento „nezáujem“ vyústi až do toho, že divák stratí akýkoľvek pocit napätia, ktorý by pravdepodobne mal prežívať počas boja hlavného hrdinu. Tobôž, keď má takto vydržať cca. 150 min. Nejako som nepostrehol ani tú dávku brutality, ktorú pár užívateľov vyzdvihuje. Áno, v porovnaní s väčšinou amerických snímok sa film nebojí ukázať striekajúcu krv, ale vo väčšinu záberov to celý aj tak kazí roztrasená, prípadne uhýbajúca kamera. V rámci kórejskej kinematografie (aj v tej súčasnej – Bedevilled 4*, I Saw The Devil 3,5*) je to stále len obyčajný „čajíček“. Dokonca ani pokus o nejakú hlbšiu sociálno-psychologickú kritiku nevyšiel (ako v napr. This Man 3,5*), pretože je zatlačený neschopnosťou vtiahnuť do deja. Plusový bod za zaujímavé prostredie, v ktorom sa odohráva (spojka medzi územím Kórei, Činy a Ruska). Neutrhnúť sa zbytočne z reťaze a udržať film v rámci rýchloodsýpajúceho maximálne 90 minútového thrilleru, tak to mohlo byť údernejšie. Celkovo: 3* (26.07.2011)