Úkryt

Působivé. Psychologická hra, kterou Nichols rozehrál v těch dvou hodinách, je opravdu obdivuhodná. Shannon je svým vzhledem i projevem jako stvořený pro podobné role. Příkladem budiž jeho part v Boardwalku, kde rovněž perfektně ztvárnil pološíleného prohibičního agenta. Možná proto se místy setkává s nelibostí některých diváků - což podle mě ale jen svědčí o tom, jak moc v téhle (nevděčné!) herecké poloze vyniká - 85%. (09.02.2012)

Precizně budovaná atmosféra, dokonale nejednoznačná sémantika filmu... Zámořská Melancholia je vystavěna mnohem rafinovaněji a důmyslněji než její evropská sestra (a to říkám při vědomé úctě k jejímu slavnému režisérovi). Mnohoznačnost a sémantika filmu vyvěrající spíše z iracionálního v nás jsou zjevné klady snímku, který je motivován onou zvláštní atmosférou, která je charakteristická pro vývojové stádium, do kterého dorazila západní civilizace, blíží se nějaký zásadní zlom a možná i kolaps (=transformace) euroatlantického systému. (23.03.2012)

O něco pomalejší a méně naléhavější než Půlnoční dítě, ale poslední záběr si pátou hvězdu prostě zaslouží. Skvělá hudba, sny, ptáci, kryt, plynové masky a čekání na bouři. Tenhle snímek je ovšem bouří plný... Michael Shannon jakoby vypadl z oka Richardu Kielovi (Jaws - Zub z J.Bonda), jen ocelové čelisti mu chybí. Duševní rozpolcenost ovšem zvládl na jedničku! Pro neznalé je lepší neprozrazovat nic. (15.12.2016)

Myslel som, že to bude hlavne thriller a že dôraz bude kladený na tie "desivé" sny a preludy, ktorých som tam čakal ďaleko viac. Bol som sklamaný, keď vysvitlo, že ide o rodinnú drámu postavenú na mŕtvych statických záberoch a neskutočne nudných dialógoch. Vadil mi pomaly sa vyvíjajúci dej. Film ako celok mi pripadá nezaujímavý, nudný. (07.02.2012)

"Musíš to udělat, abys s námi zůstal." Geniálně gradované sociální schízodrama s mistrem podivínských rolí Michaelem Shannonem. Ten chlap má patent na role v kritikou oceňovaných, nicméně diváky ignorovaných filmech (viz výtečný Friedkinův Brouk, který tu má smutných 47%). Doplňuje ho půvabná Jessica Chastain (Strom života) a bezchybný soundtrack, který ví, kdy přestat být pouhým minimalistickým podkresem. Permanentní psychóza, doplněná mysteriózními hádankami, je ukončená mocným závěrem, k němuž by se takový Shyamalan nedokopal ani za šestset let. SPOILER: Chvályhodné je, že právě závěr umocní nejednoznačnost filmu, jehož druhá rovina funguje jako převrácená metafora o hodnotách rodiny - neparafrázuje totiž obvyklý mustr s uslzeným happy endem, nýbrž nechává po zlomovém uklidnění situace všechny trnout ve vědomí, že je s sebou Curtis stáhl do pekla. Pekla, jemuž se snažil čelit, a do nějž je všechny přivedla právě touha zůstat spolu. Perla. Viděno zcela příhodně v podvečer za blížící se bouřky. (02.07.2012)