Studená ryba

Copak do žen a do melounů, v Japonsku nikdo nevidí ani režisérovi do hlavy. Úchylný Šion Sono připravil velmi chutné a pikantní sushi, za které by se nemuseli stydět kuchaři v restauracích s Michelinskou hvězdou. Murata, vrah ovládající tajemství neviditelnosti, šel do všeho s vervou, ale na můj vkus až příliš radostně. To je ta odlišná japonská mentalita. Oni i ten manželský slib pojímají poněkud jinak. V dobrém i ve zlém, dokud nás řeznický nůž nerozdělí. (17.09.2023)

Sono je čím dál víc populárnější a poslední dobou točí filmy jako na běžícím pásu, tak jsem se rozhodl, že se mu také podívám na zoubek. A přišlo docela velké zklamání. Prvně je film neskutečně natahovaný a rozmělněný. Sono si myslí, že když tam půl hodiny před koncem dá zběsile odtikávající časomíru, tak film vygraduje. Divák se však nedočká očekávané bomby, ale jen dvou lidí válejících se několik minut v krvi. A to nemluvím o neskutečně dlouhých scénách, kdy sekají mrtvé těla na malé kousíčky. Režisér se v tom očividně vyžívá, ale bohužel v tom není žádná rafinovanost jako u Kima nebo Parka - jenom čistá řezničina a to doslova :). A to nemluvím o tom, že asi 130 minut vám do uší řve nejukecanější a nejhlasitější vrah v dějinách kinematografie. Logické lapsy, slabá hudba a poloruční kamera...nebo proměna hlavní postavy skrze ztrátu brýlí! Pche, jak zjevné a povrchní! Na I saw the devil nebo Chasera se to prostě vůbec nechytá. (04.09.2011)

Vždycky jsem věděl, že jeblý Japonec je v podstatě pleonasmus. Pokud jej však necháte naprudko rozvinout své masturbační fantazie, nemusí nutně vzniknout pošahaná omalovánka pro všechny ty podivné "otoky" mozku, nýbrž prvotřídní úchylárna, která dokáže potěšit i romantickou duši indoevropského filantropa, jenž za normálních okolností ťamanskýma sračkama otevřeně pohrdá! Tyto roztomilé trampoty hentai akvaristů jsou pro mě sice zatím jen zářivou výjimkou, potvrzující pravidlo, nicméně i tak se sluší poděkovat za tip té přičmoudlé, obstarožní krávě, co místo nahazování obsahů zevluje po diskuzích a šíří mezi konzervativními diváky hepatitis! Žloutnout jsem z toho naštěstí ještě nezačal, avšak mám obavu, že dalším podobným mhouřením očí do Vycházejícího slunce by se mi mohly začít kapku šikmit. (31.08.2011)

Tak takhle ujeté snímky vznikají pouze na východě. Japonci opět nezklamali. Znovu potvrdili, že jsou nejvíce úchylný národ ze všech a že se neštítí vůbec ničeho. Za což jim děkuji. Porcovací scénky byly vskutku delikátní. Bylo vidět, jak si to účastníci užívají. Jen nějak nemohu uvěřit, že lze v sudu spálit kosti na prach, ale to bude tím, že jsem to nikdy nezkoušel. Musím se pozastavit nad inspiraci skutečnými událostmi. Nevěřím, že ,,zmizení" tolika lidí by mohla být práce dvou milých šílenců. Asi to ve skutečnosti bylo trošku jinak, ale o to mi tolik nejde. Rozhodně by filmu slušelo, kdyby byl více prostříhán. Přesto se jedná o film, který stojí za zhlédnutí. (19.05.2013)

Svět zvrhlosti, násilí a bizarního sexu je zde servírován natolik zdrcujícím způsobem, že to ve vás zanechá silný a nepříjemný pocit bezvýchodnosti a frustrace. Je to dost možná nejdrsnější film jaký znám, není to však jako sledovat drastický horor jakoby ze vně, skvělý režisér-vypravěč vám naservíruje vypjatou psychologickou hru o autoritě, které lze snadno podlehnout. Autorita je ten pojem, který může vysvětlit motivaci uťáplého majitele obchodu s rybičkami, důkazem je slavný několikrát zopakovaný Milgramův experiment a stačí se podívat do nedávné minulosti na autoritativního Hitlera a nad poslušností jeho následovníku. Film tedy nesledujete ze vně, ale vnímáte jej zevnitř, spolu s postavami (skvěle zahranými i vedenými z režiserského křesla). Filmařky dokonalé, hudebně krásné a to vše je slito ve formě dramatu, nad kterým by si i Ovidius zlomil pero. Ostatně metamorfóza je zde ústředním tématem. Bolestivé a zhoubné jako nádor - čím by chtěl být Trierův Antikrist, tím je Cold fish od Shiona Sono. ŽIVOT JE BOLEST! (29.09.2011)