Elle s'appelait Sarah
Sarah's Key
Réžia:
Gilles Paquet-BrennerKamera:
Pascal RidaoHudba:
Max RichterHrajú:
Kristin Scott Thomas, Mélusine Mayance, Niels Arestrup, Frédéric Pierrot, Michel Duchaussoy, Dominique Frot, Natasha Mashkevich, Gisèle Casadesus (viac)Obsahy(2)
Paříž, červenec 1942: desetiletá Sarah je spolu se svými rodiči o půlnoci zadržena francouzskou policií, která obchází dům od domu a zatýká židovské rodiny. V zoufalé touze zachránit svého bratra jej zamyká do šatní skříně - jejich tajné skrýše - a slibuje mu, že se pro něj vrátí, jakmile budou osvobozeni. O 67 let později se příběh Sarah proplétá s příběhem Julie Jarmond, americké novinářky vyšetřující dávný zátah s názvem Vel´d´Hiv. Novinářka objevuje sebe samu a odhaluje strašné tajemství srdcervoucího příběhu o židovské rodině, jež byla vytlačena ze svého domova – místa, které je i jí nyní domovem. Jakmile začne vnímat, žít a dýchat stejně jako Sarah - nejstarší dcera židovské rodiny, její svět se otočí vzhůru nohama. Dokáže někdo odstranit stín minulosti? (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (5)
Recenzie (127)
Linie s Vel'd'Hiv je silná a velmi dobře zpracovaná, zato ta druhá, která se odehrává v současnosti a ve které září Kristin Scott Thomas je trochu slabší. Ano, zajímalo mě, jak se nakonec rozhodne, ale že to celé vyústí ve scénu v kavárně nad městem, kde brečí ona, on i piano a s nimi celý kinosál... To už bylo trochu příliš :) Nicméně jako celek film funguje velmi dobře a s přihlédnutím k událostem dvaačtyřicátého roku, dávám silné čtyři hvězdy a rozhodně film doporučuji ke zhlédnutí. ()
Výrazně lépe vyprávěný příběh o traumatu z holocaustu než Chlapec v pruhovaném pyžamu. Takový civilní... Krom postav s vlastní životností a uvěřitelnou historií i samotný příběh není jen epizodická hořkokuriozní historka, ale plnokrevná cesta hledání, vnitřní očisty skrze pravdu, vymetení lží i z vlastního života. A navíc očištěná na kost od zbytných elementů, až na pár spíše alegorických, jako je Anna z úvodu. Velmi dobrý dojem. Spoiler ve francouzském názvu je zvláštní. ()
No niekomu sa zdá, že takýchto filmov už je priveľa, ale ja hovorím, že primálo, veď len o mentálne postihnutom buzerantovi Hitlerovi je ich zo desať. A ano všetky europské štáty sa väčšou či menšou mierou podieľali na vyhladzovaní Židou svorne, ale super fašistsráči boli v tomto čase slovenskí katolickí černokňažníci na čele s najväčším mäsovým vrahom farárom Tisom. No teší ma, že sa škvaria v pekle opretí o žeravé kotly a každý deň diabli, ktorí nemajú robotu hore na zemi ich šukajú do riti a z papuľ im vystrekuje žeravé semeno rovno do kotla, lebo toto budú večer žrať. S pozdravom holý Hitler, Tiso mu riť vytrel. ()
Dramat těžících ze skutečných událostí a tragedií obětí holocaustu není dle mého nikdy dost a filmy s podobnou tematikou bych nejraději pouštěla dětem od 12 let pravidelně a povinně ve škole. Nicméně zde mi chybělo něco zásadního, co by mě opět přinutilo poděkovat v posvátné úctě za každý lok čisté vody a sousto suchého chleba. Něco, co s vámi otřese tak, že už si nikdy nedovolíte zapomenout na hrůzy války, viny těch, co mají krev na rukách, nebo se na ní podíleli. Roky plynou, poslední svědci, oběti i viníci umírají a nastupující generaci už tato nedávná minulost dostatečně neoslovuje. V tomto filmu mi tedy chybělo to cosi, co přiková diváka k obrazovce a sevře mu srdeční krajinu do ocelových obručí ještě dlouho potom, co film skončí. Příběh je to dobrý, nápad s prolínáním do současnosti mi taky nevadil, některé okamžiky silné (oddělení dětí a matek v táboře, čekání na deportace ve velodromu, objevení malého bratra ve skříni)..ale to je na takovou stopáž prostě málo. Francouzi to pojali nějak příliš televizně a vzešel z toho sice dobrý film s krásným konkrétním a citlivě vyprávěným osobním příběhem , na který ovšem za dva dny už ani nepomyslíte. Škoda, dalo se z toho vytěžit víc. ()
Velmi naléhavý apel, dávám 4 za vynikající herecký výkon KST. Námět vážný a děj vcelku neobvyklý, bohužel zpracování ala melodrama z manufaktury Hollywood. Kdyby to uchopil někdo schopnější, Ital, Polák (teď mě napadnul Polanski) dopadlo by to o mnoho lépe. I tak je to ale slušný snímek na který netřeba plivat. Francouzi, slavní budovatelé první demokracie si ponižování a vraždění židů celkem užívali. Otřásla mnou scéna ze stadionu, kdy lidi společně serou na beton, protože se pařížským přisluhovačům něco nepovedlo, nebo se jim ani nechtělo budovat latríny. Utrpení dětí je tu vykresleno nesmírně věrně a Děsivě. Na takové filmy by měly budoucí generace čumět stále, protože ze světa finančních a politických krizí je k fašismu či komunismu zatraceně blízko! ()
Reklama