Queen Rock Montreal 1981

V programu byl drobným písmem napsán podtitulek: Freddie Mercury v nejlepší formě. Mě nezbývá nic jiného než s tímto sloganem souhlasit, protože z Fredieho sálala taková ohromná energie, která musela zákonitě rozpálit všechny okolo. Freddie vběhl na pódium v kožené bundě za zpěvu písničky We Will Rock You a z pódia zmizel jen, když se šel převléknout nebo vlastně svléknout. Došlo i na jeho legendární bílé vypasované kraťasy. Když zpíval jen u klavíru a nepochodoval po pódiu, mrazilo mě v zádech a oči se mi začinaly zalévat slzami. Koncert jsem si užila a zavzpomínala na skvělého zpěváka s nezaměnitelných hlasem, který se na nás dívá odněkud z nebe. (15.11.2010)

Přesně takhle by měl živák vypadat. Skvělá kapela, jejíž jednotliví členové jsou virtuozové na své nástroje. Hrají si se skladbami, vyšperkovávají je tak, že znění ještě lépe než na studiové nahrávce a k tomu skvělý kontakt s publikem. Spousta dnešní "skupin" by se mohla učit a pánové, pokud to neumíte takhle tak jděte do prdele a nezabírejte místo ve vysílacím prostoru! (29.08.2012)

Koncert z doby, keď Queen ešte neboli považovaní za majstrov živých vystúpení ... obrovská chyba... oni ními bolo vždy (chcem napísať, že sú, ale bavíme sa o pôvodnej zostave) a tento koncert je len ďalším dôkazom. Z vystúpenia sála obrovská energia, dokonca i Elvisov Jailhouse Rock znie, akoby bol napísaný pre nich... Škoda len toho Montrealského publika - ale kdesi som čítal, že pôsobiť odmerane je súčasť tamojšej kultúry - takže Montreal - buď ti odpustené, že na Crazy Little Thing Called Love alebo Jailhouse Rock len sedíte a na Love of My Life sa spievať nechytá skoro nik... (05.01.2013)

Těžko říct, kdo jsou pro mně víc jestli Queeni nebo Pink Floyd. Každopádně tento koncert je od "Královny" nejpovedenější, dle mého názoru, i když by se mu dalo něco i vytknout. Ale za Freddiho, a z nostalgie, musím dát plný počet. On, když nic jiného, měl vyjímečný hlas a navíc byl skvělý Showman. A na závěr : "Podle mého názoru jsou nejlepší hudebníci, především rocku, v novodobých dějinách z Británie. Kam se hrabe USA. (13.11.2010)

Tak copak nám to královští poslové přinesli? Zbrusu novou, vypulírovanou verzi staršího koncertního záznamu původně nazvaného We Will Rock You. A změny se udály opravdu veliké, vedle názvu došlo i na zvuk a obraz. Zvuk se povedl takřka dokonale, zní krásně čistě a je plný detailů. Naplňuje mne úžasem, co všechno jsem dříve neslyšela a o co jsem přicházela. No radost poslouchat. Pohledět už tolik ne. Co to probůh provedli s obrazem? V jednom okamžiku jako by se na pódiu objevili pacienti v těžkém stadiu žloutenky, v dalším někomu na pásku ukápl jahodový džem a v následujícím zřejmě přejel celou kapelu holomráz. Původní, přirozeně vypadající nasvícení barevnými reflektory se proměnilo v rozplizlý hnus vyvedený v intenzivních barvách. Korunu – nikoliv však královskou – tomu nasazuje odlišný střih, jemuž se podařilo vynechat několik mých oblíbených záběrů. Absolutně nechápu, jak tohle mohli Roger s Brianem schválit. Nejspíš si oba doma zapomněli brýle – vždyť se jedná o pány v pokročilejším věku – a později jim to bylo trapné přiznat, jinak si to nedovedu vysvětlit... Za sebe tedy dávám pouhé tři hvězdičky, nicméně pokud nejste jako já zatíženi znalostí předchozí verze, lepší oficiální záznam z osmdesátých let nenajdete. Rok 1981 byl totiž posledním, kdy Queen hráli pořádný rock. Pozdější popina se tomu vůbec nemůže rovnat. (12.01.2011)