Žena, ktorá spieva

Nechtěla bych tam sedět s nimi. Nervozita, nedůvěřivé pohledy, slzy a ta zpráva... A věta 'Tak máme aspoň velkou rodinu.' to asi těžko zachrání. Potom se vracíme k matce, k její rodině kdesi na Středním východě. Odloučení od dítěte a útěk před vlastní rodinou. Do téhle chvíle to vypadalo opravdu zajímavě a dramaticky, pak najednou příběh upadá, ztrácí dech a ne a ne ho chytnout zpátky. Při cestě matky i hledání dcery akorát trnete hrůzou, co všechno se může stát, kdy je nějaký blázen znásilní, zastřelí, co chvilku se leknete každodenních násilností páchaných na lidech kolem. A zpátky ve Francii samé hádky, nervy, nepříjemnosti. Lapáte po dechu společně s příběhem a jako částečná kyslíková maska vám slouží pouze dechberoucí (v tomto případě tedy dechdodávající) záběry na krajinu v doprovodu tiché melodie Grégoire Hetzela nebo písní Radiohead. Na dvě hodiny vám ale možná nevystačí. (25.06.2011)

Prvních čtyřicet minut je zabijáckých! Přičmoudlá roštěnka jde k autu (5 minut), přičmoudlá roštěnka plave v bazénu (8 minut), přičmoudlá roštěnka plácá s bratrem (6 minut), přičmoudlá roštěnka jede (7 minut), přičmoudlá roštěnka jde (12 minut), přičmoudlá roštěnka hledí k obzoru (2 minuty) a vy zálibně sledujete tlačítko "STOP" na vašem ovladači, protože na večer máte v záloze ještě něco o rakovině nebo si už dlouho toužíte po osmé "vychutnat" Vesmírnou odyseu. Pokud ovšem za tu dobu nepojdete nudou, něco se náhle zvrtne a na Blízkém východě začne být najednou útulno. A bodejť by ne! Válka, mrtví muslimové, mrtví křesťané, no prostě nic, čím by ten bílý, militantní ateista uvnitř mohl pohrdat. Do toho se puzzle pomalu začíná puzzlit a výsledný obrázek ukáže něco, nad čím by nejeden antický tragéd zlomil brk, spálil své svitky a šel si zaběhnout Marathón, aby si vyčistil hlavu a už nepsal takové povrchní bláboly. Hypochondr Oidipus by jen tklivě zaplakal a nechal se dobrovolně hospitalizovat, protože trpí těmi triviálními komplexy. (11.05.2011)

Je to skvelá dráma od Denisa Villeneuva. Má veľmi dobrý príbeh o mladej žene, ktorá spolu so svojim bratom prichádza k notárovi, aby sa zoznámili s poslednou vôľou matky, keďže nedávno zomrela, no dozvedajú sa jej nečakané a veľmi nepríjemné priania a navyše matka po nich žiada, aby našli svojich nikdy nepoznaných brata a otca, ktorí majú stále žiť. A tak sa mladá žena rozhodne splniť matkino prianie a vydá sa na blízky východ po jej stopách, kde si uvedomuje, že o svojej matke prakticky nič nevie, ale urobí všetko preto, aby našla svojich blízkych. So spracovaním som mimoriadne spokojný, aj napriek tomu, že rozbeh pôsobí možno trochu pomalšie ma to už prakticky okamžite úplne vtiahlo a bol som skutočne veľmi zvedavý, čo sa z toho vyvinie a dopadlo to snáď najlepšie, ako vôbec mohlo. Dej je rozdelený na dve línie, už súčasná s dcérou pátrajúcou po minulosti matky pôsobí nadmieru zaujímavo, ale hlavnú pozornosť si rozhodne získa práve tá minulá s matkou, kde sa dá zoznámiť s jej ťažkým životom a hlavne kvôli nepriateľstvu medzi kresťanmi a muslimami je plná vynikajúcich a pôsobivých scén, pričom to našťastie pôsobí uveriteľne, ako napríklad autobus. Takže po celý čas ma to veľmi bavilo, pričom zaujímavosť filmu sa neustále len zväčšuje a aby toho nebolo málo, na konci príde ešte jeden síce nie až tak nepredvídateľný, ale rozhodne veľmi zaujímavý a aj pomerne nepríjemný zvrat a tak v tomto prípade sa o ničom inom, ako nadšení hovoriť nedá. S hereckým obsadením som nadmieru spokojný, hlavnú pozornosť si rozhodne získajú obe hlavné ženské postavy, ktoré sú skvelé a svoje línie s ľahkosťou ťahajú, ale nesklamú ani zvyšné vedľajšie postavy, aj keď tu sa skôr jedná o také epizódne. Réžia a technická stránka sú výborné, Denis Villeneuve mi opäť dokazuje, že je to všestranný talent, ideálna vizuálna stránka, výborná atmosféra a to celé realistické prevedenie, tu nemám čo vytknúť. Nevedel som, čo od tohto filmu môžem čakať, ale dopadlo to až prekvapivo dobre, som skutočne nadšený, skvelý film, ktorý si ešte určite pozriem. 86% (25.05.2014)

Indencies je prvý skutočne veľký film Kanaďana so všetkým, čo k tomu patrí. Aspoň taký dojem som z neho nadobudol. A opäť je odlišný ako tie predchádzajúce aj nadchádzajúce. Ale hlavná postava je zase žena (ženy), z čoho máme my muži radosť. Mierny problém som mal s tým, že som nedokázal rozoznať mamku od dcéry a to sa týka aj krajiny, kde sa akoby zastavil čas, takže mi pár sekúnd (a viac) občas trvalo, kým som zistil, v ktorej z dvoch časových línií sa nachádzam. Pointa je samozrejme masaker, i keď je prezradená pomerne skoro. A som aj rád, že osobný príbeh stále mierne prevláda nad spoločensko-politickými otázkami, respektíve tie síce všetko podmieňujú, ale nikdy nepotlačujú do úzadia málo pravdepodobnú, ale uveriteľnú a drásavú rodinnú drámu. (30.10.2018)

Film začíná velmi nudně, pak se začne příběh zamotávat, časové linie prolínat, ale přesto jsem s velmi snadno uhodl závěrečnou pointu už někdy kolem druhé poloviny filmu. Žádný jiný překvapivý zvrat se nestane a tak jsem vlastně jen čekal až to skončí. Herci mi byli nesympatický a jediné co jsem s nimi mohl prožít bylo těch pár obejmutí. Konec vyšuměl do prázdna podle mě hlavně z toho důvodu, že jsem si nevytvořil žádný vztah k hlavním postavám, to jest k dvojčatům. (22.06.2011)