Carnage

Bravo, pane Polanski, postupné odhazování společenských masek očistilo nánosy kultury až na samu dřeň zvířecího v nás. Tahle ,,archeologická" metoda pomohla tvůrcům (spolu s Polanského adaptováním divadelní hry sem nutno přičíst autorku předlohy, francouzskou dramatičku Yasminu Rezaovou) pod vrstvami ,,superega" nalézt podstatu všech lidí, ať už se jejich ego dovedně maskuje za liberála, humanistku, příkladnou matku, právníka, či třeba křesťana a charitativce. Všichni jsme jedna tlupa, ta paleolitická... Zajímavé komentáře: Matty :-) (22.03.2012)

Když jsou dobré dialogy, je o kvalitní dialogovku vysloveně zaděláno. Tady hlavní roli hraje samotný nápad, který je originalita sama, ale i herci, kteří se v něm vysloveně našli. Osobně se mi nejvíc líbil Christopher Waltz s jeho neuvěřitelně arogantním právníkem. Nicméně věřím, že každý si tak trošku oblíbí někoho jiného. Tenhle film totiž na hercích vysloveně stojí a věřím, že divadelní hra s dobrými herci může dopadnout podobně skvěle. (24.11.2015)

Snobství, přetvářka, šovinismus, arogance, kariérismus, deprese, cynismus, upjatost, materialismus. Nejdříve stavební pilíře západních hodnot, nyní prostředky k jejich devalvaci.. Bravo mistře, jeden pogrcaný Kokoschka a nastupuje spirála reflexe. Ten pobyt za neviditelnými mřížemi vám jen prospěl.. (09.05.2012)

Konverzační a myšlenkový zážitek první třídy. Christoph Waltz skvělý jako vždy. Nevím co bych ještě dodal kromě toho že Jodie Foster hrála přesně ten typ člověka, který celý život nesnáším. A to když někdo dělá z komára velblouda a hodiny dokáže rozebírat sebemenší malichernost. Film výborný s několika geniálně vypjatými okamžiky. Měl jsem pocit že tohle cvičili měsíc a nakonec to natočili najednou z čisté vody. (22.06.2012)

Bravurně napsané, vystavěné i odehrané (u mě kraluje Jodie Foster, v těsném závěsu opět labužnický Christoph Waltz), již dlouho jsem se tak upřímně nepobavil. K dokonalosti shází jen fakt, že to celé jen klouže po povrchu a ty nejupřímnější pravdy, hluboko ukryté v myslích postav, zůstávají netknuté. Ve snaze rozkrýt na rozličné čtveřici postav (každá s naprosto rozdílným postojem k otázkám genderovým, morálním, víry, životního stylu, manželství, úcty apod.) kus pravdy o nás samých, naší přetvářce a nemilé skutečnosti, kterou se touto přetvářkou snažíme zakrýt, je Carnage spíše na půli cesty než na jejím úspěšném konci. Kdo se bojí Virginie Woolfové? se tedy o své místo bát zatím nemusí. Carnage nikdy nevybočí z lehkovážného ranku činoherní komedie a nikdy neodkryje veškerou špínu za nehty postav, nikdy nenechá své postavy plně vykvést (opilecké monology končí příliš brzy) ani je vážně se pozastavit nad absurditou situace a pojmenovat stav věcí, jak jej skutečně cítí. (29.12.2011)