Hrozná hnevu

Klasický Hollywood vzhľadom na spoločenskú klímu v 30. rokoch nemohol vyzerať inak. Na jednej strane až vyhranene zábavný, čiže únikový, na tej druhej absolútny protipól v podobe sociálnych drám. Čiže reflektujúci realitu. Týmto spôsobom v podstate funguje kinematografia dodnes a všade. Film Johna Forda bude asi najvernejším a najbolestnejším zobrazením skutočnej biedy mnohých ľudí počas veľkej hospodárskej krízy. Nie žeby som ich všetky videl, ale neviem si predstaviť kam ďalej by si nejaké štúdio dovolilo zájsť. Takmer nedejové, epizodické rozprávanie akoby predznamenalo nástup talianskeho neorealizmu. Dokumentárne zobrazenie reality má okrem Forda na svedomí aj Greg Tolland. Vidíme krásnu rozľahlú prírodu Ameriky, ktorá akoby lákala ju obrábať, prácu nájsť je však veľké umenie. Ako keď ste na lodi na šírom mori, ale nemáte pitnú vodu. Či mala mama pravdu a ľud zostal dodnes neporazený, to je už na zamyslenie každého uvedomelého diváka, ktorý by si mal tento inak celkom ojedinelý hollywoodsky film pozrieť. Prekvapuje ma tak málo plných hodnotení. Rozmýšľať tu nad nejakou dôslednou dramaturgiou a pohltením do deja vďaka zásadným zvratom nemá zmysel. Tu ide o život taký, aký v skutočnosti je. (14.09.2014)

Klasika, jejíž název musí něco říkat i absolutnímu filmovému/literárnímu analfabetovi. A jaký jsou Hrozny hněvu filmem? Inu, pokud chcete vidět skutečnou Ameriku přelomu 30/40. let, tak je to trefa do černého. Je to protiklad všem těm filmům s Grantem, Stewartem a podobnými, kde se chodí v nažehlených oblecích a žije v lepší společnosti. Tady máme už tak chudou početnou rodinu, která na začátku přijde o svoji půdu a vydávají se přes půl Ameriky za prací. Cesta je to trnitá, plná bídy, chudoby a nepřejícího okolí. Brutální poldové, vykořisťovatelští statkáři, občas někdo zemře, občas se najde i slušný člověk. Snadno by to mohlo sklouznout k melodramatu, nebo ke komunistické agitce, ale Ford se obojímu zázrakem vyhnul. O síle lidu se mluví ve filmu asi tak 3 minuty z celkové stopáže a rodina bere všechny trable a život tak jak jdou. Čili je to trošku bez emocí, ale i tak se jedná o výborný film. Drama roku 1940. (02.07.2016)

Sociální drama jako řemen, velká hospodářská krize dopadla na farmářskou rodinu Joadových jako kladivo, byli vyhoštěni z rodné hroudy, kterou obdělávali děd, otec i syn desítky let.. Veškerý svůj majetek naložili na náklaďák a vydali se na cestu do Kalifornie za prací a hledáním nového domova.. Cesta je to strastiplná, jedná se o smutné pokoukání.. Henry Fonda s Jane Darwellovou jako syn s matkou skvělí, výrazně snímek táhnou.. (11.09.2022)

10/10 O desetileti pozdejs by takovyto film McCarthy nepustil. Zajimava sonda do zacatku minuleho stoleti, kde uz se v Ameru nehraje romanticky na kovboje a indiany, ale zacinaji existencialni problemy. Predlohu jsem necetl, ale docela dokazu odhadnout, ktere pasaze jsou presne citovany - bohuzel se i opakuji. Kazdopadne silny film. (05.06.2012)

„A koho máme zastřelit?“ Tendle biják mi už ňákej pátek nedal dospat. Neumím napsat proč, dyť jsem ani neměl šajnu, vo čem je, kdo ho režíroval a že vůbec vznikl podle ňáký jakože prý slavný knížky. Když sem před pár tejdny číhnul, kdo byl ten Steinbeck, že teda jako hroznej tencto… kabrňák, a jaký farky napsal, celý natěšený sem číhal až budou Hrozny v telině. Tož byly. A byly dobrý. Až na ňáký to dramatický zaškobrtnutí, jak říkaj ti inteligenti. Když třebas jeden chlapík majzne jinýho po palici dřevěnou palicí, tak sem sebou neškub a asi sem škubnout měl, ale páč to bylo takový ospalý, neškub sem. Co ještě nejni dobrý na tomdle filmu, co mi nešlo přes nos, ač si jinač – prauda – moc nevymejšlím, byl ten scénář, kerej furt opakoval to samý: rodinka si sebere svých pět švestek a kamsi se odkodrcá na starý zrezivělý šunce a pak musej pro nepřízeň vosudu znovu sbalit fidlátka a alou jinam a tahkle porád a porád až do konce. No já se stejně nenudil, byly tam pěkně napsaný postavy, takoví milí, vobyčejní lidi, šak víte. Žádný složitosti nevykládali, žádný fajnový řečičky, mluvili jak jim zobák narost. Každej jeden jako druhej. A pak ten dojemnej konec, jak ta stará paní říká „..řeka plyne porád dál“, to bylo takový pěkný, skoro až dojemný. Prostě vobyčejnej příběh vobyčejnejch lidí a každej ho pochopí, v tom se snad nemejlím, když to píšu. 80% Zajímavý komentář: sportovec (24.10.2008)