Kým spíš

Myslíte, že láska je nejmocnější cit? César by vám oponoval. Hybatelem jeho činů je něco radikálně odlišného. Sílu protloukat se životem mu dávají opačné emoce a pro jejich vyvolání je ochoten zacházet stále dál a čím dál víc riskovat. Zatímco spíš není horor a není to ani "seriózní" psychologické drama o jedné patologické osobnosti. Spíše jde o potměšilý thriller, kterému nechybí ani černohumorné cynické prvky, o muži, který se rozhodl hrát si se svým okolím a nezatěžovat se omezující morálkou. Je vyprávěný z pozice manipulátora, takže divák je minimálně po určitou dobu vystaven pokušení postavit se na jeho stranu. Nemůžu se zbavit dojmu, že filmu by prospěla větší zdrženlivost a snímek by neztratil na působivosti, kdyby výsledkem Césarových krutých her byly scény typu účtování s chovatelkou čtyřnohých mazlíčků, kdy platí, že i slova mohou smrtelně zraňovat. Ani v téhle podobě ale neztrácí snímek na zlomyslné přitažlivosti, především díky přítomnosti Luise Tosara, který potvrzuje, že pro herce jsou záporné role herecky vděčnější. Nemá nicméně smysl zastírat, že nedodělky ve scénáři by se našly a filmu by jen prospělo, kdyby si s ním scénárista ještě trochu pohrál. Celkový dojem: 70 %. (16.02.2021)

Probouzet se každý den a celý život bez jakékoliv motivace je dost úděsná představa, ale probouzet se s motivací, kterou měl César je ještě úděsnější a navíc dost úchylný. Na začátku filmu se říká, že stále existuje způsob jak být šťastný, stačí ho jen najít. César nám předvedl až jak daleko je člověk s narušenou psychikou schopen zajít pro to své "štěstí". Určitě zajímavý a napínavý thriller až do finálního, téměř šokujícího konce. A teď se jdu podívat pod postel. (01.10.2012)

Jste nešťastní, že jsou ostatní šťastní? Lehká pomoc - staňte se domovníkem! Nejlépe v echt nóbl secesním domě, tam bývá koncentrace šťastlivců největší a z toho plyne i víc práce pro jednoho neskutečně drzého parchanta... Mám ráda filmy co umí překvapit - a tento je jedním z nich. Nápaditý, skvělou hudbou podpořený thriller, kde se v dusivě klaustrofobní atmosféře cítíte jak v těsném prostoru pod postelí, krátce před děsivým odhalením, zároveň skřípete zuby nad mizivou šancí se skrytému teroru bránit, a co je nejhorší - může se to stát i vám. Přese všechno se přitom nelze nekochat chameleónskými výrazy v tváři výborného (a přiměřeně roli odpudivého) Luise Tosara, svěží přirozeností filmové Clary a nedětským výkonem malé Úrsuly - skvrnku na dokonalém obsazení vidím v poněkud prkenném Clařině příteli, který si částečně napravil reputaci bezchybným krvácením :-). A konec? Naprosto luxusní. (11.05.2012)

Nevím, jestli to byl Balaguerónův ďábelský úmysl, nebo jen malá úchylná zvrácenost, kterou z diváka vymáčkne, ale já měl během některých scén, dost divné choutky (s Clárou), kdy sexuální scény nedal na filmové plátno, ale ponechal to v naší představivosti. Tosar jako záporák perfektně pasuje (v budoucnosti o Tosarovi ještě uslyšíme). Neodolatelně černohumorný a výborně zvrácený thriller, který nás vůbec nešetří a když si říkáme, že už nic silnějšího přijít nemůže, Balagueró nás bodne s ostrým nožem přímo do zad. (23.10.2012)

Spoilery: První polovina filmu je dost slibná a láká na celkem zajímavou atmosféru a úchylnou zábavu plnou perverze (oceňuji ten nápad s chloroformem, to bych prodával v balení po třech pro panice). Zvláštní pocit z úchylné hodinky a půl navodila hned na začátku i ta malá holka, která byla celkem nepochopitelně nasnímaná jako čtrnáctiletá lolitka a až v polovině filmu člověk zjistil (při záběru na jiné části těla než jen hlavu), že jí snad není ani deset. Úvod zkrátka navozuje podobný dojem jako "Srpski film", ale v průběhu stopáže se vše stočí do zátoky Brutální nuda a veškerá atmosféra z původního tajného prcání nájemnice, se vytrácí do ztracena, aby se řešily banální zápletky úniku z pokoje a odklízení nastrčených švábů. Čekal jsem trochu více explicitismu a alespoň jednu pořádnou účelovou vraždu. Tento španělský pokus o záporného a neškodného Dextera, který místo citu postrádá radost, vyšel tak na polovinu. 60% (16.07.2012)