Nič nás nerozdelí

No konečně v té záplavě suchých, vykalkulovaných lapačů cen film, kterému zůstalo srdce, takže si ho člověk užije i bez teoretického analyzování. Strašnej doják. Intenzivní, skvěle natočený (scéna tsunami!) a v závěru dojemný jak dlouho nic. Samozřejmě je to občas až moc viditelně upravené pro potřeby filmového scénáře (náhodné hromadné setkání mi tak trochu připomnělo podobně vykonstruovaný telefonát z Arga). Ale co už, když to tak skvěle funguje. (06.01.2013)

Tragický príbeh podľa skutočnosti, založenej na udalosti katastrofických rozmerov, keď počas ničivých vĺn tsunami v roku 2004 prišlo o život vyše štvrť milióna ľudí. Už tento fakt vyvoláva v človeku silný emočný pocit a musím povedať, že nieje ľahké film sledovať práve s tým pocitom. Samozrejme si neviem predstaviť moje rozpoloženie, keby sa ma táto alebo podobná udalosť bytostne týkala. Každopádne sa teda jedná o silný film, po stránke emočnej určite, zároveň však palec hore za umiernenú réžiu, ktorá aj napriek (nechcenej, no potrebnej) dávke sentimentu nevyznieva ako vykalkulovaná, samoúčelná brečka. Herecky na jednotku a aj hlavní protagonisti sa postarali o realistické dojmy, ktoré však skresľuje fakt mnou nepochopeného privilegovania osudov bielych rodín, keď išlo o územie východnej Ázie. 80%. (03.04.2015)

Nie je to niečo, čo by ste "museli" vidieť a keď si dáte ruku na srdce, budete musieť priznať, že sa vám to možno ani príliš nechce pozerať. Ale potom sa prekonáte, pustíte sa do toho... a na konci zostanete príjemne prekvapení, ale hlavne vysilení, unavení a zničení tým, čo ste práve videli. Neklasicky poňatý klasický katastrofický nápad z pohľadu bežnej americkej rodinky, ktorá sa z ničoho nič na luxusnej dovolenke ocitne uprostred pekla. Skvelí herci, skvelé triky, skvelý nátlak na diváka. Ale pozrieť si to raz za 20 rokov úplne stačí. (15.11.2016)

Hodně sugestivní podívaná se spoustou emocí, které ovšem Bayona dokázal ukočírovat. Trikově dokonalé .. ve scéně kdy přichází tsunami a pohlcuje vše nepřibité, mě kompletně bolelo celé tělo (no dobře, chřipka tomu trošku napomohla), i když jsem to nebyl já, koho vlna táhla do vnitrozemí a flákala s ním sem tam. (V Thajsku jsem byl pár let po této události a jelikož jsou místní docela lenoši a do většího uklízení se jim moc nechce, tak jsou upomínky na tuhle katastrofu, alespoň na Koh Phi Phi, pořád dost viditelné.) (18.01.2013)

Hodně mě to dostalo. Asi už na stará kolena měknu nebo co. Perfektně zahrané charaktery, Naomi Watts ani Ewan McGregor se nesnaží být uměle sympatičtí, děcka jsou někdy (jako ve skutečnosti) zralé na pár facek, ale málokdy je něco přehnané. Triky, kde vlna smete všechny všude, nejsou poznat. Nechápu jak to tak dobře mohli natočit aniž by pro účely filmu zbořili hotel a zvalchovali pobřeží v Thajsku. Úvodní smršť pak střídá emocionální ždímák s hledáním katastrofou roztržené rodiny. No a víte jak všichni lžou, že nebrečí u finále Titaniku? Tady je to podobné skoro polovinu stopáže. Nic nás nerozdělí je upřímný doják se silným koncem. Bayona je režisér na jehož tvorbu si budu v budoucnu dávat pozor. Jeho podpis udělal ze standartního katastrofického snímku dechberoucí událost, při které vás bude mrazit v zádech, bude vám špatně od žaludku a v závěru budete mít radost, že se v noci můžete přitulit ke své drahé polovičce, ať už je ženského nebo mužského pohlaví. Já mám taky strach. (04.02.2013)