Žena, ktorá spieva

Neuveriteľný príbeh - alebo lepšie povedané dva príbehy s jedným koncom. Vynikajúci scenár, ktorý sa neustále stupňuje a drží človeka v napätí až do úplného konca. Dve dejové línie - jedna prítomná, kde dvojčatá po úmrtí matky putujú do jej rodnej vlasti a hľadajú svojho brata a otca, a druhá retrospektívna, ktorá dokonalo odkrýva celý príbeh od samého začiatku - až po koniec, kde sa oba príbehy spájajú. No a celý film zasadený do prostredia vojny a mieru na Blízkom východe, hoci mestá mali fiktívne názvy, niet o čom pochybovať a krajina, kde sa celý príbeh odohrával bola podľa všetkého Libanon (čomu nasvedčovalo francúzsko-arabské prostredie, občianska vojna, konflikty moslimov a kresťanov, atď). Trošku dlhšie trvalo kým sa to nejako rozbehlo, ale tak to pri takejto forme scenára proste býva. Čim viac sa blížil koniec, tým sa celá skladačka dopĺňala - až prišla nečakané odhalenie celej pravdy. Záver, keď právnik odovzdá posledné listy ich zosnulej matky sú úžasným vyvrcholením, hoci sladko-trpkej príchute. (05.08.2013)

Můj nejsilnější zážitek na MFF KV 2011. Zejména herecké výkony a příběh sám vyčnívají. Šel jsem na to a v podstatě vůbec netušil o co go, což se ukázalo jako nejlepší průprava. Pak už mi jen klesala čelist údivem v průběhu celých 130 minut. Film asi nejlíp vystihne to, co se stalo po konci - nějakých 10 vteřin absolutního ticha a pak jeden z největších aplausů, co jsem ve Varech zažil. Třešničkou na dortu byla přítomnost pana režiséra. Nevím, jestli už je vycvičenej z festivalů a ví jak si naklonit publikum, ale působí nesmírně sympaticky a skromně. Jsem rád, že je zas o režiséra víc, kterýho budu pozorně sledovat. ( 46. KVIFF ) (08.07.2011)

Nevím proč, ale já tam toho Sofokla od začátku cítil. Každopádně, kdyby jej Villeneuvův hrdina četl, nemusel by se tento již omšelý mýtus promítnout i do jeho osudu. Takto navíc zůstává určitá pachuť účelovosti a prvoplánovosti, když jinak sympatický příběh vyústí do toho nejnepravděpodobnějšího a navýsost naivního finále. Incendies (oceněný nominací na Oscara za nejlepší cizojazyčný film) se netají velkými ambicemi. Oplývá velkými gesty a vášněmi jako z klasické literatury. Hněv. Křivda. Opovržení. Pomsta. Láska. Odpuštění... Hotový symfonický orchestr svíjející se v dionýsko-apolinských rozepřích pod taktovkou Richarda Wagnera. Magnifique! Bombastique! Ale hlavně jako vychytralý patetik se zde Denis Villeneuve předvedl. Do jaké míry je portrét blízkého východu relevantní, nechť posoudí jiní. Rád bych jenom podotknul, že snímek není nějakým hutným psychologickým dramatem, ani žádnou studií vztahů v arabském světě, ač se tak celou dobu tváří. Ve své podstatě je to pouhá detektivka na pozadí emotivního světa a rozechvělých zjitřených ran. Takhle film začíná a takhle taky končí, ačkoliv si nejsem jistý, do jaké míry šlo o záměr autora. Přes všechny výtky však musím hodnotit poměrně vysoko, a to z formálních důvodů (režie, kamera, střih, narace, skladba dějových linií, přes delší stopáž absence hluchých míst,...). Že je Villeneuve talentovaným tvůrcem, bylo ostatně mým vstupním předpokladem pro shlédnutí tohoto filmu. (27.06.2011)

Prvních čtyřicet minut je zabijáckých! Přičmoudlá roštěnka jde k autu (5 minut), přičmoudlá roštěnka plave v bazénu (8 minut), přičmoudlá roštěnka plácá s bratrem (6 minut), přičmoudlá roštěnka jede (7 minut), přičmoudlá roštěnka jde (12 minut), přičmoudlá roštěnka hledí k obzoru (2 minuty) a vy zálibně sledujete tlačítko "STOP" na vašem ovladači, protože na večer máte v záloze ještě něco o rakovině nebo si už dlouho toužíte po osmé "vychutnat" Vesmírnou odyseu. Pokud ovšem za tu dobu nepojdete nudou, něco se náhle zvrtne a na Blízkém východě začne být najednou útulno. A bodejť by ne! Válka, mrtví muslimové, mrtví křesťané, no prostě nic, čím by ten bílý, militantní ateista uvnitř mohl pohrdat. Do toho se puzzle pomalu začíná puzzlit a výsledný obrázek ukáže něco, nad čím by nejeden antický tragéd zlomil brk, spálil své svitky a šel si zaběhnout Marathón, aby si vyčistil hlavu a už nepsal takové povrchní bláboly. Hypochondr Oidipus by jen tklivě zaplakal a nechal se dobrovolně hospitalizovat, protože trpí těmi triviálními komplexy. (11.05.2011)

[FIFF 2011, Bratislava] Veľká vec, ktorá nepotrebuje napádať kvôli mechanickej "zostrojenosti" syžetu a takisto nie je na mieste obšírne popisovanie jednotlivých pozitív - boli by sme tu do rána. Radikálne, zžieravé a zároveň i subtílne pátranie po odpovediach na problematické otázky ohľadom príčín náboženských sporov v krajinách blízkeho východu. K žiadnemu zmysluplnému stanovisku sa však nikto nedopátra a onen rozmer nepochopiteľnosti, neľudskosti a nekonečnosti takýchto vyostrených konfliktov tu dosahuje svojej veľkosti a presnosti. "Incendies" - myšlienkovo mnohovrstevnatá a naratívne nevyspytateľná, niekedy nadbytočne doslovná, ale aj tak bezprostrednými citovými vibráciami nabitá freska o žene, ktorá spieva... (17.04.2011)