Žena, ktorá spieva

Nechtěla bych tam sedět s nimi. Nervozita, nedůvěřivé pohledy, slzy a ta zpráva... A věta 'Tak máme aspoň velkou rodinu.' to asi těžko zachrání. Potom se vracíme k matce, k její rodině kdesi na Středním východě. Odloučení od dítěte a útěk před vlastní rodinou. Do téhle chvíle to vypadalo opravdu zajímavě a dramaticky, pak najednou příběh upadá, ztrácí dech a ne a ne ho chytnout zpátky. Při cestě matky i hledání dcery akorát trnete hrůzou, co všechno se může stát, kdy je nějaký blázen znásilní, zastřelí, co chvilku se leknete každodenních násilností páchaných na lidech kolem. A zpátky ve Francii samé hádky, nervy, nepříjemnosti. Lapáte po dechu společně s příběhem a jako částečná kyslíková maska vám slouží pouze dechberoucí (v tomto případě tedy dechdodávající) záběry na krajinu v doprovodu tiché melodie Grégoire Hetzela nebo písní Radiohead. Na dvě hodiny vám ale možná nevystačí. (25.06.2011)

Další variace na oidipovské téma, tentokráte na klasický sofoklovský příběh, nikoli na oidipovský komplex, na který bylo natočeno variací nesčetně více. Podobně jako u thébského krále se i příběh arabského Oidipa (oba byli poznamenáni na nohou, i když každý trochu jinak) odehrává ve válce, která umožňuje nebo podněcuje projev veškerých zvrhlostí, které se v míru se zvniterňují do psychických oblastí Ono a Nadjá. Denis Villeneuve rozšiřuje klasické postavy o sourozence, kteří byli počati při incestuálním styku Iokasté a Oidipa, a zároveň příběh modifikuje tak, aby lépe zapadl do jeho pacifistického záměru: zabíjení, mučení a znásilňování má jeden háček – vždy není jasné, kdo trápí koho. (01.06.2015)

Film nabízející dobrodružství i silné scény, z kterých mrazí v zádech. Ve středu dění je člověk, jeho lidství, jeho zrůdnost a jeho kulturní rozmanitost, která není vykreslena zrovna v dobrém světle. Příběh je umně rozseknut na dvě části, které do sebe zapadnou ruku v ruce s působivou pointou. Postavy navozují pocit skutečnosti, pochválit tedy musím jak scénář, režii, tak herecké výkony. Tempo je pomalejší, ale díky němu skvěle vynikne tíživá atmosféra. 9/10 (29.03.2015)

Požáry se vpálí hluboko do paměti a pak v ní ještě pěkně dlouho dohořívají a doutnají... Nejen kvůli silnému ději, ale především díky tíživé atmosféře, která se zadře hluboko pod kůži. Na to, že jde v zásadě "pouze" o vztahové drama se to snaží honit dost (tématicky rozdílných) zajíců najednou, ale většinu stopáže je tento širší záběr spíše ku prospěchu. Osobně bych se snad jen obešel bez finální doslovnosti a "notářských" peripetií ze současnosti, které poněkud rozmělňují působivost osudů Nawal Marwan(ové?). (28.08.2011)

[FIFF 2011, Bratislava] Veľká vec, ktorá nepotrebuje napádať kvôli mechanickej "zostrojenosti" syžetu a takisto nie je na mieste obšírne popisovanie jednotlivých pozitív - boli by sme tu do rána. Radikálne, zžieravé a zároveň i subtílne pátranie po odpovediach na problematické otázky ohľadom príčín náboženských sporov v krajinách blízkeho východu. K žiadnemu zmysluplnému stanovisku sa však nikto nedopátra a onen rozmer nepochopiteľnosti, neľudskosti a nekonečnosti takýchto vyostrených konfliktov tu dosahuje svojej veľkosti a presnosti. "Incendies" - myšlienkovo mnohovrstevnatá a naratívne nevyspytateľná, niekedy nadbytočne doslovná, ale aj tak bezprostrednými citovými vibráciami nabitá freska o žene, ktorá spieva... (17.04.2011)