Nesvadbovo

Čekal jsem možná dokument víc o fenoménu singles. Naštěstí se tak nestalo. Film se zaměřuje na konkrétní vesnici a hlavně na: pana starostu, který je tu něco jako Bůh (či Amor) divící se, proč se mu nedaří "svoje" nezadané lidi spárovat a zažehnout v nich jiskru, lásku... na rodiče, kteří jsou na jednu stranu rádi, že jejich děti jsou s nimi, na druhou je neskutečně štve jejich neschopnost si najít životního partnera a konečně vypadnout z domu... a na samotné nezadané, kteří buď čekají, že lásku potkají doma v obýváku u televize, nebo postaví barák, zařídí ho vším a s Metaxou v ruce se cítí jako dokonalá partie... Hníková má veliký talent, její filmy jsou především lidské.. proto občas k smíchu, proto občas vedou i k pocitu studu. Nesvatbov na mě dýchl Formanovskou atmosférou a já ho můžu jen doporučit. (25.11.2010)

5/10 Takova cipovina, kde snad ani nikdo neni normalni - obyvatele Hamru, generalmajor letectva nebo tvurci tohoto dilka, kteri by radi neco vyparazitovali na dokumentech zlatych sedesatych, ale jaksi si neuvedomili, ze takva doba je davno pryc... A teraz vsetkych pogrcam. BMW - ceske titulky do slovenske reci - byt vychodnarske, to mne teda hlava nebere. (26.01.2011)

Dokumentární práce Eriky Hníkové mi nepřipadá fér, neboť Nesvatbov stvořila na bázi sprosté reality-show a svým pražským elitářským pohledem nechává diváky přiživovat se na civilizačním vyloučení a neštěstí lidí v zapadlé slovenské vísce. Ano, jistě, starosta obce Zemplínske Hámre je skutečný exot a jak trefně podotýká jedna z obyvatelek Hamrů, chová se farštěji než místní farář. Dívat se s lehkým srdcem či nedejbože se smát smutným postavičkám jejího dokumentu mi ale mé sociální cítění nedovolilo. Bylo mi těch (ne)dobrovolných hrdinů strašně líto, hlavně při vědomí, že aniž to zřejmě sami tuší, někdo z velkého města se jim v kinosále či u televizoru směje. Ono totiž záleží velmi moc na optice, jakou daný jev zkoumáte. Mudruje-li samozvaný sociální mesiáš o tom, že Země a lidstvo pomalu vymírá, stačí se malou změnou rastru lehce dobrat opačné globální pravdy - vždyť lidstvo se naopak na Zemi přemnožuje a z tohoto pohledu je dobře, že se lidé (tedy alespoň na slovenském venkově) nesezdávají a nemají děti. (Je to samozřejmě optikou tohoto dokumentu za vlasy přitažená sentence.) Co ale vlastně chtěla režisérka svým dokumentem říci? Z jejího celovečerního dokumentárního filmu se jako divák dozvím tak strašně málo, že mi to k nějakému rozvinutí úvah o existenci (celo)společenského fenoménu nestačí ani omylem. Snad jen to, že v jedné zapadlé dědině kdesi na sousedním Slovensku mají až přehnaně agilního starostu. PS: Ty české titulky byly vážně tak nutné? (13.10.2011)

Nechcem vopruzovať, ale príde mi to robené "na kolene", tzv. rýchlokvasenina. Som polovičný dedinčan, preto výber lokálu aj ľudí (až na starostu, ktorého naučené/polopatistické rečičky nemožno počúvať ani zo srandy) odobrujem, no koho pre pána Jána napadlo také sprčené a stuhnuté párovanie? O občanoch (aj keď si viem domyslieť) viem prd, prečo sú sami, prečo sa chcú zoznámiť, mali by sa vôbec kvôli nízkej pôrodnosti brať a vstupovať tak do (čo raz zložitejšieho) zväzku manželského keď sami nevedia čo chcú? Iniciatívne zapájanie sa autorky? Vypracovaná forma? Ale kdeže, skôr než seriózny, látku aspoň rámcovo riešiaci záznam sa tento galimatiáš podobá na reality-show "Veľký brat sa pozerá", v ktorej si furt niekto niečo mrmle pod nos, nič prevratné sa nerieši a zdá sa, že dotýční sú braní ako smiešne figúrky, zachytenie bežného človeka (bez výsmechu) by sami pozdávalo teda viacej. Podarená je však parketová tancovačka v kulturáku, kedy v rýchlejšom tempe tanečníci predvádzajú svoje "shakeovacie" schopnosti a taktiež rozjarí tradicionálne východniarske nárečie. "Ta ona neprídze." :-) A tým to končí. (17.06.2011)

Na začátku jsem se zděsil, proč jsou ve slovensky mluveném filmu české titulky. Ale velmi brzy jsem to pochopil. Není to ani Bratislava ani Martin, octneme se mnohem, mnohem dál na východ - nejen jazykově a nejen geograficky. Pro spravedlnost je však třeba dodat, že obdobné "folklorní" prvky by bylo možné najít i v českých a moravských vesnicích; starosta, to je však světový unikát! Teď více k filmu filmově: myslím, že se Hníkové geniálně podařilo postihnout náladu a vymodelovat obraz jedné kuriózní vesnice kdesi pod Vihorlatem. Hmatatelnou absurditou a trapnosti vytváří jakýsi dokumentární analogon k majstrštykům české nové vlny (Hoří, má panenko, Ecce homo Homolka). Film má samozřejmě několik hluchých míst, ale ty vyváží minimálně stejný počet strhujících úseků a přiznám se - ač to není vůči protagonistům příliš hezké - dostal jsem při něm několik nekontrolovatelných záchvatů smíchu. (03.03.2011)