Nič nás nerozdelí

Tešil som sa na Tsunami a v kútiku duše dúfal, že snáď prekoná aj tú doposiaľ najlepšiu z Eastwoodovho filmu. Bola úžasná, ale tá Eastwoodova mala väčšiu silu. Clint ukázal živel v plnej sile, tu sledujeme skôr to, čo sa deje pod hladinou. Oceňujem hlavne snahu ukázať, že vás nezabije ani tak voda, ako rotujúce predmety v nej a všemožné prekážky, ktorým sa nedá vyhnúť. Úvod je skvelý, prostredná časť trochu stratila tempo a v nemocnici trávime prekvapivo dosť času. Často mi tie emócie prišli silené a nie vždy účinné. Niektoré momenty sú ale silné a dokážu dojať. McGrogorov telefonát je silná káva...N. Watts i McGregor je veľmi silná herecká dvojka a ak už budete filmu niečo vyčítať, tak herecké výkony asi ťažko. Osobne by som privítal trochu temnejší pohľad. Pri toľkých obetiach je ťažké uveriť, že pri hľadaní cesty a zvyšku rodiny nenatrafili takmer na žiadne mŕtvoly. Museli byť absolútne všade...80%. (23.02.2013)

Film je po filmařské stránce úžasný, o tom žádná. Problém je ale paradoxně v příběhu, který jsem očekával silný jako prase a nakonec se z toho vyklubala jen lehce sentimentální pohádka plná patosu o jedné rodince, byť asi pravdivá. Mě totiž mnohem více dojímaly a zajímaly příběhy všech těch lidí, které jsem viděl dvě vteřiny, když kolem jejich potrhaných těl projížděli hlavní hrdinové v autě, případně jsem o nich jen slyšel skrze ústní podání jiných postav (ano, to mě v rámci mezí dojat dokázalo, ne hrané emoce lidí, co nic neztratili). On totiž film o největší přírodní katastrofě 21. století zkrátka volal po nějakém tom komplexnějším obrázků, ne aby to nakonec působilo jako banální podkres, který dělal křoví dementnímu synkovi a jeho příběhu o změně z předpubertálního zmrda na Dalajlámu, kdy divák nesměl chybět u jediného projevu jeho nově získané empatie. Nemluvě o tom, že scény, které ve většině filmu vidíme, museli popsat (tudiž i sebe) samotní členové rodiny, jelikož nikdo jiný než oni sami jejich kroky po katastrofě jistě nemapoval. Nabízí se pak tedy otázka. Bylo nutné heroizovat a zaručeně zkrášlovat členy jedné luckerské rodinky a ukončit film jako "veselte se diváci, našli se" (a že to nikdo z nás netušil), nebo alespoň do závěrečných titulků nasrat takovou hovadinu, že tam tehdy umřelo 80 000 lidí a ještě tři roky potom celosvětový tým odborníků vytahoval "zmražená" těla z děravých lodních kontejnerů a porovnával jejich zuby s tisícovkou záznamů, aby mohl konečně sdělit jejich rodinám, že už je skutečně čekat nemusí? No, nevím co přináší přirozené emoce a co si musí vypomáhat patosem a zbytečnostmi. 60% (24.02.2013)

Hodně sugestivní podívaná se spoustou emocí, které ovšem Bayona dokázal ukočírovat. Trikově dokonalé .. ve scéně kdy přichází tsunami a pohlcuje vše nepřibité, mě kompletně bolelo celé tělo (no dobře, chřipka tomu trošku napomohla), i když jsem to nebyl já, koho vlna táhla do vnitrozemí a flákala s ním sem tam. (V Thajsku jsem byl pár let po této události a jelikož jsou místní docela lenoši a do většího uklízení se jim moc nechce, tak jsou upomínky na tuhle katastrofu, alespoň na Koh Phi Phi, pořád dost viditelné.) (18.01.2013)

Momentálně mě nenapadá jediné slovo, kterým bych vyjádřila to jak se cítím.. snad jen, že jsem citově vyčerpaná. Věděla jsem, že si popláču, ale že propláču skoro celý film? Na někoho to může působit jako citové vydírání, ale já jsem ani na vteřinu neměla pocit, že by ty slzy ze mě film doloval. Troufám si říct, že síla tohoto filmu nejvíce spočívá v hereckém obsazení. Neumím si totiž představit, že by ty prázdné tváře, výrazy v obličejích, zoufalství, naději a pláč zahrál kdokoliv lépe. Scéna s Ewanem a telefonem se mi nadobro vryje do paměti. A nedá mi to, ale musím zvlášť pochválit výkon malého Toma Hollanda, který mi vyrazil dech tím, jak dokonale zahrál roli malého dítěte, který musel během jedné vteřiny rychle dospět. The Impossible je opravdu srdcervoucí, i když je to jedno velké klišé. Ale komu to vadí, když do sebe vše tak krásně zapadá? Připravte se na pořádnou vlnu emocí a hlavně... nezapomeňte kapesníky. (10.01.2013)

"V srdci věci nikdy nekončí." Říká se, že pokud nám něco pronikne hluboko do srdce a dostane se to až do jeho rudých sametových záhybů, pak to tam s námi zůstane po celý život. Může to být místo, osoba, nebo i tahle tragická událost. Zkrátka cokoliv. Všechno se to pak v těch tajných zákoutích propojí, zůstane to tam napořád a přizpůsobí se rytmu vašeho srdce. A já věřím tomu, že pro rodinu, která tuhle tragédii zažila, tyto věci v srdci nikdy neskončí i když by si to určitě velmi přáli. - Jestliže tohle byl pouze film, tak už si vůbec nedovedu představit realitu a myslím, že vlastně ani nechci. I tak mě to citově dost rozhodilo a slz v některých situacích nebylo zrovna málo. Po trikové a herecké stránce nemám jedinou připomínku, jen bych asi vyzdvihla naprosto přesvědčivý výkon neznámého, mladého Toma Hollanda v roli Lucase. Ke konci jsem cítila přece jen trochu větší tlak na naší citovou schránku, než bylo nutné, ale i tak to byl velmi silný zážitek. (17.01.2013)