Ďáblův dvojník

Tak podľa viacerých významných svedectiev z bezprostredného okolia rezidencie, ako aj od CIA je príbeh Latifa veľmi fabulovaný a vlastne jeho úlohou bolo zháňať Udajovi ženy. Ešteže to nemusel robiť aj pre Kusaja Husajna, to by možno aj besnotu mohol dostať. Pravda či fikcia, pre predaj knihy a následne filmu treba urobiť všetko a tento film skutočne ukázal toho veľa, ako to fungovalo v dome psychopata. A koľko ľudí by si určite želalo: oj keby som tak mohol byť v koži boháča s neobmedzenou mocou. A zrazu máte topánky šialenca Udaja a byť ním neprináša dvakrát dentistické výhody. Film je ale dobrou akciou o človeku, ktorý v štýle „I Will Survive“ prežil osobu, ktorú mal vo svojom živote hrať a na rozdiel od originálu nechytil záchvat šialenstva. (12.12.2023)

Je otázkou, v jaké míře je co pravda, co si přibarvil autor knihy a co potom scénárista. Každopádně je to neotřelé a podobných filmů je po čertech málo. Z herců nejvíce zaujal Dominic Cooper, jehož dvojrole je zahrána přesně a uvěřitelně. Na výpravě se nešetřilo, a tak měl Tamahori poměrně lehkou úlohu co se navazování správné atmosféry týče. Zamrzí tak jen až přílišná čistota hlavního hrdiny, mohlo se jít hlouběji do dramatu. Ale kdo ví, třeba je Latif opravdu takový klaďas. (15.08.2012)

Je to taková one (two?) man show Dominica Coopera. Námět je parádní, ale scénář je plný ohraných frázovitých vět a stylistické rozkročení mezi líbivým popcornem a vážnějším pojetím taky neprospívá. Kvůli Cooperovi a mému oblíbenému songu, který už jsem dlouho chtěl slyšet ve filmu (The Veils - Jesus For The Jugular) rozhodně stojí za vidění. (12.12.2011)

Z původem maorského režiséra Lee Tamahori (jehož zdaleka nejlepším filmem je právě strhující sondáž do upadajícího světa dnešních potomků Maorů Kdysi byli bojovníky) se stal nejen vlivem jeho umělecké cesty vedoucí přes Hollywood naprostý kosmopolita, není tedy tak úplně divu, že hledaje nějakou hlubší vrstvu umělecké výpovědi zakotvil v Evropě. A aby nevynechal Asii, natočil velmi sugestivní thriller o iráckém totalitním režimu Saddama Husseina, konkrétně pak o jeho nechvalně proslulém synovi Uday Husseinovi. Tamahoriho film je skutečně nemile naturalistický a chvílemi se nelze ubránit pocitu, že je natáčen účelově, jako svého druhu propagandistické obhájení spojenecké invaze, té trpké pachuti jsme se ale nakonec zbavil, neboť ji překryla ta neskutečná jízda. Uday Hussein byl totiž nanejvýš skutečný, stejně jako motiv dvojnictví a celá ta plejáda zvrhlostí vyplývajících z pocitu absolutní moci. I přes některé faktické nepřesnosti (Saddam třeba nechal svého syna arestovat za vraždu svého soukmenovce, což se ve filmu nezmíní, jeho působení ve funkci předsedy iráckého olympijského výboru a osobně prováděné mučení neúspěšných iráckých olympioniků je zase odbito jen VHS kazetou přehrávanou Latifovi...) je popis vládnutí Saddama a jeho rodiny sugestivně mrazivý. Mozaika vztahů členů diktátorova rodinného kruhu a jeho nejbližšího okolí (zvláště osobních strážců, tajné policie a lehkých žen) se soustřeďuje především na zvláštní (až osudovou) bipolaritu mezi Udayem a jeho dvojníkem, což je ústřední a (alespoň ve filmu) fatální vztah celého tak bizarního příběhu. Udayův pocit naprosto absolutní moci podpořený bezčasím nekonečné epochy (Saddam ovládal Írák více než 20 let) je i pro evropského diváka (zvláště toho východního) hořce známou zkušeností (podobný film by se dal natočit třeba v reáliích Sovětského Ruska 30. let, Rumunska 70. let a většiny východního bloku 50. let...) a má silně univerzální platnost (co třeba takový Muammar Kaddáfí, Kim Ir-sen a ostatní tyrani, že?), proto je celý snímek vlastně silné politikum (a jistě ne náhodou vznikl právě v koprodukci Holandska a Belgie). Co se týče formy, vyzdvihnout lze kameru, podařenou hudební složku a především mizanscénu, neboť ta byla skutečně grandiózní. Zcela mimořádný herecký výkon pak podal Angličan Dominic Cooper v dvojroli (!) Udaye Husseina i jeho dvojníka Latifa, jeho herecké rozštěpení do Jekylla a Hydea bylo elektrizující... (05.12.2011)

Natočeno podle skutečných událostí... Sadámův synek byl zosobněním slova megasráč a příběh o něm a jeho dvojníkovi je svým způsobem neotřelý a originální, ale přece jen se drží určitých tradic a sledovat jej je radost. Prachy, ženské auta, to je Zjizvená tvář v Iráku... Přesto však DD na pár místech skřípe a občas ztrácí dech a musí ho zachraňovat vynikající Cooper a světe div se, Lee Tamahori! (19.10.2013)