Obsahy(1)
Tajomná kabelka v Shanghaiskom hoteli, ktorá môže ale nemusí byť súčasťou skutočného príbehu, alebo sna, ktorý sa mohol, ale aj nemusel hlavnej hrdinke prisniť. Tápanie po skutočnosti a snaha pochopiť, čo sa deje, dáva odvahu hlavnej hrdinke si spomenúť na veci uložené hlboko v jej podvedomí, v ktorom vystupuje jeden muž a modrá ruža. (ScarPoul)
(viac)Recenzie (49)
Lady Blue Shanghai je typický Lynchovský film. Neustále v ňom tápate medzi snom a realitou. Medzi tým čo je skutočné a tým čo je vymyslené. Tentokrát má ale tento kraťas príbeh, ktorý aj keď nie je ľahko uchopiteľný, dáva možnosť prejaviť hercom skutočné emócie a v pozadí z Lynchovou hudbou krásne kooperuje. Pre Lynchofila ale predvídateľná záležitosť, s pekným vizálom a atmosférou, ale na konci zostáva jednoducho pocit, že tu niečo dôležité chýbalo. ()
Lynch sa upísal reklame a snobskej zbytočnej značke a svojím tajomnom, ktoré ľudí fascinuje im urobil dobrú propagáciu, navyše osoba, akou je Marion Cotillard tomu tiež pridala svojím presvedčivým herectvom. Mnohí ľudia v tomto svete sú geniálni, ale slúžia zlu, či už vedome alebo nevedome. Mne toto kúzelné neprišlo, mnohí to hodnotia dobre, len aby nevyzerali pred masou ľudí, ako že to nepochopili a tak sa často tieto ilúzie podporované strachom, pseudoodborníctvom a mnohými inými záležitosťami podporujú a potom si ľudia môžu pripadať skvelo, keď robia umenie a hádajú sa o maličkosti, pričom samú podstatu zle pochopili, často sú to aj veľké osobnosti, preto tu kapitalizmus stále funguje. Je mi ľúto, že ľudia, ktorí by mali byť vzorom a mali by viesť proti tomu, to propagujú. Pre mňa to bol mysteriózny odpad, bez vnútornej hodnoty. ()
Nedůstojné Davida Lynche ve všech ohledech. Dokázal bych pochopit, že dělá reklamu na kabelky, kdyby mu Dior poskytl velké peníze na vytvoření něčeho, na co by jinak neměl prostředky. Ale pár hnusných digitálních scén se třemi herci může natočit kdykoliv, o čemkoliv a s kýmkoliv. Když se děj nuceně lynchovského kraťasu točí kolem zakouřené kabelky od Dioru, působí to jen směšně. Odpad je možná trochu přehnané hodnocení, ale co... ()
...sevřený, temně melodramatický sen o nenaplněné lásce...tísnivé a ponuře krásné...líbí se mi, jak Lynch parceluje prostor, jak ho deformuje ( prostřih na vrátného, který pozoruje vestibul) a mění/ zcizuje diváckou perspektivu ( náhlé zapojení subjekťáku ve scéně rozhovoru se dvěma zaměstnanci hotelu)...líbí se mi, jak skokově a zdánlivě nesmyslně stříhá, takže člověku zůstanou v hlavě otištěné specifické obrazy ( záběr zezadu na nohy v lodičkách )...baví mě narativně vyprázdněný momenty ( dlouhé prohlížení pokoje)...fetišizace předmětů (kabelka, růže), barev (modrá) a vytrženého, existenciálně působícího osobního příběhu (dívka ztracená v cizím městě, jakoby uzamčená v nekonečnosti prostoru a okamžiku i v cyklické zápletce - kontrapunkt sevřené mizanscény a rozlehlého prostoru snu)...do tradičního lynchovského kontextu pak vhodně promlouvá digitální kamera, která snovým obrazům dodává opunc špinavě realistické důvěryhodnosti...mimo jiné díky ní Lynch dokázal posunout své tradiční obsahové atributy novým estetickým směrem...do toho našel novou múzu...Marion Cottilardová působí dojmem křehce přitažlivé hvězdy klasického Hollywoodu...čistá práce... ()
Takovy ty trhany a sekany a rozmazany záběry, no fuj (i když vim, že to měla být ta vzpomínková představa, ale na to se prostě nedá divat...) Ale pobralo to docela dost lynčoviny. Jo, bylo to prostě lynčovní. Ale možná by si za to zasloužil aji zlynčovat... Nic mi to nedalo a brzo na to zapomenu... PS: ten obrázek v galerii je mnohem hezčí, než cokoliv z toho filmu... ()
Reklama