Rozprávky bratov Grimmovcov: Snehulienka

Propánajána. No, takhle to dopadá, když si člověk jednou za půl roku zapne k nedělnímu obědu telku s očekáváním, že si odpočine u jedné ze svých nejoblíbenějších pohádek a raných dětských hrdinek - Sněhurky. Jenže co očekávat od pohádky, kterou si vzali na paškál naši západní sousedé, místo odpočinku pak přijde rozčarování a zhnusení nejen z podivně zmatlaného scénáře (během hodiny sledujete třikrát téměr totožnou scénu až na pár drobností:D + Sněhurčino probrání se a vyplivnutí jablka), ale hlavně z naprosto odpudivých, šaškujících hereckých výkonů (podstoupil někdo z nich alespoň měsíční kurz herectví?). Tu jednu hvězdu nakonec dávám za překrásnou představitelku Sněhurky, kvůli níž jsem byl ochotný to dokoukat, hrát ovšem vůbec neuměla..no nevadí. 20% (28.11.2010)

Němci prostě neumí dělat pohádky. Sněhurka není nijak extra půvabná (minimálně ne do doby, než ji trpaslíci uloží do rakve - pak z ní stylisté ještě dokázali něco málo vykřesat), natožpak aby byla krásnější tisíckrát. Královna je hysterka, princ ňouma - ještě že Sněhurku probralo poskočení rakve, polibek by asi nic nevyřešil :D Jednu hvězdičku dávám za trpasličí písničku a celkem fajn exteriéry. (22.03.2015)

Poněkud nezvládnutá adaptace klasické pohádky. Král zemře na infarkt přímo před kamerou, po zámku a okolí se motá maskovaný princ, ale nijak významně do děje nezasáhne, je mu upřen dokonce i záchranný polibek, který je nahrazen pro princeznu poněkud nedůstojným vykašláním otráveného sousta. Sněhurka sama je sice pohledná, trpaslíky však neustále sekýruje a když dá vařit vodu, tak ne na polévku, ale na mytí, navíc předvede vrcholný akt naivity, když královně přes všechna varování a zkušenosti třikrát skočí na stejnou fintu. No a zlou královnu nakonec po odhalení všech nepravostí vyprovází ze zámku potlesk. (08.10.2011)

Ta černovlasá Němka Laura Berlín docela ještě ušla, vlastně to bylo jediné, co se mi na této (ne)pohádce líbilo. Vedle těch malformovaných trpajzlíků její krása ještě víc vyčnívala. Ostatní v celé této nezvládnuté šaškárně stojí za vyližpepu. Jako bych německým soudruhům nejraději řekl: "Tudy ne, majn frojnden. Držte se raději Stefanie nebo Ahoj, strýčku doktore a neprzněte nám pohádky, vy Geršáci." (11.10.2012)

O nemeckej filmovej tvorbe mám všeobecne hodne nízku mienku, no a v prípade televíznych snímkov a seriálov je to ešte horšie. Zistil som, že Nemci nevedia točiť filmy, a preto sa ich produkcii vyhýbam. Avšak občas predsa len natrafím na nejaký ten titul s označením made in germany. Teraz naposledy to bola rozprávka zo série príbehov bratov Grimmovcov "Snehulienka" (Schneewittchen), ktorú v roku 2009 natočil režisér Thomas Freundner. Na to, že je to nemecký televízny produkt, tak to vôbec nebolo až také príšerne nepozerateľné, ako som sa pôvodne obával. Snehulienka bola síce neskonale naivná, ale sympatická. Zlá kráľovná bola fakt vrcholne protivná. A siedmich trpaslíkov hrali liliputáni. Ja som sa pri tom celkom fajn pobavil. ** (10.01.2024)