Hrozná hnevu

Bez mučení přiznám, že knihu jsem ještě nečetla (do důchodu mám ale daleko a co není, může být), tak jsem zatím vlítla aspoň na filmovou adaptaci a dostala jsem své. Je mi upřímně líto těch, kterým se ty dvě hodiny vlečou (někteří tu uvádějí slovo 'nuda' :-o) a černobílá hmota je do sebe nepohltila tak, jako mě. Děj je celkem přímočarý, farmářskou rodinu Joadů jsem hned soukromě překřtila na joudy, ale hned po tom křtu mi přirostli k srdci a už se ho nepustili. Velká hospodářská krize je zde vylíčena tak, že si co pět minut říkáte- a tohle je Amerika?? Země nekonečných možností s nekonečným obzorem? Co se mi líbilo asi nejvíc, byl rozhovor syna (Henry Fonda) s matkou (Jane Darwell) v závěru snímku, někdo by mohl namítnout, že tu dýchla červená knihovna (nebo šed..ehm), ale pozor, vážení, za tohle dílo dostal Steinbeck nobelovku, takže vsadím boty, že rozhovor je převzat doslovně. (12.02.2015)

Film sice není bez chyb, ale ve své době představoval mimořádný počin, protože v dobovém studiovém systému nebylo pro sociální kritiku tohoto typu místo a jednoznačně převládala lehká úniková témata. Literární předloha je vynikající a i když film nevyužil potenciál stoprocentně, drží se literárního děje vcelku věrně a ve své společenské kritice zachází poměrně daleko. Výrazně levicový film, který zobrazuje jednak bezvýchodné postavení farmářů a námezních dělníků v období hospodářské krize, jednak rostoucí solidaritu a vědomí sociální odpovědnosti. Typické je to ve scéně v bistru, kde každý, majitelem počínaje až po posledního traktoristu a servírku, nějakým způsobem podpoří nezaměstnané. Celkový dojem: 90 %. (07.04.2009)

10/10 O desetileti pozdejs by takovyto film McCarthy nepustil. Zajimava sonda do zacatku minuleho stoleti, kde uz se v Ameru nehraje romanticky na kovboje a indiany, ale zacinaji existencialni problemy. Predlohu jsem necetl, ale docela dokazu odhadnout, ktere pasaze jsou presne citovany - bohuzel se i opakuji. Kazdopadne silny film. (05.06.2012)

Klasický Hollywood vzhľadom na spoločenskú klímu v 30. rokoch nemohol vyzerať inak. Na jednej strane až vyhranene zábavný, čiže únikový, na tej druhej absolútny protipól v podobe sociálnych drám. Čiže reflektujúci realitu. Týmto spôsobom v podstate funguje kinematografia dodnes a všade. Film Johna Forda bude asi najvernejším a najbolestnejším zobrazením skutočnej biedy mnohých ľudí počas veľkej hospodárskej krízy. Nie žeby som ich všetky videl, ale neviem si predstaviť kam ďalej by si nejaké štúdio dovolilo zájsť. Takmer nedejové, epizodické rozprávanie akoby predznamenalo nástup talianskeho neorealizmu. Dokumentárne zobrazenie reality má okrem Forda na svedomí aj Greg Tolland. Vidíme krásnu rozľahlú prírodu Ameriky, ktorá akoby lákala ju obrábať, prácu nájsť je však veľké umenie. Ako keď ste na lodi na šírom mori, ale nemáte pitnú vodu. Či mala mama pravdu a ľud zostal dodnes neporazený, to je už na zamyslenie každého uvedomelého diváka, ktorý by si mal tento inak celkom ojedinelý hollywoodsky film pozrieť. Prekvapuje ma tak málo plných hodnotení. Rozmýšľať tu nad nejakou dôslednou dramaturgiou a pohltením do deja vďaka zásadným zvratom nemá zmysel. Tu ide o život taký, aký v skutočnosti je. (14.09.2014)

Nedá mi to napsat nejprve postřeh manželky - u nás kolektivizace, v USA vyhánění rolníků z půdy. Film je samozřejmě politickou propagandou Nového údělu, pro níž si mnohem deziluzivnější vyznění románu natřel narůžovo, ale než se smířit s americkými konzervativními fašizujícími venkovskými agresory, stejně tak nelidským kapitálem, rád zapomenu na politické zadání, s nímž se koneckonců víceméně ztotožňuji. (05.12.2012)