Muž odnikud

Vadil mi pomalý rozjezd a na mne přece jen kapku víc brutality, ale jinak pohodový revenge film. Jak nemám korejskou kinematografii rád, tady se snažili alespoň o lineární vyprávění, a že něco nechali na divákovi, ať si domyslí (třeba očička), je jen kladem. Pravda, barvotiskových obrázků ve stylu komiksů bylo hodně, ale až tak to neruší. (12.12.2011)

Kdo tyhle poetické brutality s "lidskou tváří" vymýšlí a k jakému účelu, se ptám? Poučení (pro koho, děti narkomanek, politiky?) můžeme rovnou vyloučit, a zrovna tak napětí, jelikož i v momentech, které mi dopřály odlišit obličeje - neboť vodítka jako Cha Tae Shik a Nam Ho Han fakt nezabírala (a jo, teď mi doklaplo, proč věnovali tolik pozornosti vlasovému stylingu, patrně skrz neasijské diváky... geniální!) - mně stejně byli všichni, včetně ústředního nemluvy, v ději sestaveném z x žánrově podobných zápletek minulých a jistě i budoucích, ukradení. Takže to vidím na zděšení... Jen mně při tom tak přišlo do hlavy, jak ohromně nepraktická musela být u vypjatějších "pracovních" situací mobilní véčka (svině klouzavý). Ale nebyla bych to já, abych v zájmu objektivity a nezaujatosti nepojala úmysl tak trochu porovnat filmovou tvorbu se severním sousedem, ovšem vyhledávač mi v žánru AKČNÍ/THRILLER/KRIMI nic nenabídl - z toho vychází dvě možnosti: buď netočí filmy nebo je tam prostě zlatě... (20.09.2017)

No, před filmem bych fakt neřekl, že takhle profárané téma mě vezme naplno. Chycen jsem byl už od chvíle, kdy desetileté děcko pronáší myšlenky o trapnosti, kolem dvacáté minuty. Trochu moc moudré na její věk, nicméně... jo. No a když se pak začalo dít nahánění zlosynů, radoval jsem se, že se naštěstí úpadek korejské filmařiny nekoná. Právě díky ní se totiž podání tohoto, jak píšu, profáraného tématu, liší od tuctovek... (04.01.2012)

Korejskou středněproudou kinematografii nejlépe vystihují dvě hesla: "krev" a "slzy". Přes místy na evrposké i na americké poměry přemrštěnou emocionalitu a pateticky přepjaté scény je Ajeossi nadprůměrně a svěže zvládnutá žánrová hra, jež se v tvůrčím přístupu podobá řekněme takovému Taken Pierra Morela: silný hrdina, který je jen zdánlivým outsiderem zachraňuje mladou dívku ze spárů obchodníků s bílým masem/lidskými orgány. To vše výborně zarámované gradací a netuctově působícími surovými akčními scénami. Emocionální exploatace je do velké míry otázkou stylu. Korejské publikum má zřejmě v tomto smyslu potřebu silnějších katalizátorů, podobně jako mají třeba Američané potřebu nad ostatní poměry poněkud silnějších a větších aut. (05.12.2011)

Nieže by ma to nejak hnevalo, dokonca filmu to po stránke popularity určite pomohlo, ale porovnávať tento film s klasickými hollywoodskymi trhákmi, je podľa mňa dosť scestné. Ak by som si mal film vybrať podľa textu distribútora, asi by mi napadlo to isté, a snáď by som ho aj hodil do toho istého koša, ale po zhliadnutí som sa nemohol striasť dojmu, že napriek sebe-menšej podobnosti s niektorými filmami sa jedná o jeden z najlepších filmov svojho žánru, čomu dopomáhajú toľko vychválené akčné scény, ale z môjho pohľadu najmä príbehová stránka, ktorá posunula film do vyššej triedy. Aj keď hlavná línia príbehu nemá znaky úplnej dokonalosti, sú to maličkosti ako charaktery postáv, ktoré sú neskutočne uveriteľné, dialógy a herecké výkony, ktoré ma tak chytili za srdce. Dojemne násilných 95%. (18.09.2013)