Nič nás nerozdelí

Už vím, jak se cítí bakterie v toaletě při spláchnutí! Tak tohle se mi u nás na kopci v Prdelovicích stát nemůže: možná mi při vichřici spadne na lebznu sousedovic modřín, v krajním případě by mě mohlo tornádo odnést do země Oz, ale utopit se můžu maximálně ve vaně. V prdelovickém potoce je totiž vody po kotníky (při povodních až po kolena!) a místní rybník je ve skutečnosti kaliště, kde je vrstva generacemi starousedlíky produkovaných hoven natolik souvislá a napěchovaná, až by po hladině mohl šílený dobrovolník v gumákách přejít neposranou nohou. Do Thajska ani na žádné jiné mořské pobřeží se rozhodně nechystám - jako by nestačili všichni ti prehistoričtí agresivní žraloci, přerostlé vyhladovělé krakatice a japonské godzilly, teď bych tam ještě hrůzou cedila bobky, že by mě vlna tsunami prohodila hotelem a nadělala ze mě žrádlo pro kraby. První polovina filmu byla strhující ve všech významech toho slova; překvapilo mě jen, jak skoupí byli tvůrci na ukazování mrtvých těl mezi troskami. O to víc se vyřádili v nemocnici: trpěla jsem fyzicky s mamčou Bennettovou a její synek mě dokázal spolehlivě dojímat. Bohužel potom otěže částečně převzal fotr Bennet a s ním přišel patos, lehce marinovaný v nudě. Závěr pak byl potvrzením původního názvu "Lo Imposible" a osobně bych byla radši, kdyby scénáristé přepsali skutečnou událost na něco méně kýčovitého, tragičtějšího. Happyendová tsunami dost pocuchala mé předchozí pozitivně otřesené dojmy a při posledních vteřinách před titulky už se ve mně zase potměšile šklíbila cynická čůza: to by byla prdel, kdyby to letadlo spadlo! Za první poločas bych dala i stovku, ale celkově to vidím tak na 75% s přivřenýma očima a ucpaným nosem. (27.08.2013)

Zhlédnuto v kině. Je to zvláštní. The Impossible je neskutečná citová ždímačka, každá scéna je vyhrocenější než ta druhá a přesto mi film prakticky nikdy nepřišel jako kýč či jen levná hra na city. Každá scéna zde má své opodstatnění, každý dialog těm hercům (krom Ewana a Naomi musím vychválit Toma Hollanda a doufám, že z tohohle kluka jednou bude pan herec) věříte a nezáleží na tom, jak velký jste cynik, přece jen jim přejete nějaký lepší konec. Prakticky vše bylo dokonalé, scéna valící se tsunami byla opravdu dech beroucí a hudba dokonale podtrhovala atmosféru. Myslím, že více nemám co říct, snad jen, že (doufám) tímto si Juan Antonio Bayona otevřel dveře do Hollywoodu a já si pro příště jeho jméno budu pamatovat. Drama roku 2012 a možná nejlepší katastrofický film, jaký jsem kdy viděl. (10.01.2013)

Umučení Naomi Watts střídá táta a manžel Ewan McGregor jako Samotář v Thajsku. Technicky brilantní, především v okamžicích, kdy si tichý vodní mixér pohrává s lidmi jako s přirozením, ale nesedla mi ta explicitní útrpnost a mnohdy zbytečné tlačení na pilu sentimentu. Jistě, mohlo být i hůř, kdyby tsunami dirigoval pomatený kazisvět Roland (kdo zná z paměti slova americké hymny, udržel by se na palmě) či kdyby se po thajském pobřeží zmateně potuloval přetrhdílo Cage a s výrazem vyděšené laně hledal své blízké. Takhle se dá napsat, že Bayona zvolil svou (na mainstream poněkud neortodoxní) cestu. Vzhledem ke znalosti věcí, co přijdou, mi přišla nejintenzivnější jedna ze scén na začátku, kdy dítě nemohlo usnout a došlo za rodiči do hotelové ložnice. Neváhejte a běžte se s ním podívat na hvězdy, jako by to bylo naposledy.. (08.08.2016)

Bolestivá a důkladná rekonstrukce velké přírodní katastrofy podávaná hlavně skrze fyzické a duševní utrpení hlavních aktérů, s nimiž divák cítí až do poslední vteřiny a té špetičky naděje, která jediná pomáhá udržet v tak krizové situaci rozum v hrsti, se i on drží jako klíště. Alespoň já už jsem filmovým postavám dlouho tak moc nedržel palce a snad žádný film mě ještě nedonutil nefandit přírodě, nýbrž bezmocným a trpícím lidem. Ono také když sledujete Naomi Watts a vidíte, jak neuvěřitelně reálně působí její strhaný a omlácený obličej a každý výkřik bolesti, nezbývá než si položit nohy na pohovku a dívat se dál, přestože o "happyendu" není pochyb. Režisér Bayona se o práci zatím bát nemusí, protože tady vyždímal z námětu snad všechnu šťávu, a soudě i podle pochvalných reakcí od skutečných aktérů, ždímal jednoznačně správným a účinným způsobem :-) 80% (01.09.2013)

The Impossible je vážně nádherný film s naprosto autentickou mrazivou atmosférou a skvělými herci - myslím tím samozřejmě hlavní dvojici, ale i Toma Hollanda, který i taková herecká esa jako Watts nebo McGregora chvílemi zastínil. Těžko si lze nějakou takovou katastrofu představit, pokud jste to na vlastní kůži nezažili, ale to zoufalství na mě dýchalo skrz obrazovku, když se topili, tak jsem se topila i já v slzavém údolí a celkově to působilo opravdu realisticky. Nicméně je to také dobrá ukázka toho, že příroda je opravdu mocná a dává o sobě vědět.. (14.01.2013)