Príšerne nahlas a neuveriteľne blízko

Mám-li být zcela upřímná, kvůli tomu imbecilnímu klukovi v hlavní roli bych nejraději dala odpad. Přechytralé děti jsou zlo a tohle by strčilo všechny takové do kapsy. Jenomže příběh se mi jinak dost líbil, aneb o jedenáctém září trochu jinak. Nebylo to tak dobrodružné, jak jsem čekala, ale něco do sebe ten film zkrátka měl. (12.07.2012)

Odporný a neuvěřitelně patetický kýč. Předčítač se alespoň mohl opřít o skvělé herecké výkony, tady je jenom nesmírně otravný malý spratek, který mi svými přechytračelými řečmi lezl na nervy přibližně od páté minuty filmu. Nechápu, jak se Daldry mohl od své typické citlivé režie (Hodiny) propadnout až k takové přecitlivělé ubulené hře na umělecký film. Nezajímavá a iritující nuda plná zaslzených očních kanálků, v jejímž těsném závěsu je Stoneovo World Trade Center. (19.02.2012)

Název si o tom sám říká. Neuvěřitelně Špatně & Nesmírně Nudně. Bez uvěřitelných emocí, bez nápadu, bez tempa, bez přidané hodnoty. Tohle „velké“ dobrodružství, které rozpoutá přítomnost Toma „kde jsem se to sakra v posledních letech ocitl“ Hankse na nesprávném místě, může snad potěšit jen přítomností Maxe von Sydowa a nevytahováním americké vlajky na každém druhém rohu. Prostě tu otravně zvídavé, přecitlivělé a uječené dítě rok po tom „nejhorším dni“ najde u otce v šatníku klíč a na obálce nápis, v té jeho malé protivné palici se hned zrodí domněnka, že jde o součást hry, kterou s otcem (který mu jako jediný skutečně rozuměl) nestihl dotáhnout do konce. A teď ji probůh chce vnutit divákovi. Světe, div se, to je celé. Předložené je to jako nezáživné pobíhání po Central Parku a dalších místech New Yorku s nemluvným německým přistěhovalcem, kdy v každých dveřích čeká teplá a chápavá náruč. A navíc se tu plýtvá talentem Johna Goodmana. Nutno podotknout, že pár režijních (střihačských) nápadů tu Daldry má, ale jinak je to jeden z nejzbytečnějších filmů posledních let!! Když citově vydírat, tak třeba Sedmi životy.. tady to rozhodně nefunguje. Třikrát fuj.. (26.07.2012)

Nechci překřičet odsuzující názory, naopak je v nich dost pravdy, nicméně Daldry nakládá s patosem tak, že na rozdíl od jiných, není za blbce. Jeho vedení je neuvěřitelně pevný; herci, hrátky s detailem, hudební podklad a především ta celková energie, která z toho lítá, sesazuje tu negaci rychlým šmahem. Nejvíc bych však vytkl prapůvodní záměr udělat z otce téměř nadzemskou bytost - vždyť on neměl jedinou chybu?! Naopak postava matky, které zůstala ve stínu hledání a ve skutečnosti to byla ona, která posouvala příběh, se mi stala opiátem filmu - a Sandra ji zahrála tak, až mě mrazilo! S časovým zráním je ten film ještě lepší a na rovinu: já se za něj klidně postavím! (29.02.2012)

Neuvěřitelně sračkovitě a nesmírně pateticky aneb Oscarové nominace jsou vždycky sázka na jistotu! Nesympatický devítiletý spratek, jemuž by jeden nejraději z fleku vytrhal nehty, se vydává na příšerně "dobrodružnou" cestu New Yorkem, aby se seznámil s podivnými lidmi - jmenovitě pošahaným dědkem, tlustým vrátným a posedlou kudlankou, se kterými nutí slaboduché hospodyňky přes dvě hodiny napařovat žehličku. Je docela škoda, že si do WTC na pedikůru neskákla i maminka, to by se to teprv žehlilo! Prostě prázdná, močopudná, kýčovitá nuda k posrání, možná i daleko horší, než kdyby měl Válečný kůň Sedm životů. To vše na pozadí onoho strašlivého dne, který se stává snad ještě úspěšnějším trademarkem než holocaust pro židy a počítám, že ještě za sto let z toho budou dojit slané kapky z otylých vemen! Už jen čekám, kdy zakotví v ústavě zákaz popírání jedenáctého září. A to při tsunami zařvalo tisíckrát více lidí a spláchlo se to dvěma televizními sračkami a jedním unylým dokumentem. Asi zrovna bylo na dovolené málo obřezaných Američanů. Až mě teď mrzí, že neexistuje stupnice odpadů. Strašně jsem totiž Štefanovi ublížil, tenhle odpad rozhodně zahnívá víc!! (13.02.2012)