Nič nás nerozdelí

The Impossible přináší mimořádné dílo se spoustou silných okamžiků, které dokáží vyvolat slzy a dojetí. Ústřední herecký trojlístek je vybrán bravurně. Ewana McGregora si užijeme v úvodu filmu a poté se objeví zhruba až někdy po hodině děje. Naomi Watts exceluje, tak jako vždy. Mně však nejvíce dostal mladý Tom Holland. Ten si většinu scén tak nějak ukradl pro sebe, a od začátku filmu, až do jeho konce tak můžeme se zatajeným dechem sledovat jeho obdivuhodný výkon. Vidím v něm stejné charisma a potenciál, jako měl tehdy před lety Jamie Bell v Billy Elliotovi. Kdo by to byl řekl, že o několik let později se z něj stane hvězda MCU, coby nový Spidey. A neřekla bych, že Nic nás nerozdělí hraje na city. Já v tom patos, ani prvoplánovou snahu vyvolat u diváka emoční rozechvění, neviděla. Ten NEamerický režisérský přístup režiséra Bayony je zde vidět a i (nejen) díky tomu se nejedná o klišovitou "Hru na pláč," která by tak klidně mohla dopadnout, pokud by se zpracování chopil Hollywood osobně. Silný příběh o přežití, který pro skutečnou rodinu Belónových dopadl opravdu šťastně. (19.09.2015)

"V srdci věci nikdy nekončí." Říká se, že pokud nám něco pronikne hluboko do srdce a dostane se to až do jeho rudých sametových záhybů, pak to tam s námi zůstane po celý život. Může to být místo, osoba, nebo i tahle tragická událost. Zkrátka cokoliv. Všechno se to pak v těch tajných zákoutích propojí, zůstane to tam napořád a přizpůsobí se rytmu vašeho srdce. A já věřím tomu, že pro rodinu, která tuhle tragédii zažila, tyto věci v srdci nikdy neskončí i když by si to určitě velmi přáli. - Jestliže tohle byl pouze film, tak už si vůbec nedovedu představit realitu a myslím, že vlastně ani nechci. I tak mě to citově dost rozhodilo a slz v některých situacích nebylo zrovna málo. Po trikové a herecké stránce nemám jedinou připomínku, jen bych asi vyzdvihla naprosto přesvědčivý výkon neznámého, mladého Toma Hollanda v roli Lucase. Ke konci jsem cítila přece jen trochu větší tlak na naší citovou schránku, než bylo nutné, ale i tak to byl velmi silný zážitek. (17.01.2013)

Druhé setkání Ewana McGregora a Naomi Watts na filmovém plátně je o poznání kompaktnější, než jejich první spolupráce. Může za to především silné téma, které sice neustále sklouzává k citovému vyděračství, ale nikdy se jím naštěstí úplně pohltit nenechá. Jedni to budou oceňovat, jiní zatracovat. Příběh nám samozřejmě není neznámý. Rodinka v Thajsku stihne tak akorát rozbalit vánoční dárky, udělat pár temp v bazénu u luxusního hotelu a čekat na ničivou vlnu tsunami, která ji rozdělí. Až po zkrácené expozici se tak začneme dozvídat, co je tahle rodinka vlastně zač. Důraz na naturalismus je patrný (zraněná matka plácající se v bahnité vodě, její bolestivé podvodní vláčení nebo šplhání na strom), stejně jako patos a neuvěřitelné náhody, které pětičlennou rodinu postihnou. Naštvat může i „přerod“ nejstaršího synka, který s přibývajícími minutami dostává lekci z rodinných hodnot, které na počátku lehce zpochybňoval. Na druhou stranu diváka potěší, že (přiznejme si) triviální scénář nezneužívá zdlouhavým zobrazováním sílu tsunami (vyhneme se i detailním studiím mrtvých těl – nahrazeno vyrovnanými oběťmi zabalenými v prostěradlech). Herecky vévodí maskéry vymazlená Naomi Watts, která na sebe svým fyzickým utrpením jednoznačně strhává pozornost kdykoliv se objeví na plátně. Oscarová nominace zasloužená (samotná cena by ale už ve správných rukou nebyla), španělského talenta Bayonu hlídat!! (25.01.2013)

Hodně sugestivní podívaná se spoustou emocí, které ovšem Bayona dokázal ukočírovat. Trikově dokonalé .. ve scéně kdy přichází tsunami a pohlcuje vše nepřibité, mě kompletně bolelo celé tělo (no dobře, chřipka tomu trošku napomohla), i když jsem to nebyl já, koho vlna táhla do vnitrozemí a flákala s ním sem tam. (V Thajsku jsem byl pár let po této události a jelikož jsou místní docela lenoši a do většího uklízení se jim moc nechce, tak jsou upomínky na tuhle katastrofu, alespoň na Koh Phi Phi, pořád dost viditelné.) (18.01.2013)

The Impossible je vážně nádherný film s naprosto autentickou mrazivou atmosférou a skvělými herci - myslím tím samozřejmě hlavní dvojici, ale i Toma Hollanda, který i taková herecká esa jako Watts nebo McGregora chvílemi zastínil. Těžko si lze nějakou takovou katastrofu představit, pokud jste to na vlastní kůži nezažili, ale to zoufalství na mě dýchalo skrz obrazovku, když se topili, tak jsem se topila i já v slzavém údolí a celkově to působilo opravdu realisticky. Nicméně je to také dobrá ukázka toho, že příroda je opravdu mocná a dává o sobě vědět.. (14.01.2013)