Príšerne nahlas a neuveriteľne blízko

Neuvěřitelně sračkovitě a nesmírně pateticky aneb Oscarové nominace jsou vždycky sázka na jistotu! Nesympatický devítiletý spratek, jemuž by jeden nejraději z fleku vytrhal nehty, se vydává na příšerně "dobrodružnou" cestu New Yorkem, aby se seznámil s podivnými lidmi - jmenovitě pošahaným dědkem, tlustým vrátným a posedlou kudlankou, se kterými nutí slaboduché hospodyňky přes dvě hodiny napařovat žehličku. Je docela škoda, že si do WTC na pedikůru neskákla i maminka, to by se to teprv žehlilo! Prostě prázdná, močopudná, kýčovitá nuda k posrání, možná i daleko horší, než kdyby měl Válečný kůň Sedm životů. To vše na pozadí onoho strašlivého dne, který se stává snad ještě úspěšnějším trademarkem než holocaust pro židy a počítám, že ještě za sto let z toho budou dojit slané kapky z otylých vemen! Už jen čekám, kdy zakotví v ústavě zákaz popírání jedenáctého září. A to při tsunami zařvalo tisíckrát více lidí a spláchlo se to dvěma televizními sračkami a jedním unylým dokumentem. Asi zrovna bylo na dovolené málo obřezaných Američanů. Až mě teď mrzí, že neexistuje stupnice odpadů. Strašně jsem totiž Štefanovi ublížil, tenhle odpad rozhodně zahnívá víc!! (13.02.2012)

Několikáté podojení jedenáctého září. Sázka na dětskýho přemoudřelýho hrdinu, co putuje městem, tentokrát nevyšla, protože Oscar je prostě hodně divnej. Ale divnej takovym nesympaticky vlezlym způsobem. Navíc pointa jeho putování je očekávatelná a nijak originální. Nejsympatičtější je asi Tom Hanks a Max von Sydow. Jeho tichá role byla supr. Vzhledem k tematice, ke které se Američani rádi vracejí, ale dávám jen dvě hvězdy. Mnohem víc mě totiž zasáhlo Remember me. Tady je to poselství, kdy se telefonáty odehrávají přímo v ten okamžik, kdy se bortí Dvojčata, poněkud americké, tedy pateticky rozvláčné. No zkrátka téma pro mě nepřesáhlo jedenáctý září - osobní drama to je, ale to by bylo i bez toho politického pozadí. A to bych pak asi hodnotila výše. Víc psát nebudu, abych náhodou nepoužila spoilery. (28.03.2012)

Neskutečný kýč, kde je 90% scén totálně prvoplánových. Sice Vás to baví sledovat, ale je to prostě americké, patetické a vy jen tak sledujete, co dělají ty šablonovité postavy a říkáte si "no, jasně"... Ovšem je to výborně natočené i zahrané a hercům nevěřím jen proto, že jsem nepřekousnul právě tu nereálnost příběhu. (26.08.2013)

Asi najsilnejší film o 01/09/11, aj keď sa nesústreďuje priamo na samotnú tragickú udalosť, no tento deň, ktorý zmenil život jedného neobyčajného chlapca, rezonuje celým filmom. Daldry skvele vystaval príbeh, v ktorom presne dávkuje emócie tak, aby ani ten najväčší cynik nezostal chladný a zároveň, aby sa vyhol obvineniam z citového vydierania. Dej si len tak plynie a vám je pri jeho sledovaní príjemne, na čom má veľkú zásluhu aj štvorica hlavných protagonistov, ktorí by si všetci zaslúžili nomináciu na Oscara, nie len Max. Kiež by bolo viac takýchto milých pozitívnych filmov. (12.08.2012)

Když jsem poprvé viděl trailer na tento film, tak mě dostal. Téma, herci, hudba a režisér, který stojí za parádními dramaty The Hours a The Reader - myslel jsem si, co víc si můžu přát. Po zhlédnutí tohoto filmu by to bylo jediné - míň tlačit na emoční pilu. Chápu, že u filmu jako je tento to jde asi těžko, ale to je asi jediná věc, která mi v konečně důsledku vadila. Jinak vše ostatní perfektní, především mladý Thomas Horn, který svou těžkou roli zvládl perfektně. Z vedlejších rolí mě zaujala především Viola Davis, ta snad nikdy nezklame. V konečném důsledku musím říct, že jde sice o zklamání (těšil jsem se opravdu moc) ale ne o tak veliké a myslím, že má smysl tento film vidět. A konečně, o tomto tématu byly natočeny i mnohem průměrnější filmy. 80 %. (25.09.2012)