Slnko v sieti

Tak som zase doplatil na očakávania, spojené s povesťou snáď najkultovejšieho umeleckého slovenského filmu vôbec. Možno som na to ešte nemal vek, možno som ešte nedokázal správne posúdiť všetky dobové súvislosti, ale film ma zaujal hlavne svojou vynikajúcou atmosférou. S dejom to už bolo horšie, emócie a katarzia sa nedostavili. Takže znova konštatujem, že druhé zhliadnutie (už ako omnoho skúsenejšieho diváka) rozhode. Pre slovákov každopádne povinnosť. VIDENÉ ZNOVA: Tak musím skonštatovať, že ani na druhé pozretie ma film plne nepresvedčil svojim obsahom (bohužiaľ som ho nevidel v absolútnom kľude), na druhej strane je to film s asi najzaujímavejšou a najumeleckejšou kamerou v dejinách slovenského filmu. Vďaka kamere Slnko pôsobilo ako veľkofilm plný obrazových metafor a symbolov (najmä voda). Množstvo záberov je snímaných ako odrazy v zrkadle a jednoznačne u mňa vedie luster (planéty) , točiaci sa nad hlavou (slnkom) slepej mamy. Chvíľu máte pocit, že pozeráte Bergmana, chvíľu, že francúzsku novú vlnu. Taký slovenský Nikto ma nemá rád, ale s odrastenejším hrdinom. Rád by som si vypočul prednášku o filme na fakulte filmovej vedy. (14.01.2013)

Tak jsem si dnes měla opět možnost doplnit své filmové vzdělání, a to co se týče českých (potažmo slovenských) filmů. Je to něco nového, průlomového, ještě jsem nic moc podobného v českém filmu neviděla. Ale na mě jsou ty poetické filmy, kde hlavní roli hrají pocity, kamera apod. jaksi stále moc. Asi je nedokážu úplně docenit. Neříkám, že film je špatný, má zajímavá místa, je jiný, ale pro mě to není ono. Není to nic, co bych mohla sledovat dlouho, často... (16.06.2013)

Není to film zcela obyčejný, ale spíše provokativní, který je natočen velmi promyšleně a má nesmírnou sílu bezprostřednosti pohledu na tehdejší život mladých lidí a dobré dialogy. Vynikající slovenský režisér Štefan Uher dokázal v tomto filmu, že se dá natočit film bez iluzí a předsudků, s vůlí ukázat mládež takovou jakou byla i s poetikou jí vlastní. (14.09.2008)

Výborný poetický film, na kterém si čas vylámal zuby. Je zvláštní, že působí tak autenticky (skoro až dokumentárně) a přitom je po všech stránkách velice promyšlený. Kromě režiséra na tom má výraznou zásluhu i nádherná kamera, kde všechny ty hrátky se světlem a odrazy na hladině nejsou nijak samoúčelné, ale mají ve vyprávění důležitou dramatickou úlohu. Jeden z nejlepších slovenských filmů, co jsem kdy viděl (90%). (16.02.2009)

Poetika městská, sídlištní, mně velmi blízká. Stejně tak mé sympatie patří skvěle zachycené psychologii jednotlivých postav. Citlivému mladíkovi Fajolovi, příležitostnému fotografovi, sběrateli obrázků lidských rukou. "Rídké" Bele, Fajolově lásce. A především její osamělé slepé mamince. Krása nalezená v obyčejnosti. Slunko, které nespálilo, ale příjemně zahřálo. (07.02.2009)